ECLI:CZ:US:2005:4.US.584.05
sp. zn. IV. ÚS 584/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 23. 9. 2005 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci navrhovatele P. S., zastoupeného JUDr. Lubošem Hádkem, advokátem se sídlem v Železném Brodě, Štefánkova 416, o návrhu na propuštění navrhovatele z vazby na svobodu, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 29. 8. 2005 doručen návrh na zahájení řízení, jehož prostřednictvím se navrhovatel domáhal přezkoumání postupu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou (dále jen "okresní soud") a Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, v řízení vedeném pod sp. zn. 13 T 398/2000.
Usnesením okresního soudu ze dne 8. 7. 2005, č. j. 13 T 398/2000-165, byl stěžovatel vzat do vazby z důvodu uvedeného v §67 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů. Navrhovatel byl přesvědčen, že okresní soud porušil jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť mu neumožnil, aby se po svém zadržení poradil se svým obhájcem. Ten nebyl o zadržení navrhovatele ani o následném návrhu na jeho vzetí do vazby vůbec vyrozuměn, přestože byl navrhovateli řádně ustanoven. Dle názoru navrhovatele okresní soud rovněž nesprávně posoudil, zda v jeho případě byly dány důvody vazby, přičemž Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, jako soud stížnostní výše uvedená pochybení okresního soudu nenapravil. Z tohoto důvodu se navrhovatel obrátil na Ústavní soud s žádostí, aby výše uvedené skutečnosti přezkoumal a rozhodl o neprodleném propuštění navrhovatele z vazby na svobodu.
Ústavní soud v prvé řadě zkoumal, zda byl návrh podán včas a zda splňuje veškeré formální i obsahové náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že se jedná o návrh, k jehož projednání není příslušný.
Ústavní soud je při svém rozhodování vázán čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, dle nichž lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Podle §82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud zruší rozhodnutí orgánu veřejné moci, shledal-li, že jeho vydáním bylo neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv a svobod. Navrhovatel se ovšem nedomáhal zrušení rozhodnutí okresního soudu, jímž byl vzat do vazby, nýbrž požadoval, aby Ústavní soud sám rozhodl o jeho propuštění. Vydáním takového rozhodnutí by však Ústavní soud překročil své kompetence, neboť ve vztahu k rozhodnutím obecných soudů disponuje dle zákona o Ústavním soudu pouze pravomocí derogační, nikoliv pravomocí rozhodnout ve věci samé. Příkaz k propuštění navrhovatele z vazby na svobodu může vydat pouze příslušný obecný soud, Ústavnímu soudu proto nezbylo než návrh odmítnout podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. 9. 2005
Michaela Židlická
soudce zpravodaj