ECLI:CZ:US:2005:4.US.65.05
sp. zn. IV. ÚS 65/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 14. února 2005 v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Židlické a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Elišky Wagnerové, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ve věci ústavní stížnosti komanditní společnosti Palírna u Zeleného stromu, Starorežná Prostějov, se sídlem Dykova 8, Prostějov, právně zastoupené JUDr. Františkem Horákem, advokátem se sídlem T. G. Masaryka 24, Prostějov, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 1. 2005, č. j. 29 Od 84/2004-58, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 4. 2. 2005 se stěžovatelka domáhala zrušení výše uvedeného rozhodnutí, kterým nebylo vyhověno jejímu návrhu, aby byl spor o vyloučení věci z konkursní podstaty vedený u Krajského soudu v Plzni přikázán Krajskému soudu v Ostravě. Stěžovatelka tvrdila, že došlo k porušení čl. 38 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina"), neboť byla odňata svému zákonnému soudci a nebyla respektována rovnost účastníků řízení. Ústavní stížnost byla podána včas (§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále "zákon o Ústavním soudu") a splňovala i ostatní podmínky a formální náležitosti předepsané zákonem. Proto mohl Ústavní soud přikročit k posouzení stížnosti z hlediska její opodstatněnosti.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti stručně shrnuto namítala, že došlo k účelovému přemístění sídla úpadkyně Lihovar Kojetín, a.s. z Olomouce do Rokycan a zpětně do Olomouce, kdy byl v mezidobí prohlášen na úpadkyni prohlášen konkurz. Stěžovatelka tak byla nezákonně odňata svému zákonnému soudci a správce konkursní podstaty je zvýhodněn. Stěžovatelka rovněž zpochybnila, zda bylo rozhodnutí o změně sídla učiněno platně a konstatovala, že do řízení vstoupil státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni.
Z usnesení Nevyššího soudu ze dne 5. 1. 2005 (29 Od 84/2004-58) Ústavní soud zjistil, že Nejvyšší soud nevyhověl návrhu stěžovatelky na přikázání věci, protože pro delegaci vhodnou neshledal důvody.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu). Stěžovatelka namítala porušení práva na spravedlivý proces, které spatřovala zejména v tom, že soudy nesprávně aplikovaly "jednoduché" právo. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu je v takovém případě dán důvod k zásahu tehdy, pokud existuje extrémní nesoulad mezi zjištěními soudu a z nich vyvozenými závěry, nebo tehdy, když obecné soudy zasáhnou do základního práva stěžovatelů, v důsledku interpretace právních předpisů, která je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, nebo aplikují-li právní předpisy s uplatněním libovůle.
Nejvyšší soud konstatoval, že delegací nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě. Neshledal důvody k přikázání věci, ať už z hlediska možnosti urychlení řízení, nebo z důvodů vztahujících se k účastníkům řízení, kdy upozornil i na možnost využití institutu dožádání. Na pokladě stěžovatelčiny argumentace nebylo možno dospět k závěru, že postup Nejvyššího soudu porušil zákaz libovůle, či jiné ústavní principy. Pokud snad stěžovatelka naznačuje, že přesun sídla mohl být motivován snahou přivodit příznivější rozhodnutí, nelze přehlédnout, že sama konstatovala, že do konkurzního řízení vstoupil státní zástupce, který dbá na ochranu veřejného zájmu.
Ústavní soud neshledal porušení práv stěžovatelky na spravedlivý proces a práva na zákonného soudce. Proto senát Ústavního soudu podanou ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 14. února 2005
JUDr.Michaela Židlická
předsedkyně senátu