ECLI:CZ:US:2005:4.US.667.05
sp. zn. IV. ÚS 667/05
Usnesení
IV. ÚS 667/05
Ústavní soud rozhodl dne 16. listopadu 2005 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti J. H., zastoupeného JUDr. Romanem Rožnovským, advokátem, AK se sídlem Tomkova 181, 500 03 Hradec Králové, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Náchodě ze dne 7. 2. 2005, sp. zn. ZN 221/2000-241, spojené s návrhem na zrušení části ustanovení §14 odst. 1 písm. c) a písm. d) zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, takto:
Ústavní stížnost a návrh se odmítají.
Odůvodnění:
Podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora označeného usnesení, kterým náměstkyně Okresního státního zastupitelství v Náchodě spojila ke společnému projednání a rozhodnutí věci vedené u Obvodního oddělení Policie ČR v Nové Pace a Náchodě označené ve výroku I a) a I b), zamítla jako nedůvodné stížnosti stěžovatele podané proti usnesením policejního orgánu Obvodního oddělení Policie ČR v Nové Pace a Náchodě, kterými byly odloženy věci označené ve výrocích II, III a IV, a odložila věci vedené u Obvodního oddělení Policie ČR v Hořicích pod čj. ORJC-120/HC-TČ-2000, a čj. ORJC-121/HC-TČ-2000, (výrok V).
Stěžovatel podal proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Náchodě, výrokům II - V stížnost, kterou státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové posoudil ve vztahu k výrokům II - IV jako žádost o přezkoumání postupu nižšího státního zastupitelství, a dopisem ze dne 21. 4. 2005, sp. zn. KZn 108/2002-21, vyrozuměl stěžovatele, že postup náměstkyně Okresního státního zastupitelství v Náchodě shledal správným. Stížnost proti výroku v části V. napadeného usnesení pak usnesením ze dne 21. 4. 2005, sp. zn. KZn 108/2002-27, zamítl jako nedůvodnou. Stěžovatel považoval postup krajského státního zástupce za nesprávný a podal k Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze stížnost na nečinnost a neplnění dohledu Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové nad Okresním státním zastupitelstvím v Náchodě. Vrchní státní zastupitelství v Praze dopisem ze dne 8. 7. 2005 stěžovateli sdělilo, že není oprávněno k přezkumu dohledu Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, kterým byl přezkoumán postup Okresního státního zastupitelství v Náchodě (výroky II - IV usnesení) a dopisem ze dne 15. 8. 2005 byl stěžovatel uvědoměn, že postup Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové při rozhodování o stížnosti proti výroku V napadeného usnesení Okresního státního zastupitelství v Náchodě byl správný.
Stěžovatel má za to, že vyčerpal všechny dostupné procesní prostředky, aby dosáhl ochrany svých práv, a protože se se závěrem Vrchního státního zastupitelství v Praze a jemu předcházejícími rozhodnutími státních zastupitelství prvního a druhého stupně nemůže ztotožnit, je přesvědčen, že svým postupem porušily jeho práva ústavně zaručená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
K návrhu na zrušení ustanovení §14 odst. 1 písm. c) zákona o konkurzu a vyrovnání, a to v části věty za středníkem ve znění "s výjimkou řízení o pohledávkách, které je třeba přihlásit v konkurzu (§20), lze v řízení pokračovat na návrh správce, popřípadě ostatních účastníků řízení a správce se stává účastníkem řízení místo úpadce" a ustanovení §14 odst. 1 písm. d) citovaného zákona v části věty před středníkem ve znění "řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do podstaty, nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, mohou být zahájena jen na návrh správce nebo proti správci"; stěžovatel, který je podnikatelem podnikajícím podle živnostenského zákona, uvádí, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 11. 2002, čj. 40 K 15/2002, byl na jeho majetek prohlášen konkurz a ustanoven správce konkurzní podstaty. Ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 zákona o konkurzu a vyrovnání úpadce ztrácí aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby ve věcech, týkajících se majetku konkurzní podstaty, a toto oprávnění přechází na správce. Podle stěžovatele je však v jeho věci správce nečinný, čímž jedná nejen v rozporu se zájmy stěžovatele, ale i se zájmy věřitelů. Stěžovatel vnímá napadená ustanovení zákona o konkurzu a vyrovnání za protiústavní pro jejich rozpor s čl. 38 odst. 1, 2 Listiny, a proto je navrhuje Ústavnímu soudu ke zrušení.
Dříve, než může Ústavní soud přikročit k věcnému přezkumu stěžovaného rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost a návrh s ní spojený splňují všechny podmínky kladené na ně zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), tedy mj. též to, zda ústavní stížnost byla podána včas a zda je přípustná.
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická osoba ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Uvedená lhůta je lhůtou procesní a současně lhůtou, jež nemůže být prominuta ani prodloužena.
V projednávaném případě stěžovatel napadl usnesení Okresního státního zastupitelství v Náchodě v celém jeho rozsahu a Ústavní soud o něm rozhodl takto:
Rozhodnutí o spojení věci (výrok I) je rozhodnutím, kterým se upravuje řízení, a pro svoji povahu je zcela nezpůsobilé být předmětem ústavně právního přezkumu, neboť není schopno jakkoliv zasáhnout do práv, natož do práv základních, ústavně zaručených. V této části tedy Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro její nepřípustnost.
Rozhodnutí o zamítnutí stížností podaných proti usnesením policejního orgánu podle ustanovení §148 odst. 1 tr. řádu (výroky II - IV) jsou rozhodnutími o posledním procesním prostředku ve smyslu ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, neboť proti stížnostnímu rozhodnutí není přípustný žádný další opravný prostředek (§141 odst. 2 tr. řádu). Dotazem u Okresního státního zastupitelství v Náchodě ověřil, že napadené usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 17. 3. 2005. Byla-li ústavní stížnost podána k poštovní přepravě až dne 13. 10. 2005, je zřejmé, že zákonná lhůta k jejímu podání marně uplynula dne 16. 5. 2005. Ústavní soud ve své obecně přístupné judikatuře již několikrát vyslovil, že za poslední prostředek, poskytnutý zákonem k ochraně práva nelze považovat podnět k aktivitě jiného orgánu veřejné moci, ale pouze takový procesní postup, vedoucí k přezkoumání rozhodnutí orgánu veřejné moci, jenž je v procesní dispozici účastníka řízení a je nezávislý na rozhodnutí příslušného orgánu. Za takový prostředek bylo třeba ve stěžovatelově případě považovat pouze stížnost podle příslušných ustanovení trestního řádu, a nikoliv podněty ve smyslu zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství. Ústavní soud proto ústavní stížnost v této části odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě.
Rozhodnutí Okresního státního zastupitelství v Náchodě o odložení věcí podle ustanovení §159a odst. 1 tr. řádu (výrok V) je rozhodnutím orgánu I. stupně, proti kterému je přípustná stížnost (§141 odst. 2 tr. řádu). Přestože o stížnosti rozhodlo Krajské státní zastupitelství v Hradci Králové, stěžovatel jeho rozhodnutí, které je nepochybně rozhodnutím o posledním procesním prostředku, ústavní stížností nenapadl. Ústavní soud zastává názor a v konkrétních případech též judikuje, že má-li dojít k nápravě údajného zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv jednotlivce, je naprosto nezbytné, aby do hodnocení závěrů orgánů veřejné moci byly zahrnuty především závěry prezentované v rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva; pokud by takové rozhodnutí zůstalo rozhodnutím Ústavního soudu nedotčeno, nebyla by respektována zásada právní jistoty, nadto po případné kasaci rozhodnutí orgánu nižšího stupně by rozhodnutí orgánu vyššího stupně nemělo žádnou oporu pro svou existenci (srov. např. usnesení sp. zn. IV.ÚS 370/05 ze dne 12. 7. 2005). Ústavní soud zjišťoval, zda alespoň z odůvodnění ústavní stížnosti není patrno, že stěžovatel napadá rovněž usnesení Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, byť je neuvádí ani v záhlaví návrhu, ani v petitu, ale byl nucen konstatovat, že nikoliv. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost v této části odmítnout jako nepřípustnou podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Ústavní soud nad rámec věci dodává, že i v případě napadení usnesení Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové by šlo o ústavní stížnost opožděně podanou, neboť rozhodnutí stížnostního orgánu bylo stěžovateli doručeno dne 29. 4. 2005, lhůta pro podání ústavní stížnosti tak uplynula již dnem 28. 6. 2005.
Byla-li ústavní stížnost odmítnuta z formálních důvodů, nebylo možno se věcně zabývat návrhem na zrušení části ustanovení §14 odst. 1 písm. c) a d) zákona o konkurzu a vyrovnání, neboť tento ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu sdílí osud ústavní stížnosti (srov. obdobně usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 101/95, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 4, č. 22). Ústavní soud proto návrh na zrušení citovaného předpisu odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ustanovením §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, neboť stěžovatel za daného stavu věci není k podání návrhu zjevně oprávněn.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 16. listopadu 2005
Michaela Židlická
předsedkyně senátu