ECLI:CZ:US:2005:4.US.685.05
sp. zn. IV. ÚS 685/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 2. listopadu 2005 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti L. K., zastoupeného JUDr. Juditou Jakubčíkovou, advokátkou se sídlem v Klatovech, Krameriova 139, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 7. 2005, sp. zn. 14 Co 437/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 21. 10. 2005 a doručenou Ústavnímu soudu dne 24. 10. 2005 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví specifikovaného rozhodnutí obecného soudu.
Napadeným usnesením bylo odmítnuto odvolání stěžovatele proti usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 15. 12. 2004, č. j. 15 Nc 3810/2004-6, jímž byla nařízena exekuce podle vykonatelného platebního rozkazu Okresního soudu v Klatovech ze dne 11. 3. 1997, sp. zn. Ro 167/97, a usnesení téhož soudu ze dne 23. 2. 1998, sp. zn. E 166/98, k uspokojení pohledávky oprávněného (nyní vedlejšího účastníka), obchodní společnosti ZEPTER INTERNATIONAL, s. r. o.
Jak stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, v minulosti byl již proti němu jako povinnému jednou nařízen výkon rozhodnutí, který však byl usnesením Okresního soudu v Klatovech ze dne 14. 5. 1998, č. j. E 166/98-5, zastaven podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., neboť výtěžek, kterého mělo být dosaženo, nepostačoval ani na pokrytí nákladů exekuce.
Stěžovatel vyjádřil názor, že jestliže obecný soud již jednou pravomocně výkon rozhodnutí ve stejné věci zastavil a nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení, pak se stěžovateli jevilo nepochopitelným a naprosto nesprávným, že nyní v tomto novém návrhu vedlejší účastník opětovně požadoval náklady řízení. Stěžovatel se navíc domnívá, že příslušné usnesení, které soudy považovaly za vykonatelný titul ve skutečnosti není exekučním titulem. Exekučním titulem je podle stěžovatele pouze platební rozkaz, proti kterému stěžovatel nepodal odpor.
Stěžovatel pak dále namítl, že vymáhaná pohledávka vedlejšího účastníka měla vzniknout z titulu kupní smlouvy, jejímž předmětem měl být prodej nádobí, avšak vedlejší účastník stěžovateli nikdy žádné nádobí nedodal.
Podle stěžovatele obecný soud napadeným usnesením porušil právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a rovněž i čl. 90 a čl. 95 Ústavy ČR.
Před tím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je soudce zpravodaj povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně práv, ve vztahu subsidiarity. Subsidiarita ústavní stížnosti se tak odráží především v požadavku vyčerpání všech prostředků před jednotlivými orgány veřejné moci, jež právní řád jednotlivci poskytuje, což nachází konkrétní výraz v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) pro případy, kdy stěžovatel těchto prostředků nevyužije.
Zákon o Ústavním soudu ve znění jeho poslední novely provedené zákonem č. 83/2004 Sb. dokonce výslovně rozšířil výčet těchto procesních prostředků tak, že se jimi rozumí nejenom řádné a mimořádné opravné prostředky (vyjma návrhu na obnovu řízení), ale i jakýkoliv jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, tedy nejen prostředek v rámci tzv. řádného pořadu práva. Tím spíše je však třeba trvat na tom, aby jednotlivec před tím, než se domáhá ochrany základních práv před Ústavním soudem, vyčerpal v rámci příslušných řízení všechny procesní prostředky sloužící k ochraně jeho práva, a to i v případě, že jde o prostředky, které mohl uplatnit v řízení, jež předcházelo řízení, z něhož rozhodnutí napadené ústavní stížností vzešlo.
V daném případě stěžovatel již v rámci nalézacího řízení nevyužil jediného procesního prostředku k ochraně svého práva a naopak nechal nabýt právní moci platební rozkaz, který se stal vykonatelným exekučním titulem. Pokud proto nyní stěžovatel brojí ústavní stížností proti rozhodnutím, jimiž je na majetek stěžovatele veden na základě takového exekučního titulu výkon rozhodnutí, je třeba takovou ústavní stížnost považovat za nepřípustnou z důvodu předchozího nevyčerpání procesních prostředků k ochraně práva. To tím spíše, pokud stěžovatel i v ústavní stížnosti vznáší námitky proti existenci samotné pohledávky vedlejšího účastníka, které mohl uplatnit právě cestou opravných prostředků v nalézacím řízení. Nyní podaná ústavní stížnost je proto podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná. Soudce zpravodaj pak v daném případě neshledal ani splnění výjimek z nepřípustnosti ústavní stížnosti, tak jak jsou stanoveny ust. §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Pouze ve formě obiter dictum soudce zpravodaj uvádí, že předchozí zastavení exekuce z důvodu podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. nebrání oprávněnému, aby se novým návrhem domáhal opětovného výkonu rozhodnutí, pokud se změní majetkové poměry povinného. Novému výkonu rozhodnutí tak samozřejmě nebrání překážka věci již jednou rozhodnuté.
Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost jako nepřípustný návrh odmítl [§43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. listopadu 2005
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj