ECLI:CZ:US:2005:4.US.71.05
sp. zn. IV. ÚS 71/05
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 14. února 2005 soudcem zpravodajem, JUDr. Eliškou Wagnerovou, Ph.D. ve věci ústavní stížnosti Ing. V. Z., proti rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 15. 4. 2002, sp. zn. 23 C 136/2000, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 15 Co 347/2002 a o návrhu na náhradu škody, takto:
Ústavní stížnost s e odmítá .
Odůvodnění:
Výše citovanými rozhodnutími bylo rozhodnuto o žalobě stěžovatele na vydání věcí a zaplacení 180.000 Kč tak, že žaloba byla zamítnuta, resp. odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí bylo odmítnuto. Stěžovatel se domáhá zrušení těchto rozhodnutí a žádá, aby Ústavní soud uložil původně žalované straně náhradu škody ve výši, kterou ve svém návrhu vyčíslil.
Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti musí splňovat řadu zákonem stanovených náležitostí, včetně dodržení lhůty k podání ústavní stížnosti v délce 60 dnů, která dle §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), počíná dnem následujícím dnu doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Z příloh poskytnutých stěžovatelem je zřejmé, že lhůta k podání ústavní stížnosti nebyla zachována, resp. již dávno uplynula, nejpozději koncem roku 2002. O tom svědčí i údaje uváděné stěžovatelem v ústavní stížnosti vztahující se k jeho dalším krokům, které ve své věci učinil v posledních více než dvou letech.
Pokud se stěžovatel domáhá vyslovení povinnosti původně žalované straně uhradit stěžovateli způsobenou škodu, směřuje jeho návrh k soudu, v tomto případě k Ústavnímu soudu, který ovšem není oprávněn o takovém nároku rozhodovat. O všech nárocích na náhradu škody rozhodují obecné soudy, na Ústavní soud se lze obrátit s ústavní stížností až poté, kdy byly stěžovatelem vyčerpány všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Za této situace, kdy ústavní stížnost je podávána částečně opožděně a částečně obsahuje návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, nepřistoupil Ústavní soud k odstraňování vad, jimiž podaná ústavní stížnost trpí (především není stěžovatel zastoupen advokátem - §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), neboť jejich odstraněním by se nemohlo na nutnosti odmítnout ústavní stížnost částečně pro opožděnost, resp. částečně pro nepříslušnost Ústavního soudu nic změnit.
Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků stížnost odmítl částečně jako podanou po lhůtě stanovené pro její podání (§43 odst. 1 písm. b) ve spojení s §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a částečně jako návrh, k jehož projednání Ústavní soud není příslušný (§43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. února 2005
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj