ECLI:CZ:US:2005:4.US.93.05
sp. zn. IV. ÚS 93/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 7. 3. 2005 soudcem zpravodajem JUDr. Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatele R. K., zastoupeného JUDr. Stanislavem Brtníkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Dr. Šmerala 2, o ústavní stížnosti proti postupu orgánů činných v trestním řízení vedeném Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 48 T 13/2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 23. 2. 2005 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud zakázal Krajskému soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") konat v trestní věci vedené pod spisovou značkou 48 T 13/2004 hlavní líčení, a aby mu přikázal vrátit věc státnímu zástupci k došetření [§188 odst. 1 písm. e) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů].
Stěžovatel se domníval, že nařízením hlavního líčení bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu a spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).
Ústavní soud zkoumal, zda byla stížnost podána včas a zda splňuje veškeré formální i obsahové náležitosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Z obsahu ústavní stížnosti plyne, že stěžovatel je stíhán pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 a odst. 4 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákon"), a trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 a odst. 2 trestního zákona. Ve věci proběhlo přípravné řízení, přičemž krajský soud následně nařídil konání hlavního líčení. Dle názoru stěžovatele došlo postupem krajského soudu k neoprávněnému zásahu do práva stěžovatele na spravedlivý proces, neboť v přípravném řízení došlo k řadě procesních pochybení, jež měla za následek, že tato fáze trestního řízení nebyla řádně ukončena. Stěžovatel na tato pochybení upozornil v rámci návrhu na předběžné projednání obžaloby, nicméně jeho námitky nebyly soudem akceptovány. Krajský soud tedy závažným způsobem pochybil, když nařídil konání hlavního líčení za situace, kdy nedošlo k řádnému ukončení přípravného řízení.
Ústavní soud připomíná, že základním pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se projevuje v povinnosti stěžovatele vyčerpat před podáním ústavní stížnosti veškeré procesní prostředky, jež mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Jestliže tak stěžovatel neučiní, je jeho ústavní stížnost nepřípustná. Princip subsidiarity ústavní stížnosti je výrazem specifického postavení Ústavního soudu, jakožto soudního orgánu ochrany ústavnosti, stojícího mimo soustavu obecných soudů. Ústavní soud je v souladu se zásadou minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti jiných státních orgánů povolán zasáhnout teprve tehdy, není-li náprava tvrzené protiústavnosti v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci možná.
Ústavní soud z výše uvedených principů vyšel i v této věci, když shledal, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, jež mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Stěžovatel uvádí, že soud nepřisvědčil jeho námitkám vztahujícím se k procesním nedostatkům, jimiž dle jeho názoru trpělo přípravné řízení, a jež stěžovatel uplatnil v rámci návrhu na předběžné projednání obžaloby, nicméně již pominul, že trestní řízení není doposud skončeno a že namítané nedostatky lze stále odstranit vhodným postupem nalézacího, popř. odvolacího soudu.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele odmítl jako nepřípustnou podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. 3. 2005
JUDr. Michaela Židlická
soudce zpravodaj