ECLI:CZ:US:2005:4.US.95.05
sp. zn. IV. ÚS 95/05
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 28. února 2005 soudcem zpravodajem, JUDr. Eliškou Wagnerovou, Ph. D., ve věci ústavní stížnost stěžovatele Ing. L. V., zastoupeného JUDr. Petrem Nevrklou, advokátem se sídlem Královský Vršek 25, Jihlava, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2004, č. j. 30 Ca 151/2004 - 24, takto:
Ústavní stížnost s e odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 21. 2. 2005 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí krajského soudu, neboť se domnívá, že tímto rozhodnutím byla porušena jeho základní práva, konkrétně právo na soudní ochranu a dále ustanovení čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.
V záhlaví citovaným rozsudkem byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 17. 7. 2000, č. j. FŘ 110/403/00-0107, kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu v Jihlavě - dodatečnému platebnímu výměru č. 990000291 ze dne 1. 11. 1999, kterým byla stěžovateli dodatečně vyměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1995 ve výši 5 503 664 Kč.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod. Z ustanovení §72 odst. 1, 3, 4 a §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, lze vyvodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně práv, který je možno zásadně využít po vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Přímo v ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřen formální obsah principu subsidiarity jako jednoho z atributu ústavní stížnosti, tedy že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení). Na druhé straně lze z principu subsidiarity vyvodit i jeho materiální obsah, který spočívá v samotné působnosti Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), který poskytuje ochranu základním právům a svobodám jednotlivce teprve tehdy, pokud tato práva a svobody nebyly respektovány ostatními orgány veřejné moci. V subsidiaritě ústavní stížnosti se fakticky projevuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci.
Ústavní soud vychází z tvrzení stěžovatele, že podal proti citovanému rozhodnutí kasační stížnost, což bylo potvrzeno i dotazem učiněným na Krajský soud v Brně, kterému kasační stížnost stěžovatele byla doručena 7. 2. 2005. Vzhledem k této skutečnosti, kdy stěžovatel podáním kasační stížnosti dal najevo, že právě tento procesní prostředek považuje za poslední prostředek, jenž mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje, je zřejmé, že podání ústavní stížnosti je předčasné. Pokud by Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost předtím, než o ní rozhodne kasační soud, mohl by tak zasáhnout do rozhodování obecných soudů a nedodržel by princip subsidiarity ústavní stížnosti, jak je shora uvedeno. Odmítnutím ústavní stížnosti nemůže být ovšem stěžovatel poškozen, poněvadž lhůta pro podání nové ústavní stížnosti mu počne běžet teprve poté, co kasační soud ve věci rozhodne (viz §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Vzhledem k výše uvedenému nezbylo soudci zpravodaji než ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout jako návrh nepřípustný dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. února 2005
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj