ECLI:CZ:US:2005:4.US.98.05
sp. zn. IV. ÚS 98/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 28. února 2005 soudcem zpravodajem JUDr. Eliškou Wagnerovou, Ph. D. ve věci ústavní stížnosti stěžovatele MgA. J. P., okr. Vsetín, o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 28. 11. 2003, sp. zn. 8 C 220/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 17. 2. 2005 se stěžovatel domáhal zrušení výše uvedeného rozhodnutí, jímž byla Okresním soudem ve Vsetíně zamítnuta jeho žaloba poté, kdy jeho předchozí rozsudek, jakož i rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě bylo zrušeno rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 8. 2002, č. j. 22 Cdo 2028/2000. Stěžovatel Ústavní soud žádá, aby ukončil vleklý soudní spor a realizoval jeho práva obsažená mimo jiné v Ústavě ČR.
Ústavní soud, předtím než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"). A to včetně podmínek ust. §75 odst. 1 zákona, které vyžaduje, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je totiž její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel před jejím podáním všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje [srov. též v §75 odst. 2 zákona uvedené výjimky z této zásady].
Ústavní stížnost je nepřípustná, protože stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon poskytuje k ochraně jeho práva.
Ústavní stížnost, jak shora uvedeno, směřuje proti rozsudku nalézacího soudu a jak stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, jeho věc se nachází ve stádiu řízení o odvolání, o němž rozhoduje Krajský soud v Ostravě. Za této situace je zřejmé, že stěžovatel dosud nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a proto bylo třeba ústavní stížnost odmítnout jako návrh nepřípustný. K odmítnutí Ústavní soud přistoupil za situace, kdy ústavní stížnost vykazuje řadu dalších nedostatků, především stěžovatel není právně zastoupen advokátem. Protože by však odstranění nedostatků ústavní stížnosti nemohlo nic změnit na jejím posouzení, Ústavní soud k odstranění vad ústavní stížnosti stěžovatele nevyzýval.
Pokud si stěžovatel stěžuje na vleklost řízení před obecnými soudy, Ústavní soud upozorňuje, že od 1. 7. 2004 je rozhodování o průtazích v soudním řízení rovněž v kompetenci obecných soudů (§174a zákona č. 6/2002, o soudech a soudcích).
Aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel vzhledem k výše uvedenému a také vzhledem k doktríně minimalizace zásahů Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů předložený návrh odmítnout, neboť jde o návrh nepřípustný [§43 odst. 1 písm. e) zákona].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné [§43 odst. 3 zákona].
V Brně dne 28. února 2005
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj