ECLI:CZ:US:2005:Pl.US.11.05
sp. zn. Pl. ÚS 11/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Nykodýma a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Dagmar Lastovecké, o návrhu E. K., bez právního zastoupení, na zrušení ustanovení §5 odst. 7 a 8 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, §1 odst. 8 zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti a §7c odst. 1 a 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel dne 8. března 2005 podání navrhovatele, označené jako "návrh žaloby o porušení základních práv a svobod", spojený s návrhem na zrušení v záhlaví citovaných ustanovení uvedených zákonů. Navrhovatel má za to, že administrativní stanovení fiktivních příjmů, resp. minimálního základu daně z příjmů ve jmenovaných zákonech je v rozporu s Ústavou ČR, Listinou základních práv a svobod i s Chartou základních práv Evropské unie.
Podle ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy ČR Ústavní soud rozhoduje o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem. Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stanovuje, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení, a další pravidla o řízení před Ústavním soudem (čl. 88 odst. 1 Ústavy).
Oprávnění k podání návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení stanovuje §64 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Podle tohoto ustanovení jsou subjekty, oprávněné napadnout u Ústavního soudu zákon (resp. i jiný právní předpis a některá jeho ustanovení), vymezeny úplným, resp. konečným výčtem, a fyzická osoba tak může učinit pouze spolu s ústavní stížností za podmínky, že uplatněním napadeného ustanovení právního předpisu "nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti" [ustanovení §64 odst. 1 písm. e) ve spojení s §74 zákona o Ústavním soudu]. Z takto pojaté akcesority návrhu stěžovatele na zrušení ustanovení právního předpisu vyplývá, že zde musí být (vedle napadeného právního předpisu) nějaká skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti (tj. rozhodnutí, opatření nebo jiný zásah orgánu veřejné moci), která nastala uplatněním napadeného právního předpisu, přičemž touto skutečností nemůže být právní předpis sám. Pak by totiž nešlo o akcesorický návrh, nýbrž o přímý návrh na zrušení právního předpisu, k jehož podání však fyzická osoba legitimována není.
Petit ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení §72 odst. 1 písm. a) a §82 odst. 3 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu musí navrhovat zrušení napadeného rozhodnutí orgánu veřejné moci, případně konkrétní opatření spojená s nápravou tzv. jiného zásahu orgánu veřejné moci. Petit projednávaného návrhu ovšem požadoval pouze zrušení uvedených právních předpisů. Navrhovatel navíc v odůvodnění svého podání pouze obecně tvrdí, že uvedené právní předpisy porušují ústavní práva. Jeho návrh tak nesplňuje podmínky uvedené v ustanovení §74 zákona o Ústavním soudu, neboť jeho petit nepožaduje, aby Ústavní soud zasáhl ve smyslu ustanovení §82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je přitom podle své ustálené judikatury vázán petitem návrhu, nikoli jeho odůvodněním. Ústavní soud je proto nucen konstatovat, že projednávaný návrh není ústavní stížností ve smyslu ustanovení §72 a násl. zákona o Ústavním soudu.
Vzhledem k tomu, že navrhovatel není subjektem podle ustanovení §64 odst. 1 písm. a), b), c) a d) zákona o Ústavním soudu přímo aktivně legitimovaným k podání návrhu na zrušení jiného právního předpisu, a návrh nebyl ve smyslu ustanovení §74 a §64 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu podán spolu s ústavní stížností, jejímž předmětem by musely být skutečnosti, které nastaly uplatněním právního předpisu, jehož zrušení je navrhováno, je nutno navrhovatele považovat za osobu zjevně neoprávněnou k podání takového návrhu. Za této situace, nezbylo Ústavnímu soudu, než návrh odmítnout podle ustanovení §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ustanovením §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 24. března 2005
JUDr. Jiří Nykodým, v. r.
předseda senátu