Rozhodnutí Ústavního soudu
ze dne 22.02.2005, sp. zn. Pl. ÚS 51/03 [ usnesení / WAGNEROVÁ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2005:Pl.US.51.03
Převod jmění akciové společnosti zrušené bez likvidace na hlavního akcionář
ECLI:CZ:US:2005:Pl.US.51.03
sp. zn. Pl. ÚS 51/03UsneseníÚstavní soud rozhodl dne 22. února 2005 v plénu ve složení předsedy soudu JUDr. Pavla Rychetského a soudců JUDr. Stanislava Balíka, JUDr. Františka Duchoně, JUDr. Vojena Güttlera, JUDr. Pavla Hollädera, JUDr. Ivany Janů, JUDr. Dagmar Lastovecké, JUDr. Jiřího Muchy, JUDr. Jana Musila, JUDr. Jiřího Nykodýma, JUDr. Miloslava Výborného, JUDr. Elišky Wagnerové a JUDr. Michaely Židlické ve věci návrhu Krajského soudu v Ostravě na zrušení ustanovení §28a odst. 2, §69 odst. 1 písm. b), §69b, §92c, §104c, §153c a části druhé, hlavy I, dílu V, oddílu 10 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění zákona č. 264/1992 Sb., č. 591/1992 Sb., č. 286/1993 Sb., č. 156/1994 Sb., č. 84/1995 Sb., č. 142/1996 Sb. (část), č. 94/1996 Sb., č. 142/1996, č. 77/1997 Sb., č. 15/1998 Sb., č. 165/1998 Sb., č. 356/1999 Sb., č. 27/2000 Sb., č. 105/2000 Sb., č. 29/2000 Sb., č. 370/2000 Sb. (část), č. 30/2000 Sb., č. 367/2000 Sb., č. 370/2000 Sb., č. 370/2000 Sb. (část), č. 120/2001 Sb., č. 239/2001 Sb., č. 501/2001 Sb., č. 353/2001 Sb., takto:Návrh se odmítá.Odůvodnění:Dne 19. 12. 2003 obdržel Ústavní soud návrh Krajského soudu v Ostravě na zrušení shora uvedených ustanovení obchodního zákoníku, jako návrh ve smyslu ustanovení §64 odst. 4 (správně odst. 3) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a článku 95 odst. 2Ústavy ČR, neboť navrhovatel dospěl k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem.Žalobce - rakouský státní občan B. K. - se žalobou došlou Krajskému soudu v Ostravě dne 21. 11. 2001 domáhal vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti B., a. s., se sídlem v P. konané dne 21. 11. 2001 v části, v níž společnost rozhodla o zrušení společnosti bez likvidace a udělila souhlas s převodem jmění na hlavního akcionáře H. P., a. s., se sídlem v P., jakož i vyslovení neplatnosti smlouvy o převodu jmění mezi těmito dvěma společnostmi. Žaloba byla spojena s návrhem na předložení věci k posouzení Ústavnímu soudu za účelem zrušení jednotlivých ustanovení obchodního zákoníku ve smyslu §64 odst. 4zákona o Ústavním soudu, v tehdy platném znění, ve spojení s článkem 95 odst. 2Ústavy. Rozhodnutí valné hromady se opíralo zejména o aplikaci ustanovení §220p a souvisejících ustanovení obchodního zákoníku ve znění po novele provedené zákonem č. 370/2000 Sb. účinném od 1. 1. 2001, podle kterého může valná hromada akciové společnosti rozhodnout, že se společnost zrušuje bez likvidace a že jmění zaniklé společnosti převezme hlavní akcionář, tj. akcionář vlastnící akcie, jejichž jmenovitá hodnota přesahuje 90% základního kapitálu společnosti, přičemž žalobce shledával zmíněná ustanovení obchodního zákoníku protiústavními. Krajský soud v Ostravě dospěl k závěru, že jednotlivá ustanovení zákona, jehož má být při projednávání nebo rozhodování ve věci použito, jsou v rozporu s Ústavou, a proto podle ustanovení §109 odst. 1 písm. c)občanského soudního řádu řízení o neplatnost usnesení valné hromady a o neplatnost smlouvy o převzetí jmění hlavním akcionářem usnesením ze dne 14. 1. 2003 č. j. 26 Cm 343/2001-94 přerušil a podal k Ústavnímu soudu návrh na zrušení shora uvedených ustanovení obchodního zákoníku. Ústavní soud si vyžádal vyjádření obou komor Parlamentu a o stanovisko požádal též Ministerstvo spravedlnosti. Dále si vyžádal i spis Krajského soudu v Ostravě sp. zn. B 2248. Po zvážení obsahu návrhu, uvedených vyjádření a stanovisek, jakož i obsahu vyžádaného spisu dospěl Ústavní soud k názoru, že návrh je třeba odmítnout, a to z následujících důvodů.Již dříve Ústavní soud konstatoval, že "na rozdíl od abstraktní kontroly ústavnosti právních norem je konkrétní kontrola ústavnosti právních norem vedena v úzkém rámci soudního rozhodování. Do něj může Ústavní soud vstupovat jen za přísně vymezených podmínek, a to jediným způsobem - rozhodnutím o ústavnosti zákona, jehož má být při řešení věci použito" (usnesení sp. zn. Pl. ÚS 33/04, zatím nezveřejněno). V minulosti Ústavní soud dále konstatoval, že "podle čl. 95 odst. 2Ústavy, o který se návrh opírá, dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním zákonem, předloží věc Ústavnímu soudu. Stěžejní otázkou tedy je, jak pohlížet na podmínku, že se musí jednat o zákon, "jehož má být při řešení věci použito". Není sporu o tom, že tato podmínka je splněna vždy, jedná-li se o zákon, resp. jeho jednotlivé ustanovení, jehož aplikace má být bezprostřední, má tedy být užito při rozhodnutí ve věci samé." (usnesení sp. zn. Pl. ÚS 39/2000, publ. na www.judikatura.cz). Z vyžádaného spisu Ústavní soud zjistil, že dne 12. 11. 2002 byl do obchodního rejstříku pravomocně zapsán převod jmění ze společnosti B., a. s. na společnost H. P., a. s. (hlavní akcionář). Podle §131 odst. 3 písm. c)obchodního zákoníku soud žalobě na neplatnost usnesení valné hromady nevyhoví, byl-li pravomocně povolen zápis převodu jmění. Jak shora uvedeno, k přerušení řízení v dané věci před Krajským soudem v Ostravě došlo dne 14. 1. 2003, tedy dva měsíce poté, kdy byl pravomocně zapsán v obchodním rejstříku převod jmění na hlavního akcionáře. Byl-li návrh Krajského soudu v Ostravě na zrušení shora uvedených ustanovení obchodního zákoníku postoupen Ústavnímu soudu až v prosinci 2003, je zřejmé, že soud tak učinil v situaci, kdy věc již nemohl meritorně posoudit s ohledem na citované ustanovení §131 odst. 3 písm. c)obchodního zákoníku. Jinými slovy, v původním řízení již nemohl aplikovat ustanovení, jejichž ústavnost zpochybnil před Ústavním soudem, z čehož plyne závěr, že předložená ustanovení již nebyla "zákonem, jehož má být při řešení věci použito". S ohledem na výše uvedené okolnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh na zrušení shora uvedených ustanovení obchodního zákoníku učinila osoba zjevně neoprávněná, a proto jej podle ustanovení §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl, aniž by se mohl zabývat meritorní argumentací navrhovatele k jednotlivým napadeným ustanovením obchodního zákoníku.Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.V Brně dne 22. února 2005JUDr. Pavel Rychetskýpředseda Ústavního soudu
Odlišné stanovisko soudkyň a soudce Ivany Janů, Miloslava Výborného a Michaely Židlické k usnesení Pl. ÚS 51/03S většinovým stanoviskem pléna Ústavního soudu, na základě něhož byl návrh ve shora uvedené věci odmítnut, nesouhlasíme z důvodů dále uvedených.Navrhovatel byl osobou zjevně neoprávněnou ve vztahu k návrhu na zrušení ustanovení §28a odst. 2, §92c, §104c a §153c obchodního zákoníku, neboť tato ustanovení v žádném případě nemohla být v řízení jím vedeném aplikována. Stejný závěr by snad mohl obstát i ohledně návrhu na zrušení ustanovení §69 odst. 1 písm. b) a §69b obchodního zákoníku.Pokud však jde o návrh na zrušení části druhé, hlavy první, dílu pátého, oddílu desátého (tj. ustanovení §220p) obchodního zákoníku neměl - podle našeho názoru - Ústavní soud na přezkum ústavnosti této normy rezignovat. Je sice pravdou, že v důsledku pravomocného zápisu převodu jmění ze společnosti B. P., a.s., na H. P., a.s. nemůže soud podávající návrh žalobě na neplatnost usnesení valné hromady žalovaného vyhovět, avšak než rozhodne tak, že neplatnost usnesení valné hromady z důvodu zakotveného v ustanovení §131 odst. 3 písm. c) obchodního zákoníku nevysloví, musí učinit závěr, zda posuzovaným usnesením byl porušen zákon, společenská smlouva, zakladatelská listina či stanovy (srov. Štenglová I., Plíva S., Tomsa M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Deváté vydání. Praha: C.H. Beck, 2004).V dané věci tvrdí v řízení před obecným soudem žalobce, že neplatnost usnesení valné hromady a neplatnost smlouvy o převzetí jmění hlavním akcionářem plynou z toho, že se jimi realizovalo zákonné ustanovení, jež je protiústavní. Navrhovatel (Krajský soud v Ostravě) se s tímto tvrzením ztotožňuje.Odmítnutím podaného návrhu ve vztahu k ustanovení §220p obch. zákoníku dle našeho mínění Ústavní soud postavil navrhovatele do neřešitelné situace; ten bude muset před rozhodnutím o žalobě podle ustanovení §131 odst. 3 písm. c) obchodního zákoníku předběžně posoudit, zda je usnesení valné hromady v souladu se zákonem, přičemž sám zastává názor, že nikoli, neboť zákonné ustanovení, o něž se toto usnesení opírá, má za protiústavní; tento svůj názor však vyslovit ani použít nesmí.Navíc je zjevné, že vyřešení předběžné otázky nezákonnosti usnesení valné hromady dovozované z protiústavnosti ustanovení §220p obch. zák. má klíčový význam pro další možné nároky žalobce; při nevyslovení neplatnosti usnesení valné hromady z důvodu založeného ustanovením §131 odst. 3 písm. c) obch. zák. mu zůstávají zachována práva dle §131 odst. 4 obch. zák., kdežto při zamítnutí žaloby proto, že soud dospěje k závěru o neexistenci rozporu rozhodnutí valné hromady s právními předpisy, společenskou smlouvou, zakladatelskou listinou nebo stanovami tato práva daná nejsou.Především z těchto důvodů měl podle našeho názoru Ústavní soud ústavnost §220p obch. zákoníku meritorně posoudit.Odlišné stanovisko soudkyně Dagmar Lastovecké k usnesení Ústavního soudu ve věci Pl. ÚS 51/03Návrh Krajského soudu v Ostravě na zahájení řízení ve věci uvedené spisové značky obsahoval mimo jiné návrh na zrušení §220p obchodního zákoníku. Domnívám se, že ve vztahu k tomuto ustanovení není dán důvod odmítnutí návrhu ve smyslu §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, tedy z důvodu podání návrhu někým zjevně neoprávněným. V ustanovení §131 odst. 3 písm. c) obchodní zákoník stanoví, že soud nevysloví neplatnost usnesení valné hromady obchodní společnosti, pokud byl pravomocně povolen zápis fúze, převodu jmění, rozdělení nebo změny právní formy do obchodního rejstříku. S touto situací nespojuje zákon zastavení řízení o žalobě na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, soud proto i v tomto případě rozhoduje meritorně, aniž přitom neplatnost usnesení valné hromady může vyslovit. V rámci věcného projednání není dotčena povinnost zabývat se případnou protiprávností právního jednání valné hromady (pro rozpor s právními předpisy, společenskou smlouvou, zakladatelskou listinou či stanovami). Pokud by soud takto nepostupoval, nebylo by možno přiznat nárok na náhradu škody a nárok na přiměřené zadostiučinění. Soud se, jak vyplývá z ustanovení první věty §131 odst. 8 obchodního zákoníku, v (jiných) samostatných řízeních o těchto nárocích protiprávností usnesení valné hromady zabývat nemůže a náhradu škody či přiměřené zadostiučinění by tak nemohl přisoudit.S ohledem na shora uvedené mám za to, že i po té, co došlo k povolení zápisu do obchodního rejstříku a soud má postupovat ve smyslu §131 odst. 3 písm. c) obchodního zákoníku, je nutné, aby v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady i nadále aplikoval ustanovení §220p obchodního zákoníku. Pokud má Krajský soud v Ostravě pochybnost o ústavnosti ustanovení §220p obchodního zákoníku a jestliže je současně nutno, aby v řízení o podaném žalobním návrhu toto ustanovení aplikoval, jsou splněny předpoklady předepsané ustanovením čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky a soud je oprávněn podat návrh na abstraktní kontrolu ústavnosti v řízení před Ústavním soudem. JUDr. Dagmar Lastovecká