ECLI:CZ:US:2006:1.US.103.06
sp. zn. I. ÚS 103/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Z. K., zastoupeného JUDr. Jiřím Mazalem, advokátem se sídlem Písek, Národní Svobody 26, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 12. 2005, čj. 6 Co 2794/2005 - 50, a usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 6. 9. 2005, čj. 6 C 75/2005 - 43, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel ve včasné ústavní stížnosti, která splňuje i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") a Okresního soudu v Písku (dále jen "okresní soud"), protože uvedenými rozhodnutími byla, podle stěžovatele, porušena jeho ústavně zaručená práva na soudní a jinou právní ochranu podle hlavy páté Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým soudem, zaručené čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Stěžovatel uvedl, že u okresního soudu podal, dne 30. 3. 2005, proti žalovanému Ivan Svatoš, a. s., žalobu na určení, že žalovaný není vlastníkem označených pozemků v k. ú. Písek, ani nemá k těmto pozemkům jiné právo, které by opravňovalo na nich zřídit stavbu komunikace a propojovacího chodníku. Usnesením ze dne 6. 9. 2005 okresní soud řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku. K odvolání stěžovatele krajský soud usnesením ze dne 2. 12. 2005 usnesení okresního soudu potvrdil
Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že okresní soud, s odkazem na ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zastavil usnesením ze dne 6. 9. 2005, čj. 6 C 75/2005 - 43, řízení o žalobě stěžovatele, ze dne 30. 3. 2005, kterou se domáhal určení, že žalovaný není vlastníkem označených pozemků. Okresní soud tak rozhodl proto, že stěžovatel ani poté, co byl usnesením ze dne 15. 8. 2005, čj. 6 C 75/2005 - 7, vyzván k zaplacení soudního poplatku, tento poplatek ve lhůtě nezaplatil. Usnesením ze dne 2. 12. 2005, čj. 6 Co 2794/2005 - 50, krajský soud potvrdil usnesení okresního soudu jako věcně správné.
Ústavní soud ve své judikatuře pravidelně uvádí, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR) a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti, a proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 23/93 in Ústavní soud ČR, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 1, nález č. 5, str. 41]. To ale platí jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny (čl. 83 Ústavy ČR). Z těchto důvodů ani skutečnost, že obecné soudy vyslovily právní názor (resp. vyložily zákon nebo jiný právní předpis), s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (viz nález sp. zn. IV. ÚS 188/94 in Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 3, nález č. 39, str. 281). Z výše citovaného pohledu posuzoval Ústavní soud i ústavní stížnost stěžovatele a po zvážení všech okolností případu dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.
Ze stížnosti vyplývá, že stěžovatel z označení "řízení o určení vlastnictví", které ve svých rozhodnutích použily obecné soudy, dovodil, že obecné soudy zastavily jiné řízení než to, které bylo zahájeno jeho žalobou ze dne 30. 3. 2005. Z označených rozhodnutí obecných soudů (viz rekapitulace výše) je však zcela zřetelné, o čem obecné soudy rozhodovaly. Stěžovatel nepopírá, že by mu bylo usnesení, vyzývající ho k zaplacení soudního poplatku, doručeno a netvrdí, že by v označené věci (své žaloby ze dne 30. 3. 2005) zaplatil odpovídající soudní poplatek. Okresní soud i krajský soud srozumitelně uvedly, z jakých podkladů vycházely a z jakých důvodů bylo řízení zastaveno.
Z napadených rozhodnutí tedy vyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Procesní postup a aplikace podústavního práva obecnými soudy byla zcela ústavně konformní, k zásahu do práv stěžovatele ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy nedošlo.
Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele, odmítl jeho ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. července 2006
František Duchoň
předseda I. senátu Ústavního soudu