ECLI:CZ:US:2006:1.US.141.06
sp. zn. I. ÚS 141/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera, ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky V. N., zastoupené Mgr. Michalem Doležalem, advokátem, se sídlem Králodvorská 16, 110 00 Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 1. 2006, sp. zn. 6 T 5/2005, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 10. 3. 2006, stěžovatelka napadla usnesení Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "Krajský soud") ze dne 9. 1. 2006, sp. zn. 6 T 5/2005 (dále jen "usnesení"), kterým bylo podle §206 odst. 3, 4 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (dále jen "trestní řád") rozhodnuto, že se nepřipouští jako poškozená k trestnímu řízení.
Jak stěžovatelka uvádí v ústavní stížnosti, je akcionářem společnosti Investiční fond MERCIA a.s (dále jen "Fond"). Z titulu svého postavení akcionáře se domáhala procesního postavení poškozeného v trestním řízení vedeném u Krajského soudu. Současně žádala o uložení povinnosti náhrady škody v adhezním řízení. Krajský soud však stěžovatelku jako poškozenou nepřipustil. Svůj postup odůvodnil tím, že je třeba odlišovat majetek akcionáře a majetek společnosti. V majetku akcionáře jsou jen akcie společnosti, akcionář sám má pouze práva, která mu zaručuje obchodní zákoník. Majetek akcionářů a akciových společností je odlišný a nelze ztotožnit osobu akcionáře s právnickou osobou. Krajský soud také poznamenal, že investování do investičního fondu je vždy spojeno s určitým rizikem.
Stěžovatelka souhlasí s tím, že akcionář a společnost jsou odlišné osoby a jejich majetek je oddělený. Upozorňuje však, že soud při svém rozhodování musel vycházet především z procesních předpisů trestního řízení, zejména §43 trestního řádu, dle kterého je poškozeným ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková, morální nebo jiná škoda. Je přesvědčena o tom, že jí byla způsobena majetková škoda, přičemž poukazuje na přímou souvislost mezi hodnotou akcií a majetkem investičního fondu. Pokud podle obžaloby došlo k "vytunelování" Fondu, pak došlo ke snížení hodnoty akcií a poškození akcionářů. Stěžovatelka uznává, že akcionáři podstupují určité riziko znehodnocení akcií. Spatřuje však rozdíl v tom, zda k němu dojde tržními vlivy, nebo úmyslnou trestnou činností.
Dále stěžovatelka poukázala na to, že akcionář má právo podílet se na řízení společnosti prostřednictvím výkonu práv na valné hromadě. Tím má právo spolupodílet se na rozhodování o majetku společnosti. Toto právo je však v případě, že společnost je zbavena majetku trestnou činností, akcionáři protiprávně odňato. Obdobně zaniká možnost realizovat právo na dividendu a podíl na likvidačním zůstatku. Stěžovatelka má za to, že se možná nejedná o přímou materiální škodu, avšak nepochybně jde o újmu spadající do kategorie jiné škody způsobené trestným činem. Krajský soud se však otázkou zda neutrpěla i jinou škodu než majetkovou ani nezabýval a jeho odůvodnění proto považuje za nevěrohodné.
Stěžovatelka uvádí, že dle ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu a dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Tvrdí, že jí bylo upřeno oprávnění domáhat se v rámci trestního řízení svých práv jako poškozené, čímž bylo porušeno její právo na soudní ochranu a spravedlivý proces.
Stěžovatelka s odkazem na výše uvedené navrhla, aby Ústavní soud napadené usnesení zrušil.
II.
Ústavní soud požádal o vyjádření k ústavní stížnosti Krajský soud. Ten Ústavnímu soudu sdělil, že nemá co by k věci doplnil nad rámec toho, co je obsaženo v usnesení a spise sp. zn. 6 T 5/2005.
Vrchní státní zastupitelství v Praze se svého postavení vedlejšího účastníka řízení vzdalo.
Ústavní soud nepovažoval za nutné zasílat vyjádření účastníka stěžovateli k replice, neboť neobsahovalo žádné nové závažné skutečnosti nebo argumentaci, na kterých by Ústavní soud založil své rozhodnutí.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Jádrem ústavní stížnosti je názor stěžovatelky, že v případě, kdy došlo ke škodě na majetku investičního fondu, je třeba za "poškozeného", podle trestního řádu, považovat i akcionáře daného fondu.
V prvé řadě je třeba připomenout, že úlohou Ústavního soudu není výklad podústavního práva. Samotné zpochybnění výkladu jednoduchého práva, provedeného orgány k tomu oprávněnými, není způsobilé posunout věc do ústavněprávní roviny. Pokud obecný soud dospěl při svém rozhodování k závěru, že poškozeným ve smyslu trestního řádu není osoba, která mohla být poškozena pouze zprostředkovaně, nelze podle názoru Ústavního soudu dovodit, že by obecný soud tímto závěrem vybočil z mezí ústavnosti.
Je tomu tak proto, že adhezní řízení má ve vztahu k meritornímu trestnímu řízení, byť je jeho integrální součástí, v jistém smyslu pouze akcesorickou povahu a procesní činnost trestního soudu nemůže přesahovat v daném ohledu aktivitu směřující k náležitému rozhodnutí o vině a případném trestu. Jinými slovy vyjádřeno, nikoliv trestní řízení a priori, nýbrž toliko civilní řízení je řízením bezvýjimečně zaručujícím, za splnění zákonem předepsaných podmínek, možnost domoci se uplatněného majetkového nároku. Napadené usnesení nezbavuje stěžovatelku možnosti žaloby v občanskoprávním řízení.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za zjevně neopodstatněnou a podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. května 2006
František Duchoň, v.r. předseda senátu