ECLI:CZ:US:2006:1.US.328.06
sp. zn. I. ÚS 328/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Z. H., zastoupeného JUDr. Vojtěchem Hrozou, advokátem se sídlem Brno, Arne Nováka 4, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2006, sp. zn. 9 To 157/2006, a usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 7. 3. 2006, čj. 2 KZv 16/2005 - 403, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností Z. H.(dále jen "stěžovatel") navrhl zrušení shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Brně (dále také "krajský soud") a usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně (dále také "státní zástupce") pro porušení čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 1, 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
V záhlaví uvedeným usnesením krajský soud zamítl stížnost stěžovatele a spoluobviněného M. Z. proti shora označenému usnesení státního zástupce. Tímto usnesením státní zástupce rozhodl, podle ustanovení §71 odst. 4 trestního řádu (dále jen "TrŘ"), o ponechání stěžovatele a M. Z. i nadále ve vazbě z důvodu uvedeného v ustanovení §67 písm. c) TrŘ.
Stěžovatel spolu s M. Z. jsou stíháni pro trestný čin úvěrového podvodu podle ustanovení §250b odst. 1, 5 trestního zákona (dále jen "TrZ"), dílem dokonaného, dílem nedokonaného ve stadiu pokusu podle ustanovení §8 odst. 1 TrZ, zčásti spáchaného formou spolupachatelství podle ustanovení §9 odst. 2 TrZ.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že nesouhlasil s interpretací a aplikací ustanovení §71 odst. 3, 4 TrŘ, ve vztahu k ustanovení §67 písm. c) TrŘ, jak ji provedly orgány činné v trestním řízení. Rozhodnutí považoval z důvodu stručnosti za nepřezkoumatelná a z hlediska věcného za neakceptovatelná. V odůvodnění napadených usnesení absentují úvahy a reálné zhodnocení podmínek předpokládaných §71 odst. 3, 4 TrŘ.
Po posouzení obsahu ústavní stížnosti a listinných materiálů dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Ústavní soud nálezem ze dne 31. 8. 2006, sp. zn. I. ÚS 305/06, zrušil v záhlaví označená usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2006, sp. zn. 9 To 157/2006, a usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 7. 3. 2006, čj. 2 KZv 16/2005 - 403, pro porušení čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny. Jedná se o stejná rozhodnutí, která jsou předmětem projednávané ústavní stížností. Z odůvodnění tohoto nálezu je přitom zřejmé, že závěry a důvody kasace napadených rozhodnutí (absence řádně odůvodněných úvah a zhodnocení podmínek podle ustanovení §71 odst. 4 TrŘ) dopadají a musí být aplikovány nejen na postavení a osobu M. Z., tj. stěžovatele ve věci sp. zn. I. ÚS 305/06, ale také na postavení a osobu stěžovatele Z. H.
Podle §35 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), týká-li se návrh na zahájení řízení věci, o které Ústavní soud již nálezem rozhodl, a v dalších případech stanovených zákonem o Ústavním sodu, jedná se o návrh nepřípustný.
V kontextu shora popsaných skutečností je návrh stěžovatele na zrušení označených usnesení krajského soudu a státního zástupce návrhem nepřípustným, neboť se týká věci, o které Ústavní soud již nálezem rozhodl. Totožnost věci v tomto řízení je dána totožností pravomocného usnesení krajského soudu a státního zástupce, a to ve vztahu k namítanému dotčení základního práva a svobody, ale i důvodům kasace. Vykonatelný nález Ústavního soudu je závazný pro všechny orgány i osoby, tedy i pro samotný Ústavní soud, a představuje nepominutelnou procesní překážku věci rozhodnuté (rei iudicatae), která přirozeně brání jakémukoli dalšímu meritornímu přezkumu věci v řízení před Ústavním soudem. To znamená, že Ústavní soud již nemůže přezkoumávat rozhodnutí, která nálezem zrušil.
V dané věci vyplývá nepřípustnost ústavní stížnosti nejen z citované obecné právní úpravy překážky věci rozhodnuté, ale také ze speciální úpravy nepřípustnosti ústavní stížnosti [§72 odst. 1 písm. a), §75 zákona o Ústavním soudu]. S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že ústavní stížností napadená usnesení krajského soudu a státního zástupce již právně neexistují. Z tohoto důvodu nemohou být předmětem přezkumné činnosti Ústavního soudu, neboť chybí základní podmínka pro projednání ústavní stížnost ve smyslu §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost, směřující proti již neexistujícímu pravomocnému usnesení krajského soudu a státního zástupce, je nepřípustná.
Pro úplnost Ústavní soud dodává, že z důvodu nahrazení vazby slibem byli stěžovatel a M. Z. usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. 1 T 10/2006, propuštěni z vazby na svobodu.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. listopadu 2006
František Duchoň
soudce Ústavního soudu