ECLI:CZ:US:2006:1.US.376.06
sp. zn. I. ÚS 376/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Stanislava Balíka a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Plzeňského kraje, se sídlem Plzeň, Škroupova 18, PSČ: 306 13, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Svejkovským, advokátem se sídlem Plzeň, Kamenická 1, PSČ: 301 12, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 3. 2006, čj. 20 Cdo 94/2006 - 187, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 9. 2005, sp. zn. 56 Co 426/2005, a rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 23. 2. 2005, čj. 3 C 149/2003 - 82, ve znění opravného usnesení ze dne 19. 4. 2005, čj. 3 C 149/2003 - 127, a ve znění opravného usnesení ze dne 11. 7. 2005, čj. 3 C 149/2003 - 147, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včasné ústavní stížnosti, která splňuje i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví označených rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, Krajského soudu v Plzni (dále jen "krajský soud") a Okresního soudu v Tachově (dále též"okresní soud"). Podle stěžovatele byla uvedenými rozhodnutími porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 90, čl. 101 odst. 3 a 4 Ústavy ČR. Stěžovatel poukázal na důvody, pro které žádal, v řízení před obecnými soudy, o vyloučení movitých věcí z výkonu rozhodnutí. Podle jeho názoru nemůže být celá věc posuzována pouze z hlediska uspokojení věřitele, ale i z hlediska ochrany vlastníka, který v exekučním titulu není povinným. Napadenými rozhodnutími byl učiněn takový zásah do vlastnictví stěžovatele, který bude mít pravděpodobně za následek nejen omezení dispozičních práv k předmětu vlastnictví, ale i ztrátu samotného vlastnictví.
Z rozhodnutí obecných soudů bylo zjištěno, že okresní soud rozsudkem ze dne 23. 2. 2005, čj. 3 C 149/2003 - 82, zamítl žalobu stěžovatele na vyloučení movitých věcí z exekuce prováděné na základě usnesení ze dne 23. 5. 2003, čj. Nc 2119/2003 - 14, exekučního příkazu ze dne 25. 6. 2003, čj. 1 EX 1898/03 - 5, a příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 25. 6. 2003, čj. 1 EX 1898/03 - 6.
Krajský soud rozsudek okresního soudu potvrdil rozsudkem ze dne 20. 9. 2005, sp. zn. 56 Co 426/2005, a odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, vydané ve věci vedené pod sp. zn. 4 Ko 314/97, a na nález Ústavního soudu č. 211/2003 Sb.
Nejvyšší soud ČR pak usnesením ze dne 28. 3. 2006, čj. 20 Cdo 94/2006 - 187, dovolání stěžovatele odmítl. Zabýval se tím, zda je možné oprávněného uspokojit nuceným výkonem rozhodnutí na majetku zřizovatele, tj. na majetku, který byl předán jeho příspěvkové organizaci (dle exekučního titulu povinné) do správy k vlastnímu hospodářskému využití. Zde poukázal na své rozhodnutí ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2791/2004, v němž k takové právní otázce vyslovil právní názor, podle nějž příspěvková organizace kraje, samostatně hospodařící s určeným vyčleněným majetkem kraje, má samostatnou způsobilost k povinnosti splnit jí uložené plnění. Kraj je proto povinen strpět postižení takovéhoto majetku a nesvědčí mu k němu vylučovací žaloba. Nejvyšší soud odkázal také na odůvodnění usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 455/05.
Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře uvádí, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR) a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti, proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 23/93 in Ústavní soud ČR, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 1, nález č. 5, str. 41]. To ale platí jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny (čl. 83 Ústavy ČR).
Ústavní soud se návrhy stěžovatele, týkajícími se v podstatě podobných věcí, již zabýval v několika rozhodnutích, kterými ústavní stížnosti stěžovatele odmítl jako zjevně neopodstatněné. Jedná se mj. o usnesení ze dne 2. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 455/05, usnesení ze dne 10. 2. 2006, sp. zn. III. ÚS 595/05, nebo usnesení ze dne 21. 3. 2006, sp. zn. IV. ÚS 22/06. V nich Ústavní soudu konstatoval, že příspěvková organizace je konstruována jako právnická osoba, která vyvíjí hospodářskou činnost, ale která nemá tzv. majetkovou složku. Kraj, jako vlastník majetku, musí strpět to, že část jeho vlastnického práva k majetku využívanému příspěvkovou organizací vykonává tato organizace jako právnická osoba, která je na kraj úzce napojena. Příspěvková organizace, jako právnická osoba, je subjektem práv a povinností, má zákonem přiznánu možnost se zavazovat a pak musí nést odpovědnost za nesplnění svých závazků. Je tedy přípustný i výkon rozhodnutí, neboť obecně v závazkových vztazích je pohledávka subjektivním právem věřitele vyžadovat určité plnění a stane-li se pohledávka splatnou, pak se zásadně stává i nárokem, z čehož vyplývá, že nebyla-li plněna dobrovolně, lze její plnění vynutit soudní cestou. Vzhledem ke specifické konstrukci příspěvkových organizací nelze tedy stěžovatelovo vlastnické právo k sepsaným věcem hodnotit jako právo nepřipouštějící exekuci. Ústavní soud také konstatoval, že obecné soudy přijaly výklad zcela slučitelný s ochranou vlastnického práva stěžovatele a současně i legitimního očekávání věřitele garantovaného čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, tak jak je to neodmyslitelné v prostředí právního státu.
Závěry obsažené ve shora citovaných rozhodnutích Ústavního soudu plně dopadají i na tuto ústavní stížnost, kterou vzhledem k výše uvedenému nelze než označit jako zjevně neopodstatněnou.
Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele v řízení před obecnými soudy, odmítl jeho ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. listopadu 2006
František Duchoň
předseda I. senátu Ústavního soudu