ECLI:CZ:US:2006:1.US.443.06
sp. zn. I. ÚS 443/06
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 26. července 2006 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů Z.H. a B. H., zastoupených JUDr. Zdeňkem Matisem, advokátem se sídlem v Poděbradech, Táboritská 811, směřující proti výrokům III. a IV. rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2005, č. j. 23 Co 350/2005-218, takto:
Ústavní stížnost s e odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatelé se domáhali zrušení shora uvedených výroků, kterým jim nebyla přiznána náhrada nákladů řízení před soudem prvního a druhého stupně. (Stěžovatelka napadla v záhlaví uvedené výroky - mající povahu usnesení - dovoláním, které Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 27. 4. 2006 odmítl, neboť dovolání proti usnesení o nákladech řízení není přípustné.)
Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti musí splňovat řadu zákonem stanovených náležitostí, včetně dodržení lhůty k podání ústavní stížnosti v délce 60 dnů, která dle §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění (dále "zákon o Ústavním soudu"), počíná běžet dnem následujícím po dnu doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Dotazem u Okresního soudu v Nymburce (a z kopie příslušné doručenky) Ústavní soud zjistil, že napadený rozsudek byl právním zástupcem stěžovatelky převzat dne 30. 12. 2005 a stěžovatelem dne 28. 12. 2005. Lhůta k podání včasné ústavní stížnosti uplynula stěžovateli v pondělí dne 27. 2. 2006 a stěžovatelce v úterý dne 28. 2. 2006. Ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 18. 7. 2006, tedy zcela zjevně po lhůtě stanovené zákonem pro její včasné podání.
Ze shora uvedeného vyplývá, že stěžovatel, který nepodal vůbec dovolání, je zcela zjevně se svou ústavní stížností mimo lhůtu předvídanou zákonem. Stěžovatelka, která sice dovolání podala, avšak dovolání proti těm výrokům rozsudku odvolacího soudu, proti nimž zákon nepřipouští dovolání podat, tak využila procesní prostředek, který ji ze zákona nesvědčil. Je proto stěží představitelné, aby mohla odvíjet lhůtu k podání ústavní stížnosti od rozhodnutí o takovémto ve vztahu k ní jen zdánlivému procesnímu prostředku. Proto i jí dle názoru Ústavního soudu počala běžet zákonná lhůta k podání ústavní stížnosti po doručení rozhodnutí odvolacího soudu.
Stěžovatelé se domáhali projednání ústavní stížnosti odkazem na ust. §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ("Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo"). Tomuto jejich návrhu však nebylo možnost vyhovět, a to zejména proto, že účelem citovaného ustanovení zákona o Ústavním soudu není zajišťovat přístup k Ústavnímu soudu tomu, kdo vlastním zaviněním (resp. zaviněním právního zástupce) zmeškal řádnou lhůtu k podání ústavní stížnosti. Navíc, a hlavně toto ustanovení není aplikovatelné proto, že stěžovatelé vyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje a citované ustanovení naopak předpokládá podání ústavní stížnosti předtím, než byly tyto prostředky vyčerpány. Z uvedeného tedy plyne, že citované ustanovení není na případ stěžovatelů aplikovatelné a stěžovatelé, resp. jejich právní zástupce se jeho aplikovatelnosti domáhali zcela vadně.
Vzhledem k výše uvedenému (a aniž by se Ústavní soud mohl zabývat podstatou věci) odmítl soudce zpravodaj návrh jako podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání (§43 odst. 1 písm. b) ve spojení s §72 odst. 3 zákonem o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. července 2006
Eliška Wagnerová, v.r.
soudce zpravodaj