ECLI:CZ:US:2006:1.US.467.05
sp. zn. I. ÚS 467/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele ing. V. M., proti rozhodnutí Magistrátu města Plzně č.j. OSVZ/3457/05 ze dne 18. 7. 2005 a proti usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 282/05 ze dne 31. 5. 2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností brojí stěžovatel v prvé řadě proti rozhodnutí Magistrátu města Plzně č.j. OSVZ/3457/05 ze dne 18. 7. 2005, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu městského obvodu Plzeň 1, Odboru sociálního, č.j. SO/1697/2005-Kf-371 ze dne 3. 6. 2005, který byla zamítnuta jeho žádost o dávku sociální péče podle ustanovení §90 a §94 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, ustanovení §3, 4 a 7 zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů, a podle zákona č. 463/1991 Sb., o životním minimu, ve znění pozdějších předpisů.
Ze sdělení Magistrátu města Plzně č.j. OSVZ 5715/05 ze dne 18. 11. 2005 a ze sdělení Krajského soudu v Plzni č.j. 17 Ca 21/2005 ze dne 12. 12. 2005 vyplývá, že stěžovatel proti rozhodnutí Magistrátu města Plzně podal správní žalobu, která je vedena u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 17 Ca 21/2005 a dosud o ní nebylo pravomocně rozhodnuto.
Podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Podle ustanovení §4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., o soudním řádu správním, rozhodují ve správním soudnictví soudy o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy správním orgánem. Podle §6 téhož zákona jsou z rozhodování soudů ve správním soudnictví vyloučeny (jen) ty věci, o nichž to stanoví soudní řád správní nebo zvláštní zákon. V posuzovaném případě stížnost směřuje proti rozhodnutí o odvolání vydaném správním orgánem v oblasti veřejné správy. Přitom ani soudní řád správní ani výše již citovaný zákon o sociální potřebnosti z přezkumu správních soudů rozhodnutí vydaná na základě zákona o sociální potřebnosti nevyjímá.
Z výše uvedené rekapitulace procesního stavu vyplývá, že rozhodnutí Magistrátu města Plzně, proti němuž byla podána tato ústavní stížnost, bylo napadeno správní žalobou. o níž nebylo dosud pravomocně rozhodnuto. Ústavní stížnost proti rozhodnutí Magistrátu města Plzně č.j. OSVZ/3457/05 ze dne 18. 7. 2005 je nepřípustná, protože stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Z podání stěžovatele lze usuzovat, že dále brojí proti usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 282/05 ze dne 31. 5. 2005, jímž byla odmítnuta jeho ústavní stížnost proti rozhodnutí Magistrátu města Plzně, odboru sociálních věcí a zdravotnictví ze dne 18. 4. 2005, č. j. OSVZ/1695/05 jako návrh nepřípustný. Podle ustálené judikatury je však ústavní stížnost proti rozhodnutí Ústavního soudu o odmítnutí ústavní stížnosti nepřípustná (srov. též ust. §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. ledna 2006
Vojen Güttler v.r.
soudce zpravodaj