ECLI:CZ:US:2006:1.US.576.06
sp. zn. I. ÚS 576/06
Usnesení
I. ÚS 576/06
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti M. K., zast. Mgr. Petrem Zapletalem, advokátem, sídlem Křižíkova 56, Praha 8, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 2.6.2006, sp.zn.. 15 Nc 72/05, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatelka se v návrhu na zahájení řízení ze dne 21.8.2006 domáhala zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, jímž byl v řízení o úpravu poměrů k nezl. M. D. na dobu do a po rozvodu manželství ustanoven znalec z oboru ekonomika za účelem zjištění hodnoty majetku, včetně příjmů, stěžovatelky i otce dítěte. Dále uvedla, že proti usnesení není, s výjimkou rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem, odvolání ani dovolání přípustné, že do výroku II. podala odvolání, o němž ke dni sepisu ústavní stížnosti nebylo pravomocně rozhodnuto a že soudní řízení o výchově a výživě nezl. M. D. nebylo pravomocně skončeno. Stěžovatelka tvrdí, že napadené usnesení bezprostředně a podstatným způsobem zasahuje do jejího práva na spravedlivý soudní proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy ČR při porušení jednoduchého práva, a to ust. §§127, 132 a násl., 169 obč. soudního řádu. Dodává, že usnesení se podstatným způsobem dotýká zákonem chráněných práv a oprávněných zájmů třetích osob, které nejsou účastníky řízení, podává tedy ústavní stížnost za situace, kdy s jejím podání nelze spravedlivě vyčkávat na pravomocné skončení řízení o výchovu a výživu nezl. M. D.. Konkrétně namítá, že usnesení přesouvá provádění podstatné části dokazování o rozhodné skutečnosti ze soudu na jinou osobu - znalce, zcela neurčitě stanoví úkol znalci, v rozporu s požadavkem na skončení řízení v přiměřené lhůtě je jím nařízen nadbytečný znalecký posudek o rozsáhlých skutečnostech mimo vlastní předmět dokazování, mohou jím být reálně zkrácena práva a oprávněné zájmy chráněné zákonem i třetích osob, které nejsou účastníky soudního řízení. Tyto námitky v další části návrhu podrobněji specifikuje, včetně jejich projevů.
Relevantní znění příslušných článků Listiny a Ústavy, které upravují základní práva, jejichž porušení stěžovatelka namítá, je následující:
Čl. 36 odst. 1 Listiny:
Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.
Čl. 90 Ústavy
Soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy.
Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83 a čl. 91 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Lhůtu pro podání ústavní stížnosti stanoví §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu na 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (příp. na 60 dnů od doručení rozhodnutí i mimořádném opravném prostředku, který byl orgánem, jenž o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení - srov. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). V souladu s §75 odst. 1 je však ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (72 odst. 4). Specifičnost ústavní stížnosti se projevuje, kromě jiného, zejména v tom, že k jejímu podání může zásadně dojít až subsidiárně, tedy až po vyčerpání všech jiných prostředků k ochraně práva. Z povahy ústavní stížnosti také plyne, že základní podmínkou její přípustnosti je existence pravomocného rozhodnutí, popř. existence jiného zásahu. To znamená, že zásadě nelze napadnout postup nalézacího soudu, když řízení ještě probíhá; lze napadnout pouze taková rozhodnutí, která tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení.
Ústavní soud konstatuje, že v posuzované věci nejsou naplněny podmínky přípustnosti ústavní stížnosti. Stěžovatelka napadla usnesení soudu I. stupně, jímž byl ustanoven znalec a byl vymezen jeho úkol. Ústavnímu soudu nepřísluší rozhodovat o případném zrušení takového rozhodnutí, neboť jde o využití možnosti, kterou dává soudu ustanovení §127 odst. 1 obč. soudního řádu, navíc v řízení, v němž se projevují aspekty charakteristické pro zásadu vyšetřovací (§120 odst. 2 obč. soudního řádu). Neobstojí ani stěžovatelčina námitka, že by usnesením mohla být zkrácena práva třetích osob, protože jde jednak o pouhou domněnku, jednak oprávněnému stěžovateli přísluší ochrana pouze v případě zásahu do vlastních subjektivních práv.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, Ústavní soud soudcem zpravodajem ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako návrh nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. září 2006
Ivana Janů, v.r.
soudce zpravodaj