ECLI:CZ:US:2006:1.US.600.06.1
sp. zn. I. ÚS 600/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem ve věci ústavní stížnosti T. K., zastoupeného JUDr. Františkem Kollmanem, advokátem, Komenského 511, 547 01 Náchod, proti usnesení Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 16. 3. 2006, č. j. 7 E 7/2004-62, za účasti Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 6. 9. 2006 doručen návrh, který nesplňoval řadu formálních a obsahových náležitostí požadovaných zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Po výzvě Ústavního soudu stěžovatel vytknuté vady ve lhůtě odstranil prostřednictvím podání doručeného Ústavnímu soudu dne 26. 10. 2006.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti navrhuje zrušit usnesení Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 16. 3. 2006, č. j. 7 E 7/2004-62, kterým byl nařízen výkon rozhodnutí vyklizením bytu na základě rozsudku Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 20. 1. 2003, č. j. 9 C 221/98-104, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 8. 2003, sp. zn. 19 Co 126/2003. Stěžovatel především zdůrazňuje, že napadené usnesení převzal dne 1. 4. 2006 a dne 13. 4. 2006 usnesení napadl odvoláním. Dne 28. 4. 2006 mu bylo doručeno předmětné usnesení s vyznačenou právní mocí ze dne 11. 4. 2006. Stěžovatel vůči tomuto postupu namítá, že o jeho odvolání nebylo rozhodnuto, když mu nebyla zachována zákonná lhůta k podání odvolání, v čemž spatřuje porušení ustanovení občanského soudního řádu a práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud dochází k závěru, že dalšímu projednání ústavní stížnosti brání ustanovení §72 odst. 3 a odst. 5 zákona o Ústavním soudu, které stanovují, že ústavní stížnost lze podat do 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje, resp. ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv dozvěděl.
Pokud tedy stěžovatel podle svého tvrzení převzal napadené usnesení dne 1. 4. 2006 a následně se proti němu odvolal, nejpozději dne 28. 4. 2006, kdy mu bylo doručeno napadené usnesení s vyznačenou právní mocí, se dozvěděl o (tvrzeném) zásahu do ústavně zaručených práv svobod. V tomto smyslu počala zákonná šedesátidenní lhůta pro napadení postupu obecného soudu běžet nejpozději ode dne 29. 4. 2006; na běh této lhůty byl stěžovatel výslovně upozorněn ve výzvě k odstranění vad ze dne 20.9.2006 a lze předpokládat, že tuto výzvu měl k dispozici i jeho advokát. Protože návrh stěžovatele byl podán k poštovní přepravě až dne 4. 9. 2006, je zřejmé, že lhůta, jejíž zmeškání nelze prominout, uplynula marně.
Nadto je Ústavnímu soudu z úřední činnosti známo, že dne 5. 5. 2006 se stěžovatel ústavní stížností sp. zn. II. ÚS 278/06 domáhal zrušení téhož usnesení. Přes výzvu Ústavního soudu k odstranění zjištěných vad podání, však stěžovatel ve stanovené lhůtě vady neodstranil. Z toho důvodu byla jeho stížnost odmítnuta dne 29. 6. 2006 podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
V této situaci však Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost, a to přestože si stěžovatel již zajistil kvalifikované právní zastoupení, odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. listopadu 2006
Ivana Janů,
soudce zpravodaj