ECLI:CZ:US:2006:1.US.625.05
sp. zn. I. ÚS 625/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele A. V., zastoupeného JUDr. Daliborem Grůzou, Ph.D, advokátem se sídlem Hustopeče, Havlíčkova 17, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2005, sp. zn. 3 To 435/2005, a usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 17. 6. 2005, čj. 2 T 580/2001 - 366, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se A. V. (dále jen "stěžovatel") domáhal zrušení shora uvedených usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen "odvolací soud") a Okresního soudu v Břeclavi (dále jen "soud prvního stupně") pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Uvedeným usnesením odvolací soud zamítl, jako nedůvodnou, stížnost stěžovatele proti usnesení soudu prvního stupně, jímž byla podle §327 odst. 4 trestního řádu (dále jen "TrŘ") zamítnuta jeho žádost o upuštění od výkonu zbytku nepodmíněného trestu odnětí svobody. Tento trest, v trvání dva a půl roku se zařazením do věznice s ostrahou, mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 26. 2. 2004, sp. zn. 2 T 580/2003, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 14. 7. 2004, sp. zn. 3 To 198/2004.
Porušení svého ústavně zaručeného práva na soudní ochranu stěžovatel spatřoval v postupu obecných soudů, které údajně nezkoumaly jeho tvrzení, že trpí žloutenkou typu C, s odůvodněním, že své tvrzení nijak nedoložil. V jeho případě se žloutenka projevila akutním stavem prasknutím žaludečního vředu s krvácením ohrožujícím jeho život. Žádost o upuštění od výkonu uloženého trestu odnětí svobody odůvodnil tím, že se jedná o neléčitelnou chorobu a s ohledem na stravu a těžké životní podmínky ve výkonu trestu mu hrozí, z důvodu této infekční choroby, smrt. Navíc by mohl nakazit ostatní spoluvězně, neboť choroba se přenáší sdílením zubního kartáčku, žiletky či tetováním.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Z usnesení obecných soudů vyplývá, že postupem podle §2 odst. 5 TrŘ zajistily dostatečné důkazní podklady, jimiž zjistily skutkový stav, o němž neměly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro jejich rozhodnutí. Provedené důkazy zhodnotily v souladu s §2 odst. 6 TrŘ jednotlivě i v jejich souhrnu.
Tvrzení stěžovatele, že obecné soudy nezkoumaly jeho tvrzení, že trpí žloutenkou typu C, se nezakládá na pravdě. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že obecné soudy, zejména soud prvního stupně, se zabývaly zdravotním stavem stěžovatele a jeho schopností výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody. Za tím účelem si vyžádaly vyjádření od jeho ošetřujícího lékaře, které předložily Vězeňské službě. Ze zprávy ošetřujícího lékaře pouze vyplynulo, že stěžovatel byl v nemocnici hospitalizován pro akutní stav prasknutí žaludečního vředu s krvácením ohrožujícím jeho život. Stav se podařilo stabilizovat. K této zprávě Vězeňská služba uvedla, že popsaný zdravotní stav stěžovatele je dobře léčitelný i v podmínkách výkonu trestu odnětí svobody, kde mu bude zajištěna potřebná lékařská péče. Výkon trestu stěžovatele neohrozí na životě a míra zhoršení jeho zdravotního stavu je srovnatelná s pobytem v mimovězeňských zařízeních. Jelikož zpráva ošetřujícího lékaře neobsahovala žádnou informaci potvrzují tvrzení stěžovatele, že trpí hepatitidou typu C, stěžovatel toto tvrzení ničím nedoložil a z předložených lékařských zpráv nevyplynulo, že by stěžovatel trpěl nevyléčitelnou životu nebezpečnou nemocí nebo nevyléčitelnou duševní nemocí, jak má na mysli ustanovení §327 odst. 4 TrŘ, byla jeho žádost zamítnuta.
Za těchto podmínek nelze dovodit stěžovatelem tvrzené porušení čl. 36 odst. 1 Listiny ze strany obecných soudů. Rozpor s principy řádného a spravedlivého procesu ve vztahu k hodnocení důkazů obecnými soudy a následně přijatým skutkovým závěrům, jež byly podkladem pro jejich rozhodnutí, by podle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu nastal pouze v situaci, kdy by z odůvodnění rozhodnutí nevyplýval vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. jestliže by učiněná skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy. V projednávané věci právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním rozporu s učiněnými skutkovými zjištěními, jejich odůvodnění je ústavně konformní a nevykazují znaky libovůle. Presumovat bez dalšího "neobjektivnost" důkazů, z nichž obecné soudy vyvodily skutkový základ pro rozhodnutí v dané věci (čl. 82 Ústavy ČR), Ústavnímu soudu, který není další skutkovou instancí, nýbrž soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), nepřísluší.
Pro úplnost je namístě připomenout, že rozsah práva na soudní ochranu, jak vyplývá z čl. 36 odst. 1 Listiny, není možno vykládat jako garanci úspěchu v řízení. Toto právo nezaručuje nárok kohokoliv, aby rozhodnutí obecného soudu korespondovalo s konkrétními zájmy některého z účastníků. To, že obecný soud rozhodne způsobem, se kterým stěžovatel nesouhlasí, samo o sobě nemůže založit neústavnost takového postupu.
V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. ledna 2006
František Duchoň
předseda I. senátu Ústavního soudu