ECLI:CZ:US:2006:1.US.640.06
sp. zn. I. ÚS 640/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Ivany Janů a Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti stěžovatele O. P., zastoupeného JUDr. Františkem Tůmou, advokátem se sídlem Praha 8, Povltavská 22/150, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 37 T 78/2004, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2006, sp. zn. 6 To 295/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 37 T 78/2004, kterým rozhodl, že se neupouští od výkonu zbytku trestu vyhoštění u odsouzeného Olega Puchteeva (stěžovatele v řízení před Ústavním soudem), uloženého mu trestním příkazem téhož soudu ze dne 17. 9. 2004, sp. zn. 37 T 78/2004. Stěžovatel navrhl rovněž zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2006, sp. zn. 6 To 295/2006, kterým byla jeho stížnost proti shora označenému usnesení obvodního soudu zamítnuta.
V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že dne 22. 1. 2004 byl odsouzen k trestu vyhoštění na 4 roky a poté, dne 17. 9. 2004, k dalšímu trestu vyhoštění na dobu 5 let. V obou případech se tak stalo za maření výkonu soudního rozhodnutí, podle §171 odst. 1 písm. b) trestního zákona. O azyl v České republice požádal dne 22. 9. 2004, kdy již byl ve vyhošťovací vazbě, a poté eskortován do Běloruska. Dosud nebylo rozhodnuto meritorně, zda splňuje podmínky pro udělení azylu, či nikoli. Za velmi složitých podmínek, z důvodu nedemokratického režimu v Bělorusku, si vyřídil příslušné doklady pro uzavření sňatku s Ing. L. U. a dne 4. 3. 2005 s ní uzavřel v Bělorusku sňatek.
V květnu 2006 požádal opětovně obvodní soud o upuštění od výkonu zbytku trestu vyhoštění, podle §350h odst. 1 tr. zákona, s odůvodněním, že nastaly skutečnosti podle §57 odst. 3 písm. c) a d) tr. zákona, pro které trest vyhoštění nelze uložit. Tato žádost byla shora označeným usnesením obvodního soudu zamítnuta. Jeho stížnost Městský soud v Praze shora uvedeným usnesením zamítl. Stěžovatel tvrdí, že oběma rozhodnutími obecných soudů bylo porušeno právo na projednání jeho záležitosti spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě nezávislým soudem, jak to má na mysli čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též "Úmluva"). Dále došlo k porušení čl. 8 Úmluvy, který zakotvuje právo na rodinný život. Vyhoštění stěžovatele má na jeho soukromý a rodinný život nedozírné negativní následky, kterými se obecné soudy nezabývaly, pouze formálně konstatovaly, že nic jeho manželce nebrání, aby jej v jeho zemi navštěvovala.
Z označených rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud zjistil, že obvodní soud rozhodl, že se neupouští od výkonu zbytku trestu vyhoštění stěžovatele, uloženého mu trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 9. 2004, sp. zn. 37 T 78/2004. Rozhodl tak po zjištění, že překážka podle ustanovení §57 odst. 3 písm. c) tr. zákona nenastala. Stěžovatel uzavřel sňatek až poté, co mu byl uložen trest vyhoštění z území ČR na dobu 5 let a kdy měl již z dřívějška uložen další trest vyhoštění, v trvání 4 let. Stěžovatel si tedy byl, při uzavírání sňatku, vědom důsledků z těchto trestů vyplývajících. Uzavření sňatku samo o sobě nezakládá překážku uložení trestu vyhoštění, neboť zde nejsou splněny zákonné podmínky podle §57 odst. 3 písm c) tr. zákona. Stěžovatel nemá na území ČR povolen dlouhodobý pobyt, neměl jej ani v době uložení trestu. Naopak je osobou, která se na území republiky zdržovala nelegálně, v rozporu s dřívějším trestem vyhoštění, uloženým mu trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 22. 1. 2004, sp. zn. 1 T 8/2004, který nabyl právní moci dne 22. 1. 2004. Tento trest mu byl uložen za pokus trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 tr. zák. k §247 odst. 1 písm. b) tr. zák., spáchaného formou spolupachatelství. Z protokolu o jednání ve věci sp. zn. 1 T 8/2004 Obvodního soudu pro Prahu 10 vyplývá, že stěžovatel, při doručování trestního příkazu, uvedl, že v České republice žije u paní Ulčové, se kterou se chce oženit. Přes tuto skutečnost trestní příkaz nenapadl odporem, práva odporu se vzdal i za osoby oprávněné. Byl propuštěn na svobodu a byla mu stanovena lhůta k vycestování. V rámci tohoto řízení se žádným způsobem nezmínil o možnosti pronásledování ze strany běloruských orgánů. Z této výpovědi rovněž nevyplývá nic, co by potvrzovalo jeho skutečný vztah k nynější manželce, pouze uvedl, že bydlí u L. U. v B. Nevyplývá z ní tedy, že by s ní chtěl uzavřít sňatek, dokonce ani to, že by spolu nějaký vztah měli. Pro to svědčí i skutečnost, že se v době zadržení zdržoval v P., nikoliv v B., kde jeho manželka L. U. má bydliště.
Naproti tomu ve své výpovědi o výslechu podezřelého ze dne 16. 9. 2004, která je součástí spisu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 37 T 78/2004, stěžovatel náhle odůvodňuje skutečnost, proč nerespektoval trest vyhoštění z území ČR tím, že má v ČR vážnou tříletou známost s L. U. a přemýšlí o sňatku a založení rodiny. Tuto skutečnost potvrdil ve své výpovědi před soudem, kde mu následně byl doručen trestní příkaz, kterým mu byl uložen trest vyhoštění z území ČR na dobu pěti let. Ten rovněž nenapadl odporem, proto nabyl právní moci dne 17. 9. 2004. Proti trestu vyhoštění tedy ani v jednom z případů nebrojil.
Za této situace soud uzavřel, že obhajoba stěžovatele, spočívající v tvrzení o trvající známosti a předpokládaném sňatku, byla účelová. Pokud se stěžovatel poté, co mu byly uloženy dva tresty vyhoštění z území ČR (v celkové výměře 9 let), oženil, jednalo se o sňatek, jehož účelem byla snaha odvrátit již uložený trest vyhoštění. Soud poukázal na skutečnost, že i když stěžovatel nebyl odsouzen za závažný trestný čin, jde o osobu, která nerespektuje zákony ČR. Zdržoval se na území ČR nelegálně, aniž činil kroky k legalizaci svého pobytu. Dopustil se majetkové trestné činnosti, pro kterou byl odsouzen, uložený trest nerespektoval. Na to byl upozorněn soudem, který mu uložil trest vyhoštění a stanovil mu lhůtu k vycestování. Stěžovatel tedy věděl, že pokud nevycestuje z ČR, dopustí se další trestné činnosti. Za takovéto situace není podstatné, zda byl stěžovatel vyhoštěn za tzv. bagatelní trestnou činnost nebo za závažný trestný čin. Podstatná je skutečnost, že ani v současné době nenastala žádná z překážek podle §57 odst. 3 písm. c) tr. zákona. Stěžovatel neměl a dosud nemá v ČR povolen dlouhodobý pobyt, nemá zde ani pracovní zázemí, což jeho zmínka o příslibu práce nemůže zhojit. Pokud jde o spojování rodin, nic nebrání manželce stěžovatele navštěvovat jej po dobu výkonu trestu v jeho zemi. Navíc si musela být vědoma toho, že vstupuje do manželství s mužem, který má uložen trest vyhoštění v celkové výměře 9 let.
Městský soud v Praze stěžovatelovu stížnost proti uvedenému usnesení obvodního soudu zamítl. Již předtím rozhodoval o stěžovatelově stížnosti proti usnesení téhož obvodního soudu ze dne 8. 4. 2005, čj. 37 T 78/2004 - 93, kterou rovněž, jako nedůvodnou, zamítl. Stěžovatel ve své nové žádosti o upuštění od výkonu zbytku trestu vyhoštění neuvedl žádné nové skutečnosti, takže stížnostní soud trvá na svém stanovisku o neexistenci překážky uložení trestu vyhoštění podle §57 odst. 3 písm. c) tr. zákona. Stěžovatel se domáhal posouzení věci i z hlediska ustanovení §57 odst. 3 písm. d) a e) tr. zákona. Ze spisového materiálu ani z podání stěžovatele nevyplývají žádné skutečnosti, které by svědčily o jeho pronásledování v Bělorusku z jakéhokoliv důvodu. Stěžovatel byl vyhoštěn z území ČR do Běloruska dne 29. 11. 2004 a nepředložil dosud jediný důkaz, který by nasvědčoval důvodům, pro které by soud neměl uložit trest vyhoštění podle §57 odst. 3 písm. d) tr. zákona. Stejně tak nebyly shledány důvody, pro které soud neuloží trest vyhoštění podle §57 odst. 3 písm. e) tr. zákona. I když je stěžovatel rodinným příslušníkem občana Evropské unie, nemá na území ČR povolen ani dlouhodobý ani trvalý pobyt.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatel namítá nezákonnost a neústavnost shora označených rozhodnutí obecných soudů obou stupňů, ale jeho tvrzení nejsou podložena žádnými konkrétními skutečnostmi.
Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy. Nemůže vykonávat přezkumný dohled nad jejich činností, pokud postupují v souladu s Ústavou ČR, Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy ČR. Úkolem Ústavního soudu není zabývat se případným porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, chráněných předpisy obecného práva, pokud takové porušení současně neznamená porušení základních práv a svobod.
Ústavní soud se zabýval ústavností postupu v řízení před soudy obou stupňů a dospěl k závěru, že k porušení základních práv stěžovatele podle jím tvrzených článků Úmluvy nedošlo. Soudy obou stupňů se jeho případem podrobně zabývaly a v důvodech rozhodnutí dostatečně jasně vysvětlily, proč stěžovateli nevyhověly. Na odůvodnění těchto rozhodnutí lze jen odkázat. V přezkoumávané věci nebylo zjištěno nic, co by ji posouvalo do ústavněprávní roviny.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2006
František Duchoň
předseda I. senátu Ústavního souduFrantišek Duchoň
před