ECLI:CZ:US:2006:1.US.661.06
sp. zn. I. ÚS 661/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. H., zastoupeného JUDr. Pavlem Pileckým, advokátem se sídlem Praha 2, Uruguayská 178/5, proti rozsudkům Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2006, čj. 30 Cdo 3174/2005 - 162, a Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2005, čj. 62 Co 403/2004 - 148, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností stěžovatel požaduje zrušení shora označených rozhodnutí, kterými mu nebyl umožněn přístup k účetní závěrce Ochranného svazu autorského pro práva k dílům hudebním (OSA) za rok 1995. Stěžovatel dovozuje, že nezpřístupněním účetní závěrky organizace, která spravuje též jeho majetek, byla porušena jeho základní práva podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Obecné soudy ve svých rozhodnutích dospěly k závěru, že právní povinnost OSA zpřístupnit stěžovateli účetní závěrku vznikla teprve 1. lednem 1996, a to okamžikem účinnosti zákona č. 237/1995 Sb. Podstata rozhodnutí obecných soudů je shrnuta v této pasáži shora označeného rozhodnutí Nejvyššího soudu: "Dovolatel ... pouze obecně zdůvodňuje svůj tvrzený zájem na tom, aby mu byl umožněn přístup k roční účetní závěrce žalovaného za rok 1995, aniž by kromě odkazu na to, že je garantována ochrana majetku, blíže podstatu jím uplatněného nároku konkretizoval. Za tohoto stavu úvahy odvolacího soudu, vycházející ze skutečnosti, že zákon č. 237/1995 Sb. nabyl účinnosti až ke dni 1. ledna 1996, takže se proto nemohl vztahovat na úpravu povinností, týkajících se zúčtovacího období roku 1995, jsou přiléhavé. Tomu odpovídá, i pokud soud vzal v úvahu stav právní úpravy v roce 1995, přihlédl k obsahu statutu OSA (žalovaného) platného pro rok 1995 a k obsahu smlouvy o zastupování autorských práv, jež byla uzavřena dne 19. 2. 1987 mezi žalobcem a žalovaným (resp. jeho právní předchůdcem). Pokud odvolací soud dovodil, že pro zúčtovací období roku 1995 nebyla dána ani zákonná, ani smluvní povinnost žalovaného zpřístupnit účetní závěrku žalobci, je tento závěr odůvodněný a podané dovolání žalobce jej ve skutečnosti nikterak nevyvrací." Takovýto právní závěr nemůže být protiústavní.
Ústavní soud zdůrazňuje, že v současné době má již stěžovatel přístup ke všem účetním závěrkám, počínaje rokem 1996, a není jasné (stěžovatel to ve své stížnosti ani nijak blíže neupřesňuje), jak může poškodit jeho základní právo vlastnit majetek nemožnost přístupu k účetní závěrce za rok 1995, tedy k účetní závěrce, osvědčující skutečnosti více než deset let staré.
Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu, č. 182/1993 Sb., rozeznává v §43 odst. 1, jako zvláštní kategorii návrhů, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.
Ústavní soud dospěl k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Proto ji odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2006
František Duchoň
předseda I. senátu Ústavního soudu