ECLI:CZ:US:2006:1.US.688.04
sp. zn. I. ÚS 688/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů o ústavní stížnosti R.L., zastoupeného advokátem JUDr. Z.K., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23.2.2004, čj. 11 To 534/2003-175, a proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 10.9.2003, sp.zn. 3 T 466/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Opírá ji o následující důvody:
Okresní soud v Trutnově rozhodl napadeným rozsudkem, že stěžovatel je vinen, že v objektu bývalého zahradnictví v D., společně s D.R., přechovávali konopí, tedy omamnou látku zařazenou do seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, uvedené v příloze č. 3 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a to stěžovatel v množství 84,54 g usušené části rostliny s 882 mg psychoaktivní složky T. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců s podmíněným odložením na dobu 1 roku a 6 měsíců. Proti rozsudku podal odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové napadeným usnesením odmítl.
Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30.6.2004, sp.zn. 11 Tdo 733/2004, bylo dovolání stěžovatele odmítnuto.
Stěžovatel namítá, že v řízeních před soudy všech stupňů byla porušena základní pravidla výkonu státní moci zakotvená v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dále základní práva daná čl. 8 odst. 2, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny, jakož i základní právo dané čl. 6 odst. 1 a odst. 3 písmena c) a d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Podle stěžovatele mu nebyl prokázán úmysl ve vztahu k trestnému činu, pro který byl stíhán. Nebylo také prokázáno, že zabavené vzorky rostlin byly skutečně konopím. Hlavní líčení se konalo v jeho nepřítomnosti; to lze jen výjimečně, jestliže obviněný s provedením řízení bez své účasti souhlasí nebo v případě, kdy svým svévolným obstrukčním jednáním řízení bezdůvodně prodlužuje. O žádný z těchto důvodů však v případě stěžovatele nešlo, soud I. stupně nezkoumal důvody, pro které se k hlavnímu líčení nedostavil a ve věci rozhodl, čímž zasáhl do jeho základních práv. Uvedená pochybení nebyla napravena ani v odvolacím řízení ani v řízení dovolacím.
Stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud zrušil jak rozsudek Okresního soudu v Trutnově, tak usnesení odvolacího soudu v Hradci Králové.
II.
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis Okresního soudu v Trutnově sp. zn. 3 T 466/2002. Zjistil, že samosoudkyně Okresního soudu v Trutnově vydala dne 28.6.2002 trestní příkaz čj. 3 T 466/2002-71, kterým uznala obviněné R.L. (stěžovatele) a D.R. vinnými, že bez povolení přechovávali omamnou látku v množství větším než malém, čímž spáchali trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů a odsoudila je oba k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců podmíněně, se zkušební dobou jednoho roku a 6 měsíců.
Obviněný D.R. odpor proti předmětnému trestnímu příkazu nepodal a ten nabyl právní moci. K odporu stěžovatele rozhodl Okresní soud v Trutnově dne 13.1.2003 rozsudkem čj. 3 T 466/2002-131, tak, že uznal stěžovatele vinným, že bez povolení přechovával omamnou látku v množství větším než malém, čímž spáchal trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů a odsoudil jej k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců podmíněně, se zkušební dobou jednoho roku a 6 měsíců.
K odvolání stěžovatele Krajský soud v Hradci Králové napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. V odůvodnění uvedl, že řízení před okresním soudem neproběhlo v souladu s trestním řádem, neboť v něm došlo k porušení práva stěžovatele na obhajobu. Stěžovateli byl ustanoven na jeho žádost jako obhájce JUDr. Z.K. Dne 7.11.2002 nařídila předsedkyně senátu hlavní líčení na den 13.1.2003. Stěžovatel se k hlavnímu líčení bez omluvy nedostavil, jako jeho obhájce vystupoval ustanovený obhájce JUDr. K. Dne 10.1.2003 však obdržel okresní soud přípis obhájkyně JUDr. J.V., že převzala právní zastoupení stěžovatele a současně předložila příslušnou plnou moc. Žádala též o odročení hlavního líčení za účelem seznámení se spisem a navržení dalších důkazů. Za této situace měl soud respektovat ust. §37 odst. 2 tr. řádu. Tím, že si zvolil stěžovatel místo obhájce ustanoveného jiného obhájce, zaniklo v plné míře zmocnění původního obhájce. Jestliže stěžovatel oznámil tuto změnu včas tak, aby obhájce mohl být vyrozuměn o jednání soudu v zákonem stanovené lhůtě, měl se soud alespoň pokusit obhájkyni JUDr. V. vyrozumět o konání hlavního líčení. Změna obhájce nebyla za daných okolností důvodem k odročení hlavního líčení, avšak zvolená obhájkyně měla právo, aby se okresní soud alespoň pokusil ji o konání hlavního líčení vyrozumět. Jestliže tak neučinil, porušil stěžovatelovo právo na obhajobu.
Okresní soud v Trutnově po novém hlavním líčení rozhodl napadeným rozsudkem ze dne 10.9.2003, čj. 3 T 466/200-155, že stěžovatel je vinen tím, že bez povolení přechovával omamnou látku v množství větším než malém a znovu jej odsoudil podle §187a odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců podmíněně se zkušební dobou 1 rok a 6 měsíců.
V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že stěžovatel, byť byl řádně a včas k hlavnímu líčení předvolán, se bez omluvy nedostavil. Nedostavila se ani zmocněná obhájkyně, která byla o hlavním líčení rovněž řádně a včas vyrozuměna a soud jí sdělil, že její žádost o odročení hlavního líčení jako nedůvodnou neakceptuje. Soud tak konal hlavní líčení v jeho nepřítomnosti, neboť nešlo o věc nutné obhajoby. V přípravném řízení využil stěžovatel svého práva a nevypovídal. Soudu zaslal obsáhlé písemné vyjádření k obžalobě, které soud jako součást obhajoby v hlavním líčení přečetl. Námitky v tomto vyjádření uvedené však nebyly potvrzeny, ale byly provedenými důkazy vyvráceny. Stěžovatel byl ze svého jednání usvědčen výpověďmi svědků R., M. a F., odborným vyjádřením, toxikologickým vyšetřením, seznamem zajištěných věcí, protokolem o ohledání místa činu, náčrtkem a fotodokumentací. V přípravném řízení měl být zkoumán duševní stav stěžovatele. Dle vyjádření přibraného znalce se pro nespolupráci se stěžovatelem nepodařilo vyšetření dokončit a podat příslušné znalecké závěry. Bylo tedy nepochybně prokázáno, že stěžovatel v měsíci březnu 2001 v objektu, ve kterém se zdržoval s dalšími osobami, přechovával konopí, tedy omamnou látku uvedenou v příloze č. 3 k zákonu č. 167/1998 Sb. a to v množství větším než malém. Naplnil tak svým jednáním znaky trestného činu podle §187a odst. 1 tr. zákona.
Odvolání stěžovatele Krajský soud v Hradci Králové, neposkytuje usnesením ze dne 23.2. 2004, čj. 11 To 534/2003-175, zamítl. Uvedl, že stěžovatel vytýká okresnímu soudu především to, že již podruhé byl odsouzen v nepřítomnosti, včetně nepřítomnosti jeho tehdejší obhájkyně JUDr. V. Tím prý došlo ke zmaření jeho práva na obhajobu. Kromě procesních nedostatků vytýkal rozsudku i vady hmotněprávní, neboť se podle něj náležitým způsobem nezjistilo, komu příslušné věci v domě patřily, přičemž sám popírá, že by byl majitelem návykových látek. Tyto námitky pak v průběhu veřejného zasedání před krajským soudem podrobně přednesl nově zvolený obhájce stěžovatele JUDr. J.Š. Krajský soud však dovodil, že řízení před okresním soudem proběhlo v souladu s trestním řádem. K postupu podle §202 odst. 2 tr. řádu měl okresní soud zákonné předpoklady. V hlavním líčení předcházejícím napadenému rozsudku se nejednalo o prvé hlavní líčení v dané věci, nýbrž okresní soud pokračoval po zrušujícím rozsudku v trestním stíhání. Obhájkyně s ohledem na časový průběh trestního řízení měla dostatečnou možnost se s trestní věcí seznámit a připravit se na hlavní líčení. Povinnost soudu uloženou ust. §196 odst. 1 tr. řádu soud dodržel. Obhájkyně byla o konání hlavního líčení řádně a včas vyrozuměna. Pokud si nedokázala vyzvednout danou písemnost na poště v době od 27.8. do 8.9.2003, kdy faxovala okresnímu soudu žádost o odročení hlavního líčení, nemůže být takový přístup považován za řádné plnění její povinností. Okresní soud správně zjistil skutkový stav a jednotlivé důkazy zhodnotil podle §2 odst. 6 tr. řádu. Při hodnocení důkazů se nedopustil "nějaké" nesprávnosti, žádný důkaz nepominul a nehodnotil v rozporu s jeho obsahem.
Usnesení krajského soudu napadl stěžovatel dovoláním, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 30.6.2004, čj. 11 tdo 733/2004-205, odmítl, neboť stěžovatel se dovolával změny, která by jeho právní postavení zhoršila, a bylo tedy podáno osobou neoprávněnou. Toto rozhodnutí Nejvyššího soudu není ústavní stížností napadeno.
III.
K výzvě Ústavního soudu se ke stížnosti vyjádřil Krajský soud v Hradci Králové, který pouze odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí.
K ústavní stížnosti se vyjádřil též Okresní soud v Trutnově. Poukázal na to, že i když nešlo o věc nutné obhajoby, měl stěžovatel od počátku řízení před soudem obhájce. Hlavní líčení se konalo v souladu s ust. §202 odst. 2 tr. řádu v nepřítomnosti stěžovatele, neboť věc bylo možné spolehlivě rozhodnout i bez jeho přítomnosti. Stěžovatel se bez jakékoliv omluvy k hlavnímu líčení opakovaně nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán. Soudu pouze poslal obsáhlé vyjádření, které bylo u hlavního líčení přečteno. K hlavnímu líčení se opakovaně nedostavila též obhájkyně, kterou si obžalovaný zvolil, přestože byla o jeho konání řádně a včas vyrozuměna. Při hlavním líčení byly provedeny důkazy, které dostatečně prokázaly vinu stěžovatele. Pokud jde o zabavené rostlinné vzorky, byly podrobeny toxikologickému vyšetření, které v nich prokázalo účinné látky konopí v množství 882 mg. Toto množství výrazně přesahuje malé množství, za které je dle soudní praxe považováno maximálně 300 mg. Provedené důkazy také prokázaly, že předložený zkoumaný vzorek patřil stěžovateli.
K ústavní stížnosti se vyjádřilo i Krajské státní zastupitelství, které uvedlo, že stěžovatel v ústavní stížnosti uplatnil shodné skutečnosti, které uplatnil již v průběhu trestního řízení a s nimiž se soudy vypořádaly.
Konečně k ústavní stížnosti podalo vyjádření i Okresní státní zastupitelství, které poukázalo na to, že soud rozhodl o konání hlavního líčení v nepřítomnosti stěžovatele při splnění všech podmínek §202 odst. 2 tr. řádu. Obžaloba byla stěžovateli řádně doručena, byl k hlavnímu líčení řádně a včas předvolán, trestní stíhání bylo zahájeno dle §160 odst. 1 tr. řádu, policejním orgánem byl stěžovatel vyslechnut, po skončení vyšetřování mu bylo umožněno prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování. Zažalovaný skutek mu byl před soudem prokázán.
V replice k podaným vyjádřením stěžovatel (právní zástupce) pouze uvedl, že žádné z vyjádření se dostatečně nedotýká vad vytýkaných stěžovatelem v podané ústavní stížnosti, tedy vad trestního řízení, které měly za následek porušení jeho základních práv.
IV.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem ČR. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Z ústavní stížnosti stěžovatele vyplývá, že nejdříve směřuje proti tomu, že okresní soud jednal ve věci bez jeho přítomnosti. K této námitce Ústavní soud poukazuje na obsah spisu, který je uveden v části II. tohoto rozhodnutí. Z jeho rekapitulace plyne, že stěžovatel, byť byl řádně a včas k hlavnímu líčení předvolán, se bez omluvy nedostavil. Soud tak konal hlavní líčení v jeho nepřítomnosti. Ústavní soud shledal, že přitom dodržel předpoklady pro takové líčení uvedené v §202 odst. 2 tr. řádu. Nešlo o věc nutné obhajoby, obžaloba byla obžalovanému řádně doručena, o skutku byl obžalovaný orgánem činným v trestním řízení (orgánem Policie) vyslýchán. Na tom nic nemění ani skutečnost, jak připouští i uznávaná odborná literatura (srov. Trestní řád, Komentář, díl. II., 5. vydání, str. 548, Š. a kol.), že v přípravném řízení využil obviněný svého práva a nevypovídal - viz čl. 19 spisu PČR; bylo dodrženo i ustanovení o zahájení trestního stíhání, stěžovateli bylo umožněno prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování. Písemné vyjádření k obžalobě, které soudu stěžovatel zaslal, soud jako součást obhajoby v hlavním líčení přečetl. Za této situace - se zřetelem k obsahu spisu - okresní soud dovodil, že věc lze spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obžalovaného.
Pokud jde o neúčast obhájkyně, ta rovněž byla o hlavním líčení řádně a včas vyrozuměna a soud jí sdělil, že její žádost o odročení hlavního líčení jako nedůvodnou neakceptuje. I tu byla příslušná ustanovení trestního řádu dodržena.
Stěžovatel dále namítal, že v řízení nebylo dostatečně prokázáno, že zadržená látka byla skutečně konopím a že patřila jemu. Zde Ústavní soud opět poukazuje na obsah spisu. Z něho vyplývá, že stěžovatel sám označil plechovou dózu obsahující předmětnou látku za svůj majetek (čl. 22 spisu PČR) a skutečnost, že se jednalo o konopí, byla prokázána toxikologickým šetřením TL FNH a Odboru kriminalistické techniky a expertíz Policie ČR, (čl. 31 a 34, 35 spisu PČR). Ani v tomto směru tedy nelze dát stěžovateli za pravdu.
V předmětné věci dospěl Ústavní soud k závěru, že obecné soudy, zejména pak soud I. stupně postupovaly v rámci daném příslušnými procesními předpisy. Rozhodly na základě všech provedených důkazů (výslechu svědků, písemných důkazů) a při jejich hodnocení dodržely pravidlo stanovené §2 odst. 6 tr. řádu, tj. hodnotily důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu a své rozhodnutí řádně odůvodnily. Soudy aplikovaly běžné právo ústavně konformním způsobem, nedopustily se svévolného jednání, které by mohlo způsobit porušení základního práva stěžovatele na spravedlivý proces a mezi jejich skutkovým zjištěním a právními závěry z něho vyvozenými nelze spatřovat ani extrémní rozpor ve smyslu ustálené a známé judikatury Ústavního soudu.
Proto Ústavní soud dovozuje, že napadenými rozhodnutími k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny zjevně nedošlo.
Za tohoto stavu Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. září 2006
František Duchoň v.r.
předseda senátu