ECLI:CZ:US:2006:1.US.702.04
sp. zn. I. ÚS 702/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J.F., zastoupeného advokátem JUDr. J.M., proti usnesení státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v P., ze dne 27. 8. 2004, čj. 2 VZv 18/2002 - 1442, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností Ing. J.F. (dále jen "stěžovatel") navrhl zrušení shora označeného usnesení státní zástupkyně VSZ (dále též "státní zástupkyně") pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 Ústavy ČR.
Uvedeným usnesením státní zástupkyně zamítla, jako nedůvodnou, stížnost stěžovatele proti usnesení Policie ČR, (dále jen "policejní orgán") ze dne 3. 5. 2004, ČTS: OKFK-7/8-I-2004. Tímto usnesením bylo, podle §160 odst. 1, 5 trestního řádu (dále jen "TrŘ"), zahájeno trestní stíhání stěžovatele pro trestný čin porušování závazných pravidel hospodářského styku podle §127 odst. 1, 2 trestního zákona (dále jen "TrZ") v jednočinném souběhu s trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1, 3 TrZ, spáchaných formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 TrZ. Stíhaného skutku se měl stěžovatel dopustit, spolu s ostatními obviněnými, jako člen představenstva I., jednáním podrobně popsaným ve výroku označeného usnesení.
V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 511/02, že označené usnesení státní zástupkyně nese znaky libovůle a svévole. Usnesení se nevypořádává s jeho tvrzením, že s ohledem na jím předložený znalecký posudek, jeho nepřítomnost na klíčovém zasedání představenstva I., a zcela odlišnou specializaci ve vedení I., nemohl naplnit skutkovou podstatu stíhaného trestného činu ani po stránce objektivní ani subjektivní. V tomto směru doplnil, že spolu s ústavní stížností podal podnět k dohledu nad postupem státní zástupkyně. Na závěr uvedl, že trestní stíhání ho velmi významně společensky diskredituje, neboť má významné společenské postavení, když působí jako předseda představenstva a generální ředitel P.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy jinými procesními prostředky, které jednotlivci zákon poskytuje. Trestní řízení jako zákonem upravený postup poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci, představuje proces, v němž spolupůsobí a který průběžně kontrolují jednotlivé orgány činné v trestním řízení. V procesu, který probíhá, resp. teprve započal, lze případné vady napravit obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, především samotnými orgány činnými v trestním řízení v přípravném řízení, ale i soudním přezkumem. Důvodnost obvinění je totiž předmětem celého trestního řízení a Ústavnímu soudu v této souvislosti přísluší zabývat se otázkou ochrany základních práv a svobod zásadně až po jeho ukončení, tj. po vyčerpání všech procesních prostředků, které stěžovatelům poskytuje trestní řád k ochraně jejich práva.
Je třeba připomenout, že na samém počátku trestního stíhání není ještě možné dosáhnout naprosté jistoty o spáchání trestného činu. K závěru o spáchání trestného činu určitou osobou postačí v této úvodní fázi trestního řízení vyšší stupeň pravděpodobnosti nasvědčující tomu, že stěžovatel spáchal skutek způsobem popsaným ve skutkové větě usnesení. Při rozhodování o zahájení trestního stíhání, s ohledem na důkazní situaci, není možné požadovat, aby v usnesení o zahájení trestního stíhání byl obsažen zcela vyčerpávající popis skutku. Trestná činnost nemusí a ani nemůže být v tomto stadiu spolehlivě prokázána a ve skutkové větě popsána v takové míře, jak je tomu např. u obžaloby.
S ohledem na shora uvedené Ústavní soud nepřezkoumává po meritorní stránce rozhodnutí o zahájení trestního stíhání a nevyjadřuje se k jeho opodstatněnosti (srov. sp. zn. III. ÚS 511/02, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 30, nález č. 105). Tvrzení stěžovatele, zpochybňující naplnění skutkové podstaty stíhaných trestných činů, budou předmětem dokazování v probíhajícím trestním řízení, v jehož rámci bude moci stěžovatel uplatňovat všechna svoje procesní práva. Výsledky trestního řízení Ústavní soud nemůže předjímat.
Ústavní soud, při respektování výše popsaných mezí svého ústavněprávního přezkumu, konstatuje, že v posuzované věci je skutek nezaměnitelně popsán a trestné činy, které jsou v tomto skutku spatřovány, jsou náležitým způsobem označeny stejně jako skutečnosti, o jaké je podezření opřeno (§160 odst. 1, resp. 5 TrŘ). Usnesení státní zástupkyně nevykazuje znaky libovůle a odpovídá zákonným požadavkům (§134 odst. 2 TrŘ). Z jeho odůvodnění je patrno, v jakém rozsahu státní zástupkyně usnesení policejního orgánu přezkoumávala a jaké skutečnosti měla za podstatné, vzhledem k odůvodněnosti zahájení trestního stíhání. Dostatečným způsobem se vypořádala s podstatnými námitkami uplatněnými stěžovatelem ve stížnosti proti usnesení policejního orgánu.
Ohledně namítaného porušení čl. 90 Ústavy ČR Ústavní soud již nejednou konstatoval, že toto ustanovení, stejně jako čl. 95 a čl. 96 Ústavy ČR, přímo neupravuje ústavně zaručená základní práva a svobody ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, kterých by bylo možno se domáhat formou ústavní stížnosti, ale garantuje zásadní principy soudní moci. To je zřejmé ze systematického začlenění citovaných článků v Ústavě ČR.
Pro úplnost Ústavní soud dodává, že Nejvyšší státní zastupitelství podnět stěžovatele k výkonu dohledu vyrozuměním ze dne 26. 1. 2005 odložilo, neboť v postupu státní zástupkyně neshledalo pochybení.
V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. února 2006
František Duchoň
předseda I. senátu Ústavního soudu