ECLI:CZ:US:2006:1.US.703.06
sp. zn. I. ÚS 703/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Stanislava Balíka a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele První Jílovské, a. s., se sídlem Jílové u Prahy, zastoupeného JUDr. Václavem Veselým, advokátem se sídlem Praha 4, Podjavorinské 1596, proti rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 10. 3. 2005, čj. 7 C 2347/2004 - 15, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2005, čj. 29 Co 333/2005 - 36, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 3. 2006, čj. 28 Cdo 2553/2005 - 54, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení shora označeného rozsudku Okresního soudu Praha - západ, jako soudu prvního stupně, kterým mu byla uložena povinnost zaplatit žalobci Interchem, spol. s r. o., částku 709 159,-- Kč s úrokem z prodlení. Dále žádal zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2005, čj. 29 Co 333/2005 - 36, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, a konečně navrhl i zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 3. 2006, čj. 28 Cdo 2553/2005 - 54, jímž bylo jeho dovolání odmítnuto. V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že obecné soudy neposkytly ochranu jeho právům a porušily tak ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z ústavní stížností napadených rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud zjistil, že soud prvního stupně uložil stěžovateli, rozsudkem ze dne 10. 3. 2005, čj. 7 C 2347/2004 - 15, povinnost zaplatit žalobci Interchem, spol. s r. o., částku 709 159,-- Kč s úrokem z prodlení. Podle odůvodnění rozsudku bylo v předmětné věci vydáno, dne 12. 1. 2005, usnesení, kterým byla stěžovateli uložena povinnost do třiceti dnů od jeho doručení se ve věci písemně vyjádřit a v případě, že nárok zcela neuzná, vylíčit rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu a k vyjádření připojit listinné důkazy, jichž se dovolává a označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Stěžovatel byl zároveň poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří ani nesdělí, jak vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok žalobce uznává. Usnesení bylo stěžovateli doručeno do vlastních rukou dne 31. 1. 2005 zároveň se žalobou. Stěžovatel se ve stanovené lhůtě k podané žalobě nevyjádřil. Jelikož se jedná o věc, ve které lze, podle §99 OSŘ, uzavřít a schválit smír, platí podle ustanovení §114b odst. 5 OSŘ právní fikce, že stěžovatel nárok uznal. Proto soud rozhodl v souladu s §153a odst. 3 OSŘ rozsudkem pro uznání.
Krajský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Shledal, že ve věci byly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně příslušný soud, který byl správně obsazen. Soud prvního stupně postupoval v souladu s ustanovením §114b odst. 1 OSŘ, neboť povaha věci vyžadovala vydání výzvy předsedou senátu. Ustanovení §114b odst. 1 OSŘ je institutem přípravy prvního jednání ve sporném řízení, které v odůvodněných případech, vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, dává soudu možnost vyzvat účastníka pod fikcí uznání nároku k písemnému vyjádření.
Nejvyšší soud ČR dovolání stěžovatele odmítl pro nepřípustnost.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že mu nebylo doručeno řádně, protože zásilka neobsahovala usnesení soudu s výzvou k vyjádření k žalobě. Sekretariát stěžovatele nemohl z označení /usn-10+na-lh 17/2/ na obálce zjistit, co mělo být jejím obsahem, z uvedených zkratek nemohl jako laik tušit, co mají znamenat. Přijatou poštu zaznamenal do knihy přijaté pošty a obálku ani neuložil, neboť to není v kancelářské praxi obvyklé. Co bylo označeno na obálce, zjistil až jeho právní zástupce ze spisu. Stěžovatel má zato, že se jednalo o věc jednoduchou, na kterou soud prvního stupně neměl aplikovat ustanovení §114b OSŘ.
Jak vidno, podstata ústavní stížnosti stěžovatele spočívá v polemice s právními závěry obecných soudů i Nejvyššího soudu ČR a v podstatě opakuje námitky, které uvedl již v předchozím řízení. Takto pojatá ústavní stížnost staví Ústavní soud do pozice další přezkumné instance v systému obecného soudnictví, která mu však nepřísluší s ohledem na ustanovení čl. 83 Ústavy ČR, podle něhož úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti.
Ústavní soud se zabýval ústavností řízení před obecnými soudy a nezjistil, že by jakákoli základní práva stěžovatele byla porušena. Pokud stěžovatel tvrdí, že z doručené soudní obálky nebylo patrné, co mělo být jejím obsahem, právě proto se měl zajímat o to (pokud skutečně nerozuměl označení na obálce a pokud byla prázdná), jakou zásilku a z jakého důvodu mu soud zaslal. Jinými slovy, za dané situace měl postupovat podle zásady "právo patří bdělým", tedy zajímat se u obecného soudu o svůj spor.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost stěžovatele odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. listopadu 2006
František Duchoň
předseda I. senátu Ústavního soudu