ECLI:CZ:US:2006:1.US.723.05
sp. zn. I. ÚS 723/05
Usnesení
I. ÚS 723/05
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. S., zastoupeného JUDr. Jaroslavou Krybusovou, advokátkou, nám. Přemysla Otakara II č. 58/16, České Budějovice, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 2. 2005, sp. zn. 4 To 972/2004, a proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 7. 2004, sp. zn. 3 T 178/2003, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Českých Budějovicích, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť tvrdí, že jimi bylo zasaženo do jeho základních práv a svobod.
Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 2. 7. 2004, sp. zn. 3 T 178/2003 rozhodl tak, že stěžovatele uznal vinným ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle ustanovení §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákona, a to jako zvlášť nebezpečného recidivistu podle ustanovení §41 odst. 1 trestního zákona a uložil mu trest odnětí svobody v trvání jedenácti let.
Krajský soudu v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 17. 2. 2005, sp. zn. 4 To 72/2004, vypustil jeden z dílčích skutků, jimiž byl stěžovatel uznán vinným. V této části stěžovatele podle §226 písm. a) trestního řádu obžaloby zprostil. Jinak jej znovu uznal vinným stejným trestným činem a uložil mu trest odnětí svobody na deset let a šest měsíců.
Ve věci dále rozhodoval Nejvyšší soud usnesením dne 5. 10. 2005, sp. zn. 3 Tdo 973/2005, který dovolání stěžovatele ve smyslu §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu odmítl, neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu.
Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny všechny formální předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§42 odst. 1, odst. 2 zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") a dospěl k závěru, že tomu tak není, neboť ústavní stížnost nebyla podána ve lhůtě pro její podání zákonem stanovené.
Ústavní soud především zjišťuje, že rozhodnutí dovolacího soudu stěžovatel ústavní stížností v žádném směru nenapadl. V petitu ústavní stížnosti se jeho zrušení nedomáhá a ani důvodům postupu dovolacího soudu ničeho nevytýká. Porušení ústavně zaručených práv netvrdí. Rozhodnutí dovolacího soudu k ústavní stížnosti ve smyslu §72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu nepřiložil. Po výzvě Ústavního soudu doručené stěžovateli dne 6. 2. 2005 k předložení kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva, stěžovatel Ústavnímu soudu doručil pouze kopii rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 2. 2005, sp. zn. 4 To 972/2004.
Z ústavní stížnosti je patrno, že stěžovatel pokládá ústavní stížnost směřující proti rozhodnutím Okresního soudu v Českých Budějovicích a Krajského soudu v Českých Budějovicích za včas podanou, neboť lhůtu pro její podání odvíjí ode dne doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání, tj. jak sám uvádí ode dne 26. 10. 2005.
Tímto způsobem by však bylo možno postupovat pouze v případě, kdyby rozhodnutím Nejvyššího soudu bylo odmítnuto dovolání jako nepřípustné z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu), kterážto podmínka, jak plyne ze shora uvedeného, v daném případě splněna není. Za tohoto stavu, kdy stěžovatel, jak již bylo uvedeno, samotné rozhodnutí Nejvyššího soudu ústavní stížností nikterak nenapadá, a jde o rozhodnutí o odmítnutí nikoliv pro nepřípustnost z důvodů závisejících na úvaze soudu, je třeba šedesátidenní zákonnou lhůtu pro podání ústavní stížnosti odvíjet již od doručení rozhodnutí soudu odvolacího.
Protože, jak stěžovatel uvádí, rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 2. 2005, sp. zn. 4 To 972/2004, byl stěžovateli doručen dne 7. 3. 2005. Proto je zjevné, že byla-li ústavní stížnosti proti tomuto rozsudku a rozsudku předcházejícímu doručena Ústavnímu soudu až dne 23. 12. 2005, stalo se tak evidentně po uplynutí lhůty k jejímu podání stanovené zákonem, a proto byla ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnuta jako podaná opožděně.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. února 2006
Ivana Janů, v.r.
soudce zpravodaj