ECLI:CZ:US:2006:2.US.100.06
sp. zn. II. ÚS 100/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele Ing V. Š., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Nejtkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Jeremenkova 88, o návrhu ze dne 23. 2. 2006, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 23. 2. 2006, doručeným Ústavnímu soudu následujícího dne, se navrhovatel domáhá, aby Ústavní soud vyslovil, že zamítnutím žádosti stěžovatele o finanční nápravu křivd za minulá léta poskytnutím odškodnění ve výši 30,000.000,- Kč, na základě zamítavého stanoviska Úřadu vlády ČR ze dne 11. 5. 2005, čj. 08942/05-OSV, bylo porušena jeho práva, garantovaná čl. 10 Listiny základních práv a svobod. Dále se domáhá, aby Ústavní soud zavázal Úřad vlády ČR k náhradě nákladů stěžovatele v řízení před Ústavním soudem.
Ústavní soud je dle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Má přesně vymezenou pravomoc a působnost, kterou nemůže překročit. Dle ustanovení čl. 87 Ústavy ČR je Ústavní soud oprávněn rozhodovat výhradně ve věcech v tomto článku uvedených. Projednávaný návrh ovšem nespadá pod žádný z případů, v nichž by byl Ústavní soud ve smyslu uvedeného ustanovení oprávněn rozhodovat
Ústavní soud je tak s politováním nucen konstatovat, že návrhem stěžovatele není, s ohledem na kompetence dané mu Ústavou, oprávněn se zabývat. Vzhledem k výše uvedenému mu pak nezbylo než návrh dle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout jako návrh, k jehož projednání není příslušný.
V dané situaci Ústavní soud nemohl vyhovět ani návrhu vedlejšího účastníka, jímž se proti stěžovateli domáhal náhrady nákladů řízení. Stěžovatel zjevně navrhuje postup dle ustanovení §62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, dle něhož může Ústavní soud v odůvodněných případech podle výsledků řízení usnesením uložit některému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, aby zcela nebo zčásti nahradil jinému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi jeho náklady řízení. Uvedené ustanovení je výjimkou z pravidla, dle něhož je úhrada vlastních nákladů řízení na samotných účastnících a vedlejších účastnících. Z konstrukce "obecné pravidlo - výjimka" vyplývá, že ustanovení o výjimce nelze vykládat rozšiřujícím způsobem a lze je aplikovat jen v mimořádných případech, resp., jak uvádí konkrétně ustanovení §62 odst. 4, v "odůvodněných" případech podle výsledků řízení. Okolnosti projednávaného případu však k takovému postupu neposkytují podklad.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. května 2006
S t a n i s l a v B a l í k, v. r.
soudce zpravodaj