ECLI:CZ:US:2006:2.US.140.06
sp. zn. II. ÚS 140/06
Usnesení
II. ÚS 140/06
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Jiřího Nykodýma a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti J. P. a B. P., právně zastoupených JUDr. Juditou Jakubčíkovou, advokátkou se sídlem Krameriova 139, Klatovy, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 13 Co 793/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení shora uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 90, čl. 95 a čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR.
V ústavní stížnosti uvedli, že Okresní soud v Domažlicích rozsudkem ze dne 8. 11. 2005, sp. zn. 6 C 100/2005, uložil oběma stěžovatelům zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 16 000 Kč s 3% úrokem z prodlení ročně od 15. 9. 2004 do zaplacení a náhradu nákladů řízení do 15ti dnů od právní moci rozsudku. Soud odůvodnil rozhodnutí tím, že žalobkyně prokázala uzavření kupní smlouvy na movité věci uzavřené mezi ní a žalovanými podle §588 odst. 1 občanského zákoníku. Soud pokládal její výpověď za věrohodnou, neboť se shoduje s výpovědí svědků. Žalovaní nepopírali, že v nemovitosti, kterou od žalobkyně koupili, zůstala řada věcí žalobkyně, popřeli však, že by se s ní dohodli na odkoupení těchto věcí za cenu 16 000 Kč. Naopak tvrdili, že tyto věci byly součástí prodejní ceny nemovitosti.
Proti rozsudku soudu I. stupně podali stěžovatelé odvolání, o němž rozhodl odvolací soud tak, že rozsudek soudu I. stupně potvrdil, v odůvodnění rozsudku soud uvedl, že provedl všechny účastníky navržené důkazy a podrobně uvedl skutkové a právní závěry, které z nich dovodil.
Stěžovatelé však s právními závěry odvolacího soudu nesouhlasí. Tvrdí, že se odvolací soud nezabýval znaleckým posudkem, resp. tím, že movité věci, o něž se jednalo a které měly být předmětem samostatné kupní smlouvy, tvořily součást domu, neboť byly pevně spojeny s podlahou i se stropem kuchyně. Je proto podle jejich názoru logické, že tyto věci nemohla žalobkyně prodávat samostatně, když i sám znalec tyto movité věci pojal do ocenění nemovitosti. Stěžovatelé mají za to, že soudy obou stupňů nepostupovaly v procesu spravedlivě, když bezdůvodně hájily zájmy žalobkyně, ačkoliv pro to neexistuje ve skutečnosti žádné opodstatnění.
V podání doručeném Ústavnímu soudu dne 17. 3. 2006 stěžovatelé navrhují Ústavnímu soudu, aby odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí, a to z toho důvodu, že již byli právním zástupcem vedlejší účastnice vyzváni k zaplacení dlužné částky. Ústavní soud v daném případě návrhu na odklad vykonatelnosti nevyhověl, neboť posoudil ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný.
K námitkám stěžovatelky, týkajícím se provádění důkazů, jejich hodnocení a vyvozování právních závěrů, je třeba uvést, jak již bylo Ústavním soudem mnohokrát judikováno, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy, a nemůže tudíž vykonávat přezkumný dohled nad jejich činností, pokud postupují v souladu s Ústavou ČR i Listinou základních práv a svobod. Z ústavního principu nezávislosti obecných soudů vyplývá rovněž zásada jejich volného hodnocení důkazů. Úkolem Ústavního soudu není zabývat se případným porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, chráněných předpisy obecného práva, pokud takové porušení současně neznamená porušení základních práv nebo svobod. Pokud obecné soudy při svém rozhodování respektují pravidla ustanovení §132 OSŘ, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval.
Ústavní soud se zabýval ústavností postupu v řízení před soudy obou stupňů. Soud I. stupně provedl celou řadu důkazů, na základě jejich volného hodnocení dospěl k závěrům, které řádně odůvodnil. Odvolací soud se v odůvodnění rozsudku ztotožnil se skutkovými i právními závěry okresního soudu a své rozhodnutí rovněž náležitě odůvodnil. Obecné soudy se zabývaly rovněž otázkou znaleckého posudku na ocenění nemovitosti, na který stěžovatelé upozornili v ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že ani z tohoto posudku nelze učinit závěr, že by movité věci, jež jsou předmětem sporu, byly součástí kupní ceny za nemovitost. Kupní cena byla dohodnuta v kupní smlouvě ze dne 14. 6. 2004 ve výši 750 000 Kč a předmětem této smlouvy byla nemovitost s příslušenstvím, a to kolnou, studnou, trvalými porosty. Z žádného ustanovení smlouvy nevyplývá, že by součástí prodeje nemovitosti měly být i movité věci, o něž se vedl spor.
Ústavní soud po přezkoumání ústavní stížností napadených rozhodnutí a spisového materiálu dospěl k závěru, že obecné soudy neporušily žádné z ústavně zaručených práv stěžovatelů. Proto ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. května 2006
Stanislav Balík
předseda senátu