ECLI:CZ:US:2006:2.US.144.06
sp. zn. II. ÚS 144/06
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. M. Š., správce konkurzní podstaty úpadce AUDIS HC, s. r. o., se sídlem v Jiráskova 2, Rychnov nad Kněžnou, směřující proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. ledna 2006, č. j. 17 Co 24/2006-87, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení. Tímto usnesením bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, jímž byl zamítnut návrh správce konkurzní podstaty úpadce AUDIS HC, s. r. o., (stěžovatele) na vydání úschovy - peněžité částky 805.144,83 Kč. Návrh stěžovatele na vydání úschovy (složitelem byla společnost AUDIS HC, s. r. o. - stávající úpadce) byl zamítnut s poukazem na §185d odst. 1 - 3 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), neboť případní příjemci s tímto postupem nevyslovili souhlas. Odvolací soud shledal rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné a odkázal na odůvodnění prvostupňového rozhodnutí.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod resp. porušení práva na soudní ochranu podle čl. 90 Ústavy ČR a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pochybení se podle názoru stěžovatele dopustil Krajský soud v Hradci Králové tím, že se nezabýval tvrzenými námitkami stěžovatele, pouze citoval §185d odst. 2 o. s. ř. Podle stěžovatele se dle znění citovaného ustanovení k vydání peněz vyjadřuje příjemce. V daném případě však příjemce není znám a souhlasu jiných účastníků řízení není třeba.
Ještě než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální procesní náležitosti ústavní stížnosti a jen v případě, že splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti, se jí může zabývat také věcně.
Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. Lze ji podat pouze tehdy, když navrhovatel před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje, kromě návrhu na obnovu řízení [§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon")] a mimořádného opravného prostředku, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§75 odst. 1 zákona, věta za středníkem). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.
V posuzovaném případě Ústavní soud rozhoduje o podané ústavní stížnosti za situace, kdy byl zamítnut stěžovatelův návrh na vydání úschovy, protože příjemce, resp. opatrovník neznámého příjemce nedal k vydání úschovy složiteli souhlas. V rámci speciálního řízení o úschovách má však stěžovatel ještě další možnost nápravy, a sice má možnost domáhat se nahrazení nesouhlasu s vydáním úschovy postupem podle §185e o. s. ř., o čemž byl soudem i informován. Z podání stěžovatele nevyplývá, že by uvedenou cestou postupoval.
Veden principem minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů proto Ústavní soud konstatuje, že nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky k ochraně práva, což je nezbytnou formální náležitostí k tomu, aby se ústavní stížnost mohl zabývat meritorně. Proto byla ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako nepřípustná z důvodu podle §75 odst. 1 zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 31. května 2006
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj