ECLI:CZ:US:2006:2.US.174.06
sp. zn. II. ÚS 174/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem ve věci ústavní stížnosti E. S., zastoupeného JUDr. Jiřím Slezákem, advokátem v Hradci Králové, směřující proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16. 9. 2005, č. j. 1 T 67/2005-2052, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 1. 2006, č. j. 12 To 447/2005-2177, za účasti Okresního soudu v Hradci Králové a Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatel se obrátil na Ústavní soud s návrhem na zrušení obou v záhlaví označených rozsudků s tvrzením, že jejich vydáním bylo porušeno jeho základní právo na soudní ochranu, jak je zakotveno ve čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Pro jednání v rozsudku blíže popsané shledal Okresní soud v Hradci Králové stěžovatele vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona, poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) trestního zákona ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 trestního zákona se spoluobviněným P. F., a dále trestným činem poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) trestního zákona. Stěžovateli uložil trest odnětí svobody, peněžitý trest a trest zákazu činnosti. Taktéž stěžovateli uložil povinnost nahradit způsobenou škodu. Krajský soud v Hradci Králové pak z podnětu státního zástupce tento rozsudek ve všech výrocích o trestech zrušil a sám o nich nově rozhodl. Jinak zůstal prvostupňový rozsudek nezměněn. Podle stěžovatele soudy nesprávně zhodnotily provedené důkazy a dospěly k chybným právním závěrům, což pak v textu své stížnosti blíže rozvádí.
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") ukládá soudci zpravodaji zkoumat každou podanou ústavní stížnost nejprve z hlediska, zda má veškeré formálních náležitosti a zda je přípustná. V posuzovaném případě dospěl, pokud jde o přípustnost, k závěru negativnímu.
Ústavní stížnost podanou prostřednictvím advokáta, pak stěžovatel sám opakovaně doplnil. Z podání doručených Ústavnímu soudu dne 18. 5. a 27. 6. 2006 vyplynulo, že stěžovatel napadl rozsudek odvolacího soudu též dovoláním. Příslušná trestní kancelář Okresního soudu v Hradci Králové pak soudci zpravodaji potvrdila, že stěžovatel podal proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, č. j. 12 To 447/2005-2177, dne 22. 3. 2006 dovolání, které bude postoupeno spolu s příslušným spisem Nejvyššímu soudu ČR, aby o něm rozhodl.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když stěžovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V projednávané věci stěžovatel využil možnosti podat proti rozsudku krajského soudu napadeného touto ústavní stížností dovolání, o kterém dosud nebylo rozhodnuto. Podanou ústavní stížnost je proto nutno hodnotit jako předčasnou, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu trestní řád k ochraně práv poskytuje.
Za dané situace musel soudce zpravodaj ústavní stížnost hodnotit jako návrh nepřípustný, a podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jej proto odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. července 2006
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj
Za správnost : H. Kyprová