ECLI:CZ:US:2006:2.US.205.06
sp. zn. II. ÚS 205/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele V. M., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 4. 2006, sp. zn. 40 T 3/2006, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se domáhá přezkumu "projednávání a jeho výsledku" jeho trestní věci, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 3/2006, jímž byl zjevně shledán vinným trestným činem vraždy. Tvrdí, že v daném řízení byla porušena jeho ústavně zaručená práva.
Ústavní soud u Krajského soudu v Brně ověřil, že dne 3. 4. 2006 bylo vydáno uvedené prvostupňové rozhodnutí, a současně též, že se proti němu stěžovatel odvolal.
Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. Ústavní stížnost lze proto podat pouze tehdy, když stěžovatel před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, dále jen "zák. o Ústavním soudu"). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná. Ústavní soud podle odstavce 2) cit. ustanovení neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže a) stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, nebo b) v řízení o podaném opravném prostředku podle odstavce 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.
V souzené věci podal stěžovatel ústavní stížnost za situace, kdy bylo v jeho trestní věci rozhodnuto pouze soudem prvého stupně, proti němuž má stěžovatel právo podat odvolání, čehož zjevně též využil. Za dané situace tak s ohledem na ustanovení §75 odst. 1 zák. o Ústavním soudu není jeho ústavní stížnost v dané fázi řízení přípustná. Ústavní soud vzal v úvahu žádost stěžovatele, aby byla jeho ústavní stížnost projednána dříve, než bude podáno jeho odvolání. Jak však již výše uvedl, takový postup je možný pouze za splnění podmínek uvedených v §75 odst. 2 zák. o Ústavním soudu, přičemž Ústavní soud konstantě přistupuje k výkladu daného ustanovení restriktivně a k popsanému postupu se uchyluje jen výjimečně. V projednávaném případě není zřejmé, že by podmínky citovaného ustanovení byly naplněny a stěžovatel to ostatně ani netvrdí.
Vzhledem ke shora uvedenému byl tedy Ústavní soud nucen projednávaný návrh podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný odmítnout, aniž by stěžovatele dále vyzýval k odstranění vad jeho podání (spočívající zejména v absenci právního zastoupení stěžovatele), neboť by to za dané situace bylo zjevně nadbytečné.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. května 2006
S t a n i s l a v B a l í k, v. r. soudce zpravodaj