ECLI:CZ:US:2006:2.US.231.06
sp. zn. II. ÚS 231/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Stanislava Balíka, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudkyně Dagmar Lastovecké v řízení o ústavní stížnosti stěžovatele Sanotechnik Handelsgesellschaft m.b.H., Co. Kg se sídlem 27552 Wőllersdorf, Industriestrasse 5, Rakousko, zastoupeného JUDr. Romanem Vaňkem, Ph.D., advokátem, se sídlem Těsnohlídkova 9, Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. února 2006 sp. zn. 2 Cmo 319/2004, a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. března 2002 sp. zn. 17 Cm 170/96-190 ohledně žaloby na zaplacení částky 1.744.792,- Kč s příslušenstvím, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně jako účastníků řízení a Ing. Dušana Kyněry, bytem Horní náměstí 10, Znojmo, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost s e odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Krajského soudu v Brně a Vrchního soudu v Olomouci pro porušení principu právní jistoty ve smyslu čl. 1 Ústavy České republiky, základního práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 4 a 90 Ústavy České republiky, a konečně též pro porušení principu ochrany vlastnictví dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Namítal konkrétně, že rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci vychází z názoru, že stěžovatel nedoložil vyjádření, za jaké konkrétní dodávky zboží se zaplacení sporné částky domáhal, když tyto skutečnosti stěžovatel sdělil soudu I. stupně v žalobě a v průběhu řízení před soudy obou stupňů a v případě částečného zpětvzetí sdělil soudu, za které dodávky plnění nepožaduje a z jakého důvodu. Vrchnímu soudu v Olomouci též vytýkal, že se nezabýval otázkou aplikovatelnosti Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží
Ústavní soud si k posouzení věci vyžádal spis Krajského soudu v Brně sp. zn.
17 Cm 170/96, z něhož zjistil následující skutečnosti. Ústavní stížností napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 2. března 2002 č. j. 17 Cm 170/96-190 byla zamítnuta žaloba žalobce (stěžovatele), aby žalovanému (vedlejšímu účastníku) byla uložena povinnost zaplatit stěžovateli částku 1.744.792,- Kč spolu se 17% p.a. úrokem z prodlení z částky 1.744.792,- Kč účtovaným od 1. ledna 1996 do zaplacení. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání. V průběhu odvolacího řízení však stěžovatel vzal žalobu částečně zpět co do částky 1.419.227,70 Kč. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci č.j. 2 Cmo 319/2004-257 byl proto rozsudek soudu
I. stupně ohledně částky 1.419.227,70 Kč zrušen a řízení ohledně této částky bylo zastaveno. Ohledně zbývající částky 325.564,30 Kč stěžovatel na žalobě setrval. Vrchní soud v Olomouci usnesením č.j. 2 Cmo 319/2004-270 ze dne 4. října 2005 (doručení vykázáno 17. října 2005) vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení upřesnil a doplnil skutková tvrzení tak, že uvede, za které konkrétní dodávky zboží se zaplacení sporné částky domáhá. Právní zástupce stěžovatele poté podáním ze dne 27. října 2005 požádal o prodloužení stanovené lhůty o 30 dnů. Vrchní soud v Olomouci dopisem ze dne 9. prosince 2005 urgoval upřesnění a doplnění skutkových tvrzení dle vyzývacího usnesení. O měsíc později, 10. ledna 2006, Vrchní soud v Olomouci znovu usnesením č. j. 2 Cmo 319/2004-275 (doručení vykázáno12. ledna 2006) vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení upřesnil a doplnil skutková tvrzení uvedená v odvolání tak, že uvede, za které konkrétní dodávky zboží se zaplacení sporné částky domáhá. Právní zástupce stěžovatele znovu podáním ze dne 17. ledna 2006 požádal o prodloužení lhůty k doplnění skutkových tvrzení
o 14 dnů. Napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. února 2006 č. j. 2 Cmo 319/2004-281 pak bylo odvolání stěžovatele odmítnuto pro neodstranění vady odvolání podle §43 odst. 2 a §211 o. s. ř.
Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel, ač byl opakovaně Vrchním soudem v Olomouci vyzván k odstranění vad podání, výzvu soudu nesplnil. Neučinil tak v původně poskytnuté desetidenní lhůtě a nestačily mu k tomu ani téměř čtyři měsíce, které mu Vrchní soud v Olomouci ke splnění výzvy skutečně poskytl. Ústavní soud mimo to shledal požadavek Vrchního soudu v Olomouci na upřesnění skutkových tvrzení zcela oprávněným, neboť po částečném zpětvzetí žaloby nebylo stoprocentně jisté, kterých konkrétních skutků se zbytek žaloby týká. Žalobce si musí být v každém okamžiku soudního řízení přesně vědom toho, co žaluje, resp. čeho se domáhá, a nemělo by mu činit potíže, pokud by měl tyto skutečnosti soudu upřesnit. Vedle toho, pokud měl stěžovatel za to, že výzva Vrchního soudu v Olomouci byla bezpředmětná, protože všechna skutková tvrzení byla již obsažena ve spise, měl na to soud upozornit v reakci na výzvu. Místo toho jen opakovaně žádal o prodloužení lhůty k odstranění vad, aniž by se požadavek odvolacího soudu pokusil splnit. Podání ústavní stížnosti je za této situace zcela neopodstatněné. Zcela nemístná je i námitka, že se odvolací soud nezabýval otázkou aplikovatelnosti Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží, neboť tuto věcnou otázku odvolací soud pochopitelně řešit nemohl, když odmítal odvolání stěžovatele z formálně procesního důvodu.
Ústavní soud proto ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. srpna 2006
Stanislav Balík v. r.
předseda senátu