ECLI:CZ:US:2006:2.US.24.06
sp. zn. II. ÚS 24/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o návrhu R. B., bez právního zastoupení, označeném jako "stížnost pro porušení zákona" a směřujícímu proti rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, č. j. 1 Nt 356/2005-56, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodněnní:
Stěžovatel v podání, označeném jako "stížnost pro porušení zákona", brojil proti v záhlaví citovanému rozhodnutí. Má za to, že na straně obecných soudů došlo k porušení zákona, protože soudy obou instancí - blíže nespecifikovaných, které v dané věci rozhodovaly nevyslechly svědky a postupovaly i jinak v rozporu se zákonem. Na základě těchto úvah navrhl, aby ministr spravedlnosti ČR podal podle §266 odst. 1 trestního řádu v jeho prospěch u Ústavního soudu stížnost pro porušení zákona. Současně požádal, aby Ústavní soud na základě podané stížnosti pro porušení zákona zrušil rozhodnutí obecných soudů a aby podle §270 odst. 1 trestního řádu věc vrátil k novému projednání soudu prvního stupně.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní soud jako státní orgán se řídí principem ovládajícím právní stát, že stát může dělat pouze to, co zákon připouští. Ústavní soud se musí důsledně držet vymezení svých kompetencí, které jsou stanoveny v čl. 87 odst. 1 Ústavy ČR, a které jsou dále konkretizovány v zákoně o Ústavním soudu. Ze žádného z uvedených právních předpisů nevyplývá oprávnění Ústavního soudu projednávat a rozhodovat o stížnosti pro porušení zákona. Orgánem, který se po splnění podmínek stanovených v trestním řádu může případně zabývat stížností pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti je toliko Nejvyšší soud ČR.
Ústavní soud ve světle výše naznačených úvah konstatuje, že k projednání návrhu stěžovatele není příslušný. Proto na základě uvedených skutečností nezbylo, než aby soudce zpravodaj, aniž by stěžovatele vyzýval k odstranění dalších vad podání, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítl podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 2. února 2006
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj