ECLI:CZ:US:2006:2.US.255.06
sp. zn. II. ÚS 255/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti Ing. M. U., zastoupeného JUDr. Pavlínou Fojtíkovou, Ph.D., advokátkou advokátní kanceláře Jaroš-Fojtíková, Zelený pruh 95/97, 140 00 Praha 4, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2005, č. j. 29 Co 518/2005-68 a usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 4. 5. 2005, č. j. 30 Ro 436/2004-28, za účasti Krajského soudu v Praze, a Okresního soudu v Mělníku jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňovala náležitosti stanovené zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených usnesení Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Mělníku. Tvrdí, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená práva, a to konkrétně v čl. 90 Ústavy, podle něhož jsou soudy povolány k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům, a ve čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), podle něhož se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu.
Napadeným usnesením Okresního soudu v Mělníku byl odmítnut jako opožděný odpor podaný stěžovatelem proti platebnímu rozkazu ze dne 31. 5. 2004, č. j. 30 Ro 436/2004-18. Platebním rozkazem bylo rozhodnuto o žalobě M. K., který se vůči stěžovateli domáhal zaplacení částky 30.278 Kč za zboží, které mu měl dodat do jeho provozovny, a o kterém stěžovatel tvrdil, že ho nikdy nepřevzal. Tento platební rozkaz byl doručován do sídla stěžovatele a podle doručenky mu byl doručen do vlastních rukou dne 9. 8. 2004. Stěžovatel poté, co obdržel usnesení o zahájení exekučního řízení, se obrátil na soud. Tvrdil, že mu platební rozkaz nebyl doručen a uvedl, že se v den doručení v sídle svého podnikání nezdržoval, a požádal soud, aby mu ho znovu doručil. To soud učinil a stěžovatel po tomto doručení podal odpor, který byl, jak uvedeno shora, odmítnut. Proti tomuto rozhodnutí podal odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením, které je napadeno touto ústavní stížností. V tomto usnesení ho poučil o právu podat dovolání. Dovolání, které na základě tohoto poučení podal, bylo Nejvyšším soudem odmítnuto jako nepřípustné.
Ústavní soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda je ústavní stížnost podána včas. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel řídil chybným poučením odvolacího soudu o možnosti podat proti jeho rozhodnutí dovolání, považuje ústavní stížnost stěžovatele za včas podanou, neboť byla podána ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí dovolacího soudu stěžovateli. Odmítnutí ústavní stížnosti pro opožděnost by totiž bylo, s ohledem na výše uvedené pochybení odvolacího soudu, odepřením práva přístupu k Ústavnímu soudu.
Proto podle ustanovení §42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, vyzval Ústavní soud účastníky řízení, aby se k projednávané ústavní stížnosti vyjádřili.
Okresní soud v Mělníku ve svém vyjádření vyložil důvody, které ho vedly k odmítnutí odporu, a zopakoval, na základě jakých důkazů dovodil, že platební rozkaz byl stěžovateli řádně doručen a že odpor byl podán po lhůtě. Uvedl, že ve spise se nachází doručenka, na které je podpis a razítko stěžovatele, je řádně vyplněna doručovatelem i s uvedením čísla občanského průkazu stěžovatele, a soud si ověřil, že stěžovatel nenahlásil ztrátu občanského průkazu. Ve svých podáních adresovaných soudu prvního stupně nenabídl kromě tvrzení, že platební rozkaz nepřevzal, jediný důkaz k jeho prokázání. Teprve v odvolání proti usnesení o odmítnutí odporu uvedl, že platební rozkaz převzala jeho zaměstnankyně J. H. Soud prvého stupně ji ještě před odesláním spisu odvolacímu soudu vyslechl jako svědkyni; jednoznačně popřela, že by podpis na doručence byl jejím podpisem. Navrhovaný důkaz znaleckým posudkem z oboru grafologie k ověření pravosti podpisu na doručence soud neprovedl, neboť považoval výpověď stěžovatele za vyvrácenou výpovědí uvedené svědkyně, a navíc prokázání pravosti podpisu v situaci, kdy na doručence nebylo vypsáno ani celé jméno by bylo velmi problematické.
Krajský soud v Praze se věcně nevyjádřil a odkázal na odůvodnění svého usnesení ze dne 9. 9. 2005, č. j. 29 Co 518/2005-68.
Ústavní soud si dále vyžádal spis Okresního soudu v Mělníku, sp. zn. 30 Ro 436/2004. Z něho zjistil, že na čl. 18 p.v. je založena dodejka o doručení platebního rozkazu Okresního soudu v Mělníku, č. j. 30 Ro 436/2004-18, adresovaná stěžovateli na adresu Masarykova 635, 278 01 Kralupy nad Vltavou. Tato adresa je přeškrtnuta a nahrazena rukou psanou adresou, Kupeckého 843, 149 00 Praha 4 - Háje. U této opravy je razítko pošty v Kralupech nad Vltavou s datem 6. 8. 2004 s vyznačením, že se jedná o doslání. Na doručence je razítko stěžovatele, na kterém je vedle jména uvedena adresa jeho bydliště v Kralupech nad Vltavou, datum doručení 9. 8. 2004 a nečitelný podpis. Dále je na doručence vyznačeno razítkem jméno doručovatelky, razítko doručující pošty s datem doručení. Na č. l. 42 spisu je doručovací karta pošty, kde v řádce 7 je vyznačeno doručení předmětné zásilky stěžovateli, a je zde razítko stěžovatele totožné s razítkem na doručence a nečitelný podpis, shodný s podpisem na doručence. Ústavní soud se dále seznámil s obsahem svědeckých výpovědí zaměstnankyně stěžovatele, J.H. a doručovatelky M. Ch. Svědkyně H. jednoznačně popřela, že by podpis na doručence byl jejím podpisem. Pokud jde o stěžovatelem tvrzenou nepřítomnost dne 9. 8. 2004 v sídle jeho podnikání, uvedla, že v kanceláři nebyl, neboť v tuto dobu obvykle jezdí s rodinou na dovolenou, ale současně uvedla, že si tím není stoprocentně jistá. Doručovatelka jako svědek uvedla, že zásadně doručuje zásilky adresátům do vlastních rukou, a že při doručování těchto zásilek si vždy ověřuje totožnost adresáta podle občanského průkazu nebo pasu. Uvedla, že zásilku určenou do vlastních rukou nikdy nepředala někomu jinému. Připustila, že se v kanceláři stěžovatele někdy stávalo, že poštu převzala sekretářka a došla s ní do vedlejší kanceláře za stěžovatelem a dopisy jí přinesla od něho již podepsané. Na doručení předmětného platebního rozkazu si však nepamatovala.
Ústavní soud mnohokrát v minulosti zdůraznil, že není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů a že není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81, čl. 90 Ústavy). Proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností za předpokladu, že soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud na druhé straně opakovaně připustil, že aplikace a interpretace právních předpisů obecnými soudy mohou být v některých případech natolik extrémní, že vybočí z mezí hlavy páté Listiny, a zasáhnou tak do některého ústavně zaručeného základního práva. Pod tímto zorným úhlem posuzoval důvodnost podané ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Především ze spisu Okresního soudu v Mělníku Ústavní soud zjistil, že obecné soudy se řádně zabývaly všemi námitkami stěžovatele směřujícími k prokázání jeho tvrzení, že mu předmětný platební rozkaz nebyl doručen. Závěry, které z takto provedeného dokazování učinily, jsou logické a nenesou v žádném směru rysy libovůle. Přitom nelze přehlédnout, že dokazování, které soudy v daném případě vedly, se netýkalo předmětu sporu, ale pouze otázky řádného doručení platebního rozkazu, tedy procesního opatření. Důkazem o doručení je především řádná dodejka. Pokud stěžovatel tvrdil, že nejde o řádnou dodejku, ač tato vykazovala všechny formální znaky řádného doručení, bylo na něm, aby toto prokázal. Soudy mu k tomu poskytly dostatečný prostor. Garance práva na spravedlivý proces nikomu nezaručuje úspěch v prokázání svých tvrzení, ale poskytuje každému účastníkovi soudního řízení rovnou příležitost uplatnit své námitky. V tomto smyslu byla spravedlivá ochrana procesních práv stěžovateli obecnými soudy poskytnuta. Přitom nelze přehlédnout, že stěžovatel nevyužil všech procesních práv které měl, když s podáním odporu současně nepožádal o prominutí zmeškání lhůty.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. prosince 2006
Stanislav Balík, v. r.
předseda senátu