ECLI:CZ:US:2006:2.US.261.06
sp. zn. II. ÚS 261/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti J. K., advokátem nezastoupeného, směřující proti usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 24. 10. 2005 č. j. 18 C 143/2005-63 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 11. 2005 č. j. 9 Co 925/2005-70, za účasti Okresního soudu v Teplicích a Krajského soudu v Ústí nad Labem jako účastníků řízení, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel napadl podáním ze dne 25. 4. 2006 v záhlaví označená procesní rozhodnutí obecných soudů vydaná v rámci sporu, v němž byl stěžovatel žalován o zaplacení částky 9.760,-Kč s příslušenstvím. Konkrétně okresní soud předmětným usnesením nepřiznal stěžovateli osvobození od soudních poplatků, které stěžovatel žádal v souvislosti s podáním odvolání do meritorního rozsudku, jímž byl zavázán plnit svému věřiteli žalovanou částku. Krajský soud pak na základě stěžovatelova odvolání procesní rozhodnutí soudu prvého stupně jako věcně správné potvrdil. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel ještě dovolání. Nejvyšší soud ČR jej ale svým usnesením ze dne 16. 3. 2006 č. j. 33 Odo 9/2006-87 odmítl, aniž by se zabýval uplatněnými dovolacími námitkami, neboť dovolání směřovalo proti rozhodnutí, proti němuž občanský soudní řád jeho podání nepřipouští.
Se závěry obecných soudů ohledně předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků stěžovatel nesouhlasí a obě rozhodnutí navrhuje zrušit. V textu stížnosti pak popisuje své majetkové a osobní poměry a sděluje, že výše soudního poplatku z odvolání proti rozsudku o věci samé je pro něho nepřiměřená.
Soudce zpravodaj nejprve zkoumal, tak jako i v jiných případech, nejprve to, zda návrh vykazuje formální náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"). Protože dospěl k negativnímu závěru, obsahovou stránkou stížnosti se Ústavní soud vůbec nemohl zabývat.
Takovou formální náležitostí ústavní stížnosti je totiž i zachování lhůty pro její podání. Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Přitom ustanovení zákona o délce lhůty k podání stížnosti je kogentní povahy, a Ústavní soud tedy nemůže tuto lhůtu prominout ani prodloužit (srov. např. usnesení IV. ÚS 248/96).
Posledním procesním prostředkem ve smyslu výše uvedeného ustanovení zákona bylo v daném případě odvolání proti usnesení soudu prvé instance. Krajský soud o něm rozhodl usnesením napadeným touto stížností dne 25. 11. 2005. Stěžovateli bylo, jak soudce zpravodaj zjistil u Okresního soudu v Teplicích, toto rozhodnutí odvolacího soudu doručeno dne 22. 12. 2005. Proti rozhodnutí odvolacího soudu již občanský soudní řád stěžovateli neumožňoval uplatnit žádný další procesní prostředek; v tomto směru byl také stěžovatel řádně a správně odvolacím soudem poučen. Pokud stěžovatel přesto napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním, na běh zákonné lhůty pro podání ústavní stížnosti to nemělo žádný vliv. Lhůta pro podání ústavní stížnosti tak stěžovateli počala běžet dne 23. 12. 2005 a uplynula dne 20. února 2006. Jak vyplývá z podacího razítka, ústavní stížnost podal stěžovatel k poštovní přepravě až dne 27. 4. 2006. Zákonná stížnostní lhůta tak evidentně uplynula marně.
S ohledem na zmeškání stížnostní lhůty již soudce zpravodaj, veden zásadou hospodárnosti řízení, nevyzýval stěžovatele, aby doložil, že jej v řízení před Ústavním soudem zastupuje advokát, a aby odstranil další formální vady svého podání. Ani případné zhojení těchto nedostatků by totiž nemohlo na způsobu vyřízení věci ničeho změnit, a soudce zpravodaj proto rozhodl bez prodlení.
Vzhledem ke shora uvedenému soudci zpravodaji nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný po lhůtě zákonem stanovené.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. května 2006
Jiří Nykodým, v.r.
soudce zpravodaj
Za správnost: T. Jůzová