ECLI:CZ:US:2006:2.US.267.06
sp. zn. II. ÚS 267/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti J. W., zastoupeného Mgr. Davidem Novákem, advokátem, se sídlem Ladova 1, Praha, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2006, č. j. 21 Co 539/2005-286, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. září 2005, č. j. 5 P 507/2001-259, za účasti 1) Městského soudu v Praze, a 2) Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a 1) M. P., 2) Z. P. a 3) L. P., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou telefaxem a k poštovní přepravě dne 2. května 2006 se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. září 2005, č. j. 5 P 507/2001-259, kterým byl zamítnut jeho návrh na snížení výživného k dříve nezletilé M. P. a nezletilé Z. P., a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2006, č. j. 21 Co 539/2005-286, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvého stupně. Tvrdí, že uvedenými rozhodnutími došlo k porušení základních práv podle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 14 odst. 1 mezinárodního paktu o občanských a politických právech, a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky.
V ústavní stížnosti konkrétně namítá, že se odvolací soud vůbec nevypořádal s jeho návrhem na doplnění dokazování potvrzeními o tom, že se po ztrátě zaměstnání mnohokrát bezvýsledně ucházel o práci. Zpochybňuje význam skutečnosti, že mu vypršela platnost zkoušky na revizního technika, neboť z provedeného dokazování nevyplývá, jaký vliv měla absence této zkoušky na možnosti najít si nové zaměstnání. Namítá, že při jeho věku a vzdělání je málo pravděpodobné, že by za tři měsíce (od skončení podnikání do rozhodnutí odvolacího soudu) našel práci i se zkouškami revizního technika. Namítá, že se odvolací soud nezabýval dostatečně tím, zda má dostatek úspor na pokrytí potřeb do doby, než nové zaměstnání najde. Nesouhlasí ani se závěrem, že není důvod měnit stanovenou vyživovací povinnost, neboť je bez zaměstnání teprve krátkou dobu, a že po skončení vysokoškolského studia bude mít více pracovních příležitostí k získání vyššího příjmu. Má zato, že soudy musí zakládat svá rozhodnutí na aktuálně zjištěné situaci a nikoliv na základě domněnek a předpokladů. Z napadených rozhodnutí podle něj není zřejmé, k čemu by ještě muselo dojít, aby došlo ke snížení výživného, když přišel v důsledku reorganizace o zaměstnání, musel ukončit podnikání, neboť neměl zakázky, a jeho jediným příjmem jsou dávky od úřadu práce.
Z vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 5 P 507/2001, Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. května 2001, č. j. 5 Nc 128/2001-18, byla schválena dohoda stěžovatele a L. P., podle níž byly tehdy nezletilá M. a nezletilá Z. P. svěřeny pro dobu po rozvodu manželství rodičů do výchovy matky, a stěžovatel se zavázal přispívat na výživu každé z dcer 4000 Kč měsíčně. Následné návrhy stěžovatele na snížení výživného (ze dne 13. listopadu 2002) a na změnu termínu výplaty výživného (ze dne 13. února 2003) byly zamítnuty, stejně jako návrh matky na zvýšení výživného (ze dne 5. října 2004). Návrhem ze dne 11. srpna 2005 se stěžovatel opětovně domáhal snížení výživného na 1200 Kč resp. 1000 Kč měsíčně počínaje 1. červencem 2005 s ohledem na ukončení jeho pracovního poměru z důvodu organizační změny, vzniku nové vyživovací povinnosti na jeho straně (nezl. T. Ch. W.), a zvýšení příjmu na straně matky (z 10.000 Kč na 13.508 Kč). Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. září 2005, č. j. 5 P 507/2001-259, byl návrh stěžovatele zamítnut. K jeho odvolání byl tento rozsudek potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2006, č. j. 21 Co 539/2005-286.
Ústavní soud s ohledem na ústavní vymezení svých pravomocí respektuje skutečnost, že není součástí soustavy obecných soudů, a že mu proto zpravidla nepřísluší přehodnocovat obecnými soudy provedené hodnocení důkazů a z toho vyplývající závěry. Tato procesní zásada Ústavního soudu je však prolomena v případě, že je třeba se zabývat otázkou, zda v procesu dokazování prováděném v řízení před obecnými soudy nebyla porušena základní práva nebo svobody zakotvené v ústavních zákonech, a v rámci tohoto posouzení uvážit, zda řízení bylo i v těchto aspektech spravedlivé.
V nálezu sp. zn. III. ÚS 511/05 (ze dne 16. března 2006 in http://www.judikatura.cz/ - navštíveno 26. července 2006) Ústavní soud vyslovil, že při rozhodování podle ustanovení §96 odst. 1 zákona o rodině je soud povinen obstarat a posoudit všechny relevantní podklady pro správné určení výše výživného pro dítě. Majetkové a výdělkové poměry zejména povinných osob je třeba pečlivě zkoumat a posoudit komplexně a tyto dát do vztahu s poměry oprávněných osob. I teorie dospěla k závěru, že soud musí posoudit celkovou majetkovou situaci, včetně vlastnictví nemovitostí, motorových vozidel, životního stylu, apod. (Holub, M. a kol.: Zákon o rodině. Komentář a předpisy souvisící, 7. aktualizované vydání podle stavu k 1. 3. 2005. Linde Praha: 2005. str. 243).
V posuzovaném případě podle názoru Ústavního soudu obecné soudy shora uvedené povinnosti dostály, když tvrzení stěžovatele o jeho aktuální majetkové a výdělkové situaci podle převážné většiny jím navrhovaných důkazů prověřily a co do podstaty akceptovaly. Akceptovaly jim již dříve známou skutečnost, že stěžovatel má kromě vedlejších účastnic 1) a 2) další dceru, jakož i to, že je stěžovatel od 1. listopadu 2005 bez zaměstnání, neboť pracovní poměr z důvodu organizačních změn ukončil dohodou a následnou živnostenskou činnost přerušil. Rozpor mezi obecnými soudy a stěžovatelem je v zásadě jen v tom, jak se zjištěními obecné soudy naložily. Nelze souhlasit se stěžovatelem v tom, že podstata rozhodnutí, zejména odvolacího soudu spočívá v tom, že stěžovatel tím, že přišel o zkoušky revizního technika podstatně zhoršil možnosti získat nové zaměstnání. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, že skutečnost ztráty uvedené kvalifikace "za situace kdy po skončení pracovního poměru otec navíc přerušil svou podnikatelskou činnost k datu 31. 10. 2005, údajně z důvodu nedostatku zakázek, aniž by měl zajištěn jiný zdroj příjmu, nelze .... hodnotit jinak, než jako nezodpovědné vzhledem k jeho vyživovacím povinnostem." Odvolací soud tudíž do důsledku aplikoval ustanovení §96 odst. 1 alinea secunda zákona o rodině s tím, že je ve stěžovatelových možnostech a schopnostech dosahovat příjmu 13.500 Kč, který měl v době uzavření dohody o výši výživného, kdy byly rovněž známy i další okolnosti mající vliv na majetkové postavení stěžovatele (nadcházející narození třetí dcery, dluhy z dřívějšího podnikání, a velmi dobrá hospodářská situace jeho současné manželky). Za této situace postrádá dostatečný ústavněprávní rozměr to, že opakovaný návrh stěžovatele na provedení důkazu doklady o konkurzech, kterých se stěžovatel bez úspěchu zúčastnil, nebyl odvolacím soudem výslovně zamítnut, tak jako se to stalo již při ústním jednání soudu prvého stupně (čl. 257). Tento důkaz je totiž evidentně nadbytečný, neboť není způsobilý na podstatě rozhodnutí obecných soudů cokoliv změnit, a jeho provedení by bylo formalismem.
Protože námitky stěžovatele nedosahují ústavněprávního významu, byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako zjevně neopodstatněná, podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. srpna 2006
Stanislav Balík, v. r.
předseda senátu