ECLI:CZ:US:2006:2.US.295.06
sp. zn. II. ÚS 295/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti nezletilé Jany S. (jedná se o pseudonym) a nezletilé Petry S. (jedná se o pseudonym) obou zastoupených matkou D. S., právně zastoupených Mgr. Marcelou Staňkovou, advokátkou se sídlem Dlouhá tř. 17/470, Havířov-Město, za účasti kolizního opatrovníka Magistrátu města Havířova, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 2. 2006, sp. zn. 13 Co 606/2005, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a Z. S., zastoupeného JUDr. Lenkou Sokolovou, advokátkou se sídlem 28. října 211, Ostrava-Mariánské Hory, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky, stanovené zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelky domáhají zrušení shora označeného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě s tím, že v řízení došlo k porušení čl. 1 a čl. 32 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 9 Úmluvy o právech dítěte.
Ústavní soud si k projednání a rozhodnutí věci vyžádal spis Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, sp. zn. 100 P 233/2006, z něhož zjistil následující:
Okresní soud v Karviné, pobočka v Havířově, rozhodl dne 20. 5. 2005, sp. zn. 122 Nc 248/2002, 122 P a Nc 439/2002, o úpravě styku otce s nezletilými Janou a Petrou S. pro dobu po rozvodu manželství jejich rodičů tak, že otec, Z. S., je oprávněn se s nezletilou Janou stýkat každý druhý pátek v měsíci od 16.00 hod. do následující neděle 18.00 hod. s výjimkou měsíců července a srpna a v sudém roce s výjimkou období od 25. do 29. 12., dále v období letních prázdnin po dobu 16 dnů od pátku 16.00 hod. do neděle 18.00 hod. po uplynutí 16 dnů, kdy přesný termín prázdninového styku je otec povinen sdělit matce nejpozději do 30. 4. každého roku předem, a dále každý sudý rok od 25. 12. 10.00 hod. do 29. 12. 18.00 hod. Otec je dále oprávněn stýkat se s nezletilou Petrou od 18.00 hod. do 19.00 hod. každou druhou neděli v měsíci. Styk s nezletilou Petrou se nebude realizovat v případě, že se nebude ze závažných důvodů realizovat styk otce s nezletilou Janou, avšak s výjimkou měsíců července a srpna, kdy je styk otce s nezletilou Janou upraven odlišně. Matce, D. S., soud uložil povinnost nezletilé ke styku s otcem připravit v místě svého bydliště ve stanovenou dobu, otci je předat a tomu uložil povinnost děti ve stanovenou dobu v místě bydliště matky převzít a ve stanovenou dobu na stejném místě matce v pořádku vrátit. Soud dále rozhodl o nákladech řízení. Soud rozhodl výše uvedeným způsobem poté, co nezletilé byly soudem pro dobu před i po rozvodu manželství rodičů svěřeny do péče matky a otci bylo stanoveno výživné. Rodiče se za uvedené situace nebyli schopni dohodnout na úpravě styku otce s nezletilými.
K odvolání matky Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 7. 2. 2006, sp. zn. 13 Co 606/2005, rozsudek soudu prvého stupně změnil tak, že předně rozšířil oprávnění otce stýkat se s nezletilou Petrou na dobu od 14.00 hod. do 18.00 hod. každou druhou neděli v měsíci, vyjma měsíců července a srpna, kdy otci stanovil oprávnění se s nezletilou stýkat po dobu dvou dnů vždy od 9.00 hod. do 18.00 hod. s tím, že přesný termín prázdninového styku otec matce sdělí předem do 30. 4. každého roku. Otec je podle výroku rozsudku odvolacího soudu dále oprávněn se stýkat s nezletilou Petrou každý sudý rok dne 25. 12. od 10.00 hod. do 18.00 hod.
Stěžovatelky napadly závěry odvolacího soudu v projednávané ústavní stížnosti. Tvrdí, že obecné soudy zohlednily toliko zájmy otce a poškodily tak zájmy nezletilých dětí. Stěžovatelky a jejich matka jsou přesvědčeny, že styk otce je namístě vymezit u obou nezletilých stejně. V opačném případě hrozí podle jejich názoru narušení sourozeneckých vazeb. Nezletilá Petra má shodné právo na osobní kontakt s otcem, jako její starší sestra Jana. Soud by neměl otce podporovat v jeho zájmu stýkat se převážně pouze se starší z obou sester.
Podle ustanovení §42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, vyzval Ústavní soud účastníka řízení, Krajský soud v Ostravě, a vedlejšího účastníka řízení, pana Z. S., aby se k projednávané ústavní stížnosti vyjádřili. Krajský soud ve svém vyjádření odkázal na závěry vyslovené v napadeném rozhodnutí. Tvrdí, že jím nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelek. K rozdílné úpravě rozsahu styku otce s nezletilými dcerami soud vedla řada důvodů, zejména rozdílný věk a odlišnosti v citové vazbě na otce. Soud se tak snažil respektovat individualitu každé z nezletilých dcer. Účastník je přesvědčen o tom, že touto úpravou nedošlo k dotčení práv na rodičovskou výchovu a péči obou rodičů. Rozsah styku přitom není do budoucna neměnný.
Z. S. ve svém vyjádření uvedl, že z žádného zákonného či ústavního předpisu nelze dovodit, že sourozenci mají právo na styk s rodičem zásadně ve stejném rozsahu, stejně tak z nich nelze dovodit povinnost rodiče se se svými dvěma dětmi ve stejném rozsahu stýkat. Napadeným rozhodnutím zcela jistě nedošlo k dotčení ústavně zaručených práv stěžovatelek. Z odůvodnění je naopak patrno, že se obecné soudy snažily citlivě zohlednit různý věk, stupeň psychického vývoje, dosavadní kontakt s otcem a značnou vzdálenost bydlišť otce a dcer. Nad rámec vyjádření k ústavní stížnost otec dodává, že nikoli obecné soudy, nýbrž matka upírá nezletilým dcerám právo stýkat se s otcem. Poté, co rozsudek krajského soudu nabyl právní moci, neumožnila otci se stěžovatelkami žádný styk a dne 12. 5. 2006 jej nechala přijet z Prahy do Havířova a následně styku zabránila. Připomíná, že matka se v roce 2002 se starší z dcer odstěhovala ze společné domácnosti v Praze k rodičům do Havířova. Mladší dcera se narodila až po odstěhování matky. Starší dceru pak vedlejší účastník vídal toliko u příležitosti soudních jednání v Havířově a Ostravě a asi jednou za měsíc několik hodin o víkendu výlučně za přítomnosti matky či babičky. Vedlejší účastník proto podal návrh na výkon rozhodnutí o úpravě styku s nezletilými stěžovatelkami, a to uložením pokut matce. Výkon rozhodnutí odnětím dětí se rozhodl zatím neuplatňovat, neboť by zřejmě byl pro všechny zúčastněné nepříjemný.
Usnesením ze dne 8. 6. 2006, čj. II. ÚS 295/06-6, Ústavní soud ustanovil nezletilým stěžovatelkám opatrovníka a zaslal mu podanou ústavní stížnost k vyjádření. Opatrovník uvedl, že spisovou dokumentaci uvedených nezletilých dětí vede od roku 2002. Připomněl, že matka opustila společnou domácnost předtím než se narodila nezletilá Petra. Otec s mladší dcerou proto užší vztah dosud nenavázal. Dne 6. 6. 2006 se na opatrovníka údajně obrátil otec s prosbou o pomoc při realizaci styku s dětmi, neboť od nabytí právní moci rozsudku neproběhl žádný. Opatrovník proto otce informoval o možném dalším postupu. Matka k této situaci uvedla, že nezletilá Jana odmítá s otcem odejít. Podle jejího názoru by k otci šla, ale i se sestrou Petrou. Otec se údajně nepokouší uskutečnit styk alespoň s nezletilou Petrou. Podle názoru opatrovníka je komunikace mezi rodiči velmi vážně narušena a byla jim proto doporučena návštěva poradny pro mezilidské vztahy. Problém opatrovník spatřuje také ve značné vzdálenosti bydliště otce od bydliště nezletilých dětí. Přestože má otec pro návštěvy dětí vytvořeny vhodné podmínky, návštěvy by se podle názoru opatrovníka měly vzhledem k nynějšímu stavu uskutečňovat na neutrálním místě, např. v krizovém centru. Předání dětí by bylo namístě řešit prostřednictvím opatrovníka, neboť k předání dětí mezi rodiči nedochází a děti jsou situací traumatizovány. Jako nedostatečný se opatrovníku jeví stanovený rozsah styku otce s nezletilou Petrou. Opatrovník dále uvádí, že se zdravotní stav nezletilé Jany v poslední době zhoršil, proto cesta do Prahy a zpět v krátkém časovém úseku by pro ní nyní představovala přílišnou zátěž. Bylo by vhodné, aby se zdržovala v blízkosti bydliště matky a ošetřujícího lékaře. Opatrovník upozornil rovněž na hledisko ochrany sourozeneckých vazeb. U Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, údajně probíhá řízení o zvýšení výživného pro nezletilé děti a opatrovník má v úmyslu vyzvat oba rodiče k jednání u něj. Od úpravy styku podle názoru opatrovníka uběhla určitá doba a vymezený rozsah nevyhovuje současným potřebám dětí. Otec by se měl současně stýkat s nezletilou Janou i Petrou. Měl by být předně vypracován nový znalecký posudek z oboru dětské psychologie. Opatrovník proto navrhuje, aby byl rozsudek krajského soudu zrušen.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí obecného soudu z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud v minulosti mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (čl. 81, čl. 90 Ústavy). Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny (čl. 83 Ústavy), nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností.
Ústavní soud především shledal, že ústavní stížnost postrádá ústavní rozměr a pouze polemizuje se závěry obecných soudů stran splnění předpokladů pro stanovení rozsahu práva otce (vedlejšího účastníka) stýkat se s dcerami, které jsou v péči matky. Ústavní soud opakovaně judikoval, že rozhodnutí obecného soudu by bylo možno považovat za protiústavní pouze tehdy, pokud by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo by z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly, pokud by bylo projevem libovůle či dokonce svévole soudce při aplikaci či interpretaci jednoduchého práva, nebo by se protivilo elementárním požadavkům spravedlnosti.
Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétních případů jsou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud posuzuje zákonnost vydaných rozhodnutí pouze v kontextu otázky, zda jimi bylo porušeno ústavně zaručené právo. K takovému závěru ovšem Ústavní soud nedospěl.
Stěžovatelky budují svou argumentaci na projeveném nesouhlasu s interpretací ustanovení §27 odst. 2 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o rodině") tak, jak ji provedly obecné soudy, a s jejich následnou aplikací. Podle uvedeného ustanovení, soud styk rodiče s dítětem upraví, vyžaduje-li to zájem na jeho výchově a poměry v rodině.
Ze spisového materiálu je zřejmé, že se soudy v dané věci zabývaly otázkou, zda jsou dány podmínky pro soudní úpravu styku otce s nezletilými dcerami, které byly svěřeny do výchovy jejich matce, a v jakém rozsahu je z pohledu zájmů nezletilých nejvýhodnější styk upravit. Provedly k těmto zjištěním řadu důkazů, zejména výslechem účastníků, stanoviskem opatrovníka, výslechem I. a V. P., rodičů matky nezletilých, znaleckým posudkem z oboru dětské psychologie, stanovisky opatrovníka, zprávami o poměrech otce a dalšími. Zjistily, že matka opustila společnou domácnost v Praze a přestěhovala se spolu s nezletilou dcerou Janou k rodičům do Havířova. Následně se dne 1. 1. 2003 narodila nezletilá Petra. Otec se z počátku stýkal pouze s nezletilou Janou a po narození nezletilé Petry s oběma dcerami. Styk probíhal v Havířově zpravidla 1x za tři týdny za přítomnosti matky či jejích příbuzných. V počátečních fázích řízení matka žádala, aby styky otce s nezletilými probíhaly pouze v její přítomnosti, později žádala, aby se otec stýkal s oběma dcerami ve stejném rozsahu. K tvrzení matky, která po dvou letech trvání sporu navrhla provedení svědeckých výslechů svých rodičů, kteří naznačovali neobvyklé sexuální chování otce ve vztahu k nezletilé Janě, soud doplnil znalecké zkoumání nezletilé. Znalkyně uvedla, že z vyšetření nezletilé nedovozuje, že by docházelo k neobvyklému zacházení otce s dcerou. U nezletilé při kontaktu s otcem lze pozorovat náklonnost, zájem a vstřícnost, rozhodně nelze říci, že se jej nezletilá bojí či že jej odmítá. Matka ani dcera při prvním znaleckém zkoumání v žádném směru nezmínily ani nenaznačovaly neadekvátní chování otce. Soud se ztotožnil se závěrem znalkyně, že výpovědi matky a jejích rodičů se jeví jako falešné a vykonstruované. Vzhledem ke zřejmé manipulaci nezletilou ohledně toho, co má říci, s cílem oslabit pozici otce, soud vyslovil obavu, že nezletilá časem může zkresleným informacím skutečně uvěřit.
Soudy dále zjistily, že upravit styk nezletilých dcer s otcem by bylo pro nezletilé velmi přínosné a obohacující po stránce jejich emočního a intelektového vývoje. Ověřily, že otec má zájem se s nezletilými dcerami stýkat, jeho povahové vlastnosti je nikterak negativně neovlivní a je schopen se o nezletilé po dobu styku postarat. Při úvahách o stanovení rozsahu styku obecné soudy nemohly přehlédnout, že dosud vytvořené vazby na otce jsou u každé z nezletilých dcer odlišné. Nezletilá Petra se narodila v době, kdy již rodiče společnou domácnost nesdíleli, je dosud velmi útlého věku a není na otce zvyklá. Soudy proto stanovily rozsah styku se starší dcerou Janou šířeji s tím, že styk s nezletilou Petrou bude vázán na dobu předání dcery Jany matce a v budoucnu bude zřejmě podle okolností rozšířen. Odlišně stanovený rozsah styku tak byl v posuzované věci odůvodněn objektivními skutečnostmi. Hledisko případného narušení sourozeneckých vazeb při celkovém zhodnocení soud považoval za kriterium druhořadé. Uvedenému postupu obecných soudů nelze z výše uvedených ústavněprávních hledisek nic vytknout. Jednoznačně z něj vyplývá, že soudy správně upřednostnily zájmy nezletilých dcer, když byly vedeny snahou citlivě zohlednit odlišnosti stávající úrovně vytvořených citových vazeb každé z dcer k otci a rozsah styku tomu u každé z nich přizpůsobily.
Ústavní soud dospěl k závěru, že postup odvolacího soudu při interpretaci i aplikaci uvedených právních předpisů jednotlivých zákonných ustanovení, včetně citovaných ustanovení zákona o rodině, nevybočil z mezí ústavnosti. Odvolací soud věnoval ve smyslu Úmluvy maximální pozornost ochraně zájmů nezletilých a právě s ohledem na tyto zájmy shledal podmínky pro stanovení rozdílného rozsahu styku otce s každou z jeho dcer, a to u vědomí přetrvávajících rozporů při realizaci jeho styku s nezletilými dětmi a negativního vlivu těchto rozporů na nezletilé. Své závěry v odůvodnění rozhodnutí přesvědčivě, logicky a ústavně konformním způsobem vyložil. Za dané situace proto není Ústavní soud oprávněn zasáhnout do nezávislého soudního rozhodování. Skutečnost, že se stěžovatelky se závěry obecných soudů neztotožňují, nemůže přirozeně sama o sobě založit odůvodněnost ústavní stížnosti.
Pokud jde o tvrzené porušení čl. 32 odst. 4 Listiny, Ústavní soud zdůrazňuje, že práv zde uvedených se lze domáhat pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení provádějí (čl. 41 Listiny). Jak shora uvedeno, Ústavní soud neshledal, že by odvolací soud v rovině jednoduchého práva při rozhodování o zájmech nezletilých Jany a Petry S. pochybil. V daném případě se rodiče nebyli schopni o styku otce s nezletilými dcerami dohodnout. Za těchto okolností pak nezbývá než konstatovat, že je věcí soudu, aby autoritativním výrokem na základě zjištěného skutkového stavu sám o styku rodiče s dítětem rozhodl tak, aby jeho rozhodnutí prospívalo především nezletilým dětem, neboť i podle čl. 3 Úmluvy o právech dítěte zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány. Jak shora uvedeno, obecné soudy své povinnosti řádně dostály. Jejich závěry jsou zcela s souladu s pravidly vymezenými v čl. 9 Úmluvy o právech dítěte.
Vyjádření opatrovníka nezletilých v této souvislosti svědčí o nepochopení výše vymezené role Ústavního soudu. K tvrzením opatrovníka popisujícímu aktuální situaci v rodině Ústavní soud proto nemohl při přezkumu napadeného rozhodnutí krajského soudu přihlížet. Podle ustanovení §28 zák. o rodině, dojde-li ke změně poměrů, lze i bez návrhu dosáhnout změny dřívějšího rozhodnutí soudu. Opatrovník tedy má prostor svou argumentaci zohledňující momentální situaci uplatnit v budoucnu v dalším řízení před obecnými soudy. K naznačenému posouzení otázky, zda v mezidobí došlo ke změně poměrů, jsou povolány soudy obecné, nikoli soud Ústavní v rámci řízení o přezkumu ústavnosti dřívějšího rozhodnutí obecného soudu.
Vzhledem ke všemu výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. prosince 2006
S t a n i s l a v B a l í k
předseda senátu