ECLI:CZ:US:2006:2.US.393.06
sp. zn. II. ÚS 393/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl Jiřím Nykodýmem, soudcem zpravodajem, o ústavní stížnosti L. B., zastoupeného Mgr. Darinou Kučerovou, advokátkou, se sídlem Sofijská 890/31, Děčín, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. června 2005, č. j. 11 To 63/2005-1349, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 23. června 2006 se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. června 2005, č. j. 11 To 63/2005-1349, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. ledna 2005, sp. zn. 48 T 12/2004, kterým byl uznán vinným ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) trestního zákona, a za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání deseti let se zařazením do věznice s ostrahou. Stěžovatel tvrdí, že došlo k porušení jeho základního práva podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
V ústavní stížnosti stěžovatel mimo jiné uvádí, že jeho dovolání bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2006, sp. zn. 6 Tdo 1514/2005. Z připojeného spisu sp. zn. II. ÚS 354/06 (ohledně ústavní stížnosti E. S. - jiného spoluobžalovaného v téže trestní věci), Ústavní soud zjistil, že dovolání stěžovatele bylo opřeno o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu a bylo odmítnuto jako podané z jiných než zákonných důvodů podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu.
Ještě před tím, než Ústavní soud může přistoupit k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány zákonné podmínky jejího projednání.
Ústavní soud nemohl přehlédnout, že ústavní stížnost směřuje pouze proti rozhodnutí soudu druhého stupně, přestože řízení bylo završeno až usnesením Nejvyššího soudu. Po uvážení této skutečnosti a s odkazem na svoji judikaturu (sp. zn. IV. ÚS 465/04, sp. zn. IV. ÚS 304/05, sp. zn. II. ÚS 33/06, aj.) dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Rozhodnutí o dovolání, kterým byla věc pojednána meritorně, je bezpochyby rozhodnutím o posledním procesním prostředku k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení [§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon")], a který v prvé řadě musí být ústavní stížností napaden. Má-li dojít k nápravě údajného zásahu orgánu veřejné moci do stěžovatelových ústavně zaručených práv, je naprosto nezbytné, aby do hodnocení závěrů obecných soudů byly zahrnuty především závěry prezentované v rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva; v daném případě je představuje usnesení Nejvyššího soudu.
Z uvedeného důvodu Ústavní soud ani nevyzýval stěžovatele k odstranění vady spočívající v tom, že k ústavní stížnosti nebyla přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva (§72 odst. 6 zákona).
Proto byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako nepřípustná odmítnuta podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. července 2006
JUDr. Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj
Za správnost : H. Kyprová