ECLI:CZ:US:2006:2.US.398.05
sp. zn. II. ÚS 398/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti M. B., zastoupeného JUDr. Ivo Horákem, Ph.D., advokátem Advokátní kanceláře v Praze, Bezová 1658, proti usnesením: Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 4. 2003, sp.zn. 1 Nt 114/2003, Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2003, sp.zn. 44 To 235/2003, Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. 6. 2003, sp.zn. 1 Nt 128/2003, Městského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2003, sp.zn. 44 To 335/2003, usnesení Státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 10. 7. 2003, sp.zn. 2 Zt 268/2003, Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. 8. 2003, sp.zn. 2 T 100/2003, Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2003, sp.zn. 61 To 372/2003, Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 11. 2003, sp.zn. 2 T 100/2003, Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 1. 2004, sp.zn. 2 T 100/2003 takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 8 odst.5 Listiny základních práv a svobod a porušení ustanovení §67 písm. b) a c) tr. ř., domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, kterými bylo rozhodováno o vazbě stěžovatele, stíhaném dle §160 odst. 1 tr.ř. pro trestný čin šíření poplašné zprávy dle §199 odst. 1,2,3, písm. a),b) tr.zák.
Stěžovatel namítá, že ve věci nebyly dány vazební důvody, neboť nebylo prokázáno, že by působil na svědky nebo spoluobviněné, či jinak mařil objasňování skutečností a po zpracování znaleckého posudku ze dne 26. 5. 2003 nebyly ani dány důvody pro vazbu předstižnou.
Naposledy stěžovatel podal stížnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 1. 2004, sp. zn. 2 T 100/2003. Uvedené rozhodnutí obdržel osobně v den hlavního líčení dne 5. 2. 2004. Ještě tentýž den podal ústně u hlavního líčení stížnost, kterou písemně doložil dne 8. 2. 2004, fotokopii podání si však nemohl pořídit, protože již byl ve vazbě. Vzhledem k tomu, že o tomto opravném prostředku nebylo dosud městským soudem rozhodnuto, v řízení trvají průtahy, stěžovatel nemůže přiložit kopii o posledním opravném prostředku, žádá Ústavní soud o postup dle §75 odst. 2 písm.b) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. 3. 2004 byl stěžovatel propouštěn na svobodu.
Rozhodnutím tohoto soudu ze dne 30. 3. 2005, ve spojení s rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2005, sp. zn 8 To 306/2005, byl stěžovatel uznán vinným trestným činem šíření poplašné zprávy, odsouzen k trestu odnětí svobody a byla mu uložena povinnost nahradit způsobenou škodu.
Městský soud ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že stížnost stěžovatele proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 1. 2004, sp.zn. 2 T 100/2003, neprochází rejstříky Městského soudu v Praze, z čehož lze usuzovat, že tomuto soudu nebyla předložena k rozhodnutí.
Obvodní soud pro Prahu 2 žádosti o vyjádření k ústavní stížnosti nevyhověl.
Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány formální podmínky jejího věcného projednání, stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Dle ustanovení §72 odst. 3 lze Ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Z výše uvedeného a obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 2 T 100/2003, je zřejmé, že ústavní stížnost proti rozhodnutím uvedeným v záhlaví tohoto rozhodnutí je evidentně podaná po lhůtě stanovené zákonem.
Ústavní soud z připojeného spisu (protokolu o hlavním líčení - č.l. 343) ověřil, že u hlavního líčení konaného dne 5. 2. 2004 stěžovatel převzal krátkou cestou usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 1. 2004, sp. zn. 2 T 100/2003, kterým bylo rozhodnuto o tom, že vazební důvod dle §67 písm c) tr.ř. trvá i nadále, že žádost o propuštění z vazby se zamítá a písemný slib podle §73 tr.ř. se nepřijímá. Z uvedeného protokolu nevyplývá, že by stěžovatel, jak uvádí v ústavní stížnosti, přímo u tohoto jednání podal proti usnesení soudu prvého stupně stížnost. Z protokolu je zřejmé, že na tomto jednání pouze došlo k odročení hlavního líčení, dotazu na svědkyni ohledně materiálů, které mají být u odročeného jednání předloženy, předání uvedeného usnesení a povolení rozmluvy obhájce se stěžovatelem. Ve spise není založeno údajné písemné podání stížnosti ze dne 8. 2. 2004, ani obdobné podání učiněné právním zástupcem stěžovatele.
Za této situace by bylo nutno považovat ústavní stížnost proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 1. 2004 i za nepřípustnou, neboť stěžovatel ve vztahu k tomuto rozhodnutí nevyčerpal všechny prostředky k ochraně svého práva. (Totéž platí i ohledně ústavní stížnosti proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. 2 T 100/2003, a proti usnesení Státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 10. 7. 2003, sp.zn. 2 Zt 268/2003, proti nimž rovněž nebyl podán opravný prostředek.)
Pokud stěžovatel namítá, že v řízení o jeho stížnosti proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 1. 2004 dochází u Městského soudu v Praze k průtahům a dožaduje se postupu dle §75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu, je třeba považovat jeho návrh za neopodstatněný, neboť obsah spisu nenasvědčuje tomu, že taková stížnost byla stěžovatelem či jeho právním zástupcem vůbec podána.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo než návrh dle ustanovení §43 odst. 1 písm. b), e ) a odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem, návrh nepřípustný a návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. února 2006
Stanislav Balík
předseda senátu