ECLI:CZ:US:2006:2.US.441.05
sp. zn. II. ÚS 441/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti navrhovatelky M. N., zastoupené JUDr. Blankou Mourovou, advokátkou v Trutnově, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. 5. 2005, č. j. 21 Cdo 2390/2004-262, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 5. 2004, č. j. 26 Co 128/2004-241, a rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 C 165/94-225, za účasti Nejvyššího soudu ČR, Krajského soudu v Hradci Králové, a Okresního soudu v Trutnově jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala náležitosti stanovené zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, Krajského soudu v Hradci Králové, a Okresního soudu v Trutnově. Tvrdí, že napadenými rozhodnutími došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv na právní pomoc a na rovnost v soudním řízení tím, že v převážné části tohoto řízení neměla právního zástupce, který by chránil její zájmy. V tom spatřuje porušení čl. 37 odst. 2 a odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Jiné ústavněprávní námitky nevznesla.
Předmětem řízení před obecnými soudy byla žaloba stěžovatelky o náhradu škody za ztrátu na výdělku za dobu po skončení pracovní neschopnosti. Tato náhrada jí přestala být vyplácena ke dni 31. 3. 1993, a to v souvislosti s tím, že jí ke dni 13. 3. 1993 vznikl nárok na plný starobní důchod a podle stanoviska povinného plátce její zdravotní stav, ovlivněný jinými zdravotními problémy, než byla nemoc z povolání, by jí neumožňoval výdělečnou činnost po dosažení důchodového věku. Kromě toho se stěžovatelka domáhala doplacení částky 1.954 Kč, o kterou jí podle jejího výpočtu bylo na ušlém výdělku zaplaceno méně za období od 1. 7. 1992 do 31. 3. 1993, kdy jí ještě ušlý výdělek vyplácen byl. Meritorně řízení skončilo tak, že stěžovatelka uspěla jen co do částky 10.791,70 Kč, ohledně částky 1.954 Kč bylo řízení zastaveno, a ohledně zbytku žalované částky 163.656,30 byla žaloba zamítnuta. Posledním rozhodnutím bylo shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 5. 2005, kterým bylo dovolání stěžovatelky jako nepřípustné odmítnuto.
S ohledem na výsledek dovolacího řízení se Ústavní soud nejprve zabýval otázkou, zda je ústavní stížnost, pokud též směřuje proti rozhodnutím soudu prvého a druhého stupně podána včas. Z obsahu odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ČR zjistil, že se dovolací soud věcně zabýval otázkou, kterou stěžovatelka nastolila jako otázku zásadního právní významu, a vyložil, že jde o otázku již řešenou a neshledal ani důvod pro jiné řešení, než jak je tato otázka v judikatuře soudů až dosud řešena, a proto uvážil tak, že dovolání z tohoto důvodu přípustné není. Podle ustanovení §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Rozhodnutí dovolacího soudu bylo doručeno právnímu zástupci stěžovatelky dne 31. 5. 2005, a ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu doručena dne 29. 7. 2005, tedy před uplynutím stanovené lhůty. Ústavní stížnost je proto podána včas i ve vztahu k rozhodnutím okresního a krajského soudu.
Proto Ústavní soud podle ustanovení §42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, vyzval účastníky řízení a Obchodní družstvo AGROINVEST a Českou pojišťovnu, a. s., jako vedlejší účastníky řízení, aby se k projednávané ústavní stížnosti vyjádřili.
Okresní soud v Trutnově uvedl, že stěžovatelka pravděpodobně nebyla v průběhu řízení poučena ve smyslu §30 odst. 1 o. s. ř. o možnosti žádat o ustanovení zástupce pro řízení. Ze strany stěžovatelky nešlo o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva a šlo o věc právně nikoliv jednoduchou. Pokud by u ní byly dány důvody pro osvobození od placení soudních poplatků, bylo by v obecné rovině na místě jí ustanovit na její žádost zástupce z řad advokátů. Přesto se domnívá, že ústavně zaručené právo stěžovatelky na spravedlivý proces nebylo porušeno. Jednak poukázal na to, že stěžovatelka byla zastoupena advokátem od počátku řízení, a to nejprve JUDr. H., a posléze JUDr. Č. Ten v roce 2001 zastoupení ukončil, neboť podle jeho názoru byly všechny možnosti dosažení příznivého výsledku řízení vyčerpány. V tomto směru se soud odvolal na vyjádření právního zástupce na č. l. 110 spisu. K ukončení zastupování oběma jmenovanými advokáty došlo nikoliv proto, že by stěžovatelka neměla prostředky na další zastupování, ale proto, že nebyla se svými právními zástupci spokojena. Dále uvedl, že v době, kdy již stěžovatelka nebyla zastoupena, bylo řízení v konečné fázi, kdy podstatná část důkazů, které byly rozhodné pro konečné rozhodnutí, byly již provedeny. Zdůraznil, že soud se pečlivě zabýval veškerými tvrzeními stěžovatelky nezávisle na tom, zda byla či nebyla zastoupena, a upozornil, že ani v dovolání ani v ústavní stížnosti neuvádí žádné okolnosti, které by bývala v průběhu řízení před soudem tvrdila a soud by jim nevěnoval pozornost a nezabýval se jimi. Okresní soud navrhl ústavní stížnost zamítnout.
Krajský soud v Hradci Králové upozorňuje ve svém vyjádření na to, že se soudy neměly důvod zabývat otázkou, zda na straně stěžovatelky jsou splněny podmínky pro osvobození od placení soudních poplatků a výloh, neboť s ohledem na charakter žalovaného nároku byla od poplatkové povinnosti osvobozena ze zákona. Odvolává se na stanovisko Nejvyššího soudu ČR k otázce poučovací povinnosti soudu, který tuto povinnost má v době, kdy je toho podle stavu řízení třeba. Dále upozorňuje, že pro ustanovení zástupce účastníku řízení musí být splněny dvě podmínky - existence předpokladů pro osvobození od soudních poplatků a ochrana zájmů účastníka. Z průběhu dvou odvolacích jednání dovozuje, že se stěžovatelka dobře orientovala v projednávané hmotněprávní i procesněprávní problematice, a proto u ní nebyl splněn druhý ze shora uvedených předpokladů. Navrhl ústavní stížnost zamítnout.
Nejvyšší soud ve svém vyjádření uvedl, že ústavní stížnost je nekonkrétní. Nevyplývá z ní, v které fázi řízení nastal stav, kdy by bývalo bylo třeba poučit stěžovatelku podle §30 odst. 1 o. s. ř. Stejně jako Krajský soud poukazuje na to, že poučení o procesních právech je soud povinen poskytnout nikoliv obecně, nýbrž v době, kdy je toho podle stavu řízení třeba. Navrhl ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
Vedlejší účastníci na výzvu Ústavního soudu nereagovali.
Ústavní soud si dále vyžádal spis Okresního soudu Trutnově, aby mohl posoudit průběh řízení před obecnými soudy z toho pohledu, zda stěžovatelka nebyla zkrácena na svých právech. Z obsahu spisu zjistil, že řízení ze strany soudu prvého i druhého stupně bylo vedeno korektně a že stěžovatelka měla ničím neomezený prostor pro uplatnění svých tvrzení a důkazů k jejich prokázání.
Ústavní soud není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů. Není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81, čl. 90 Ústavy). Proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností za předpokladu, že soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud na druhé straně opakovaně připustil, že aplikace a interpretace právních předpisů obecnými soudy mohou být v některých případech natolik extrémní, že vybočí z mezí hlavy páté Listiny a zasáhnou tak do některého ústavně zaručeného základního práva. Pod tímto zorným úhlem posuzoval důvodnost podané ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatelka bez bližší konkretizace ve své ústavní stížnosti tvrdí, že bylo porušeno její ústavně zaručené právo na právní pomoc a na rovnost v řízení zakotvené v čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny. Předně je třeba zdůraznit, že stěžovatelka po převážnou část řízení zastoupena byla a v té části řízení, kde již zastoupena nebyla, se neprováděly úkony, které by mohly podstatným způsobem ovlivnit výsledek řízení. Navíc ani v této fázi nezjistil Ústavní soud z obsahu soudního spisu, který si k tomu účelu vyžádal, žádné závady v postupu soudů, které by vedly k závěru, že by stěžovatelka byla poškozena v důsledku absence právního zastoupení. V této fázi řízení byl již předmět sporu přesně definován a nebylo žádných pochyb, podle jakých ustanovení hmotného práva budou soudy rozhodovat, a byly také provedeny rozhodující důkazy. Všechny rozhodující právní otázky byly vyjasněny dlouho před tím, než se stěžovatelka dohodla s JUDr. Č. na ukončení zastupování. Učinila tak poté, co jí právní zástupce ozřejmil svůj pohled na další průběh řízení, s čímž nesouhlasila. Přestože jí bylo advokátem vysvětleno, že další pokračování řízení nemá naději na úspěch, v řízení pokračovala sama. V řízení tedy pokračovala s vědomím, že naději na úspěch prakticky nemá. Takovou situaci nemůže Ústavní soud hodnotit jako stav, kdyby bylo možné dovodit, že účastníkovi bylo upřeno právo na právní pomoc. Poučení podle §30 odst.1) o. s. ř. je soud povinen poskytnout jen za situace, kdy k tomu v řízení nastane důvod. S obsahu spisu Ústavní soud nezjistil, že by taková situace nastala v době, kdy stěžovatelka již nebyla zastoupena. V důsledku toho ani nenastala v řízení situace, kterou by bylo možno hodnotit tak, že se dostala do nerovného postavení k ostatním účastníkům řízení.
Pokud jde o řízení před dovolacím soudem, zde již byla stěžovatelka povinně zastoupena advokátem, a proto na toto řízení ani nelze výhrady stěžovatelky vztahovat.
Protože nedošlo k zásahu do ústavních práv Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. prosince 2006
Stanislav Balík, v. r.
předseda senátu