ECLI:CZ:US:2006:2.US.450.06
sp. zn. II. ÚS 450/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti Mgr. L. D., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Ortmanem, CSc., advokátem, se sídlem Antala Staška 32, Praha, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. dubna 2005, sp. zn. 7 To 135/2005, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 18. července se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. dubna 2005, sp. zn. 7 To 135/2005, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5, ze dne 19. ledna 2005, sp. zn. 2 T 207/2004, kterým byl uznán vinným ze spáchání třech skutků trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1 a 2 trestního zákona a za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, podmíněně odloženého na zkušební dobu dvou roků. Tvrdí, že postup obecných soudů prvého a druhého stupně odporuje čl. 36 odst. 1 a 5, čl. 37 odst. 2, čl. 39, a čl. 40 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod.
Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materií, je vždy povinen přezkoumat procesní náležitosti ústavní stížnosti. Jen v případě, že návrh splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti, se jím může zabývat také věcně.
Podle §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon") lze ústavní stížnost podat ve lhůtě šedesáti dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně ústavně zaručeného práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Tímto zákonným ustanovením je proveden ústavní princip jistoty ve stabilitu soudních rozhodnutí, podle nějž není možné procesními prostředky napadat soudní rozhodnutí po zákonem stanovené lhůtě, a dále princip subsidiarity, podle nějž není možné podat ústavní stížnost před vyčerpáním všech zákonem předpokládaných procesních prostředků k ochraně práva.
Poslední prostředek k ochraně svého práva, který stěžovatel v daném případě využil, bylo dovolání, odmítnuté podle §265i odst. 1 písm. f) trestního řádu usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2006, sp. zn. 6 Tdo 1589/2005, jak stěžovatel sám tvrdí a dokládá. Z ústavní stížnosti přitom zcela jasně vyplývá, že toto rozhodnutí (na rozdíl od rozhodnutí jemu předcházejících) stěžovatel nenapadá. Proto je nutné ústavní stížnost v souladu s ustálenou rozhodovací činností Ústavního soudu odmítnout jako nepřípustnou právě proto, že nesměřuje proti rozhodnutí o posledním prostředku k ochraně práv stěžovatele.
Proto Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost pro nepřípustnost odmítl, podle §43 odst. 1 písm. e) zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. srpna 2006
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj