ECLI:CZ:US:2006:2.US.453.06
sp. zn. II. ÚS 453/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti M. F.-dopravní firma, zastoupeného JUDr. Marií Chalupovou, advokátkou, se sídlem Sázavská 3, 120 00 Praha 2, adresa pro doručování Neklanova 30, 128 00 Praha 2, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 10. 4. 2006, č. j. 36 Co 36/2006-22, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem jako účastníka řízení, a Zasilatelství Svoboda, s. r. o. IČ: 25491580, se sídlem Čsl. mládeže 183/19, 405 02 Děčín IV, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala náležitosti stanovené zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec, jímž bylo změněno rozhodnutí Okresního soudu v Děčíně ze dne 21. 11. 2005, č. j. 15 C 279/2005-13, ve výroku o náhradě nákladů řízení. Tvrdí, že napadeným usnesením došlo k porušení jeho ústavně zaručeného základního práva na soudní ochranu a že postupem odvolacího soudu mu byla odepřena spravedlnost, a odkázal na čl. 90 Ústavy České republiky a čl. 36 odst.1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Předmětem řízení před obecnými soudy byla žaloba stěžovatele o zaplacení částky 36.890 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla vzata stěžovatelem zpět poté, co vedlejší účastník dlužnou částku zaplatil. Soud prvního stupně řízení zastavil a stěžovateli přiznal náhradu nákladů řízení. Odvolací soud napadeným usnesením výrok o náhradě nákladů řízení změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Své rozhodnutí odůvodnil tak, že vedlejší účastník dlužnou částku zaplatil, aniž věděl o tom, že ve věci je již podána žaloba a stěžovatelem nebyl před podáním žaloby o zaplacení upomenut. Tyto okolnosti případu vyhodnotil jako okolnosti mimořádného zřetele hodné podle §150 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.").
Podle stěžovatele je takové rozhodnutí v příkrém rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny. Zdůraznil, že rozhodnutí odvolacího soudu není řádně a přesvědčivě zdůvodněno, neboť odůvodnění použití výjimečného ustanovení §150 o. s. ř. podle jeho názoru po stránce hmotněprávní naprosto neobstojí. Svého práva na zaplacení se domáhal u místně a věcně příslušného soudu v situaci, kdy vedlejší účastník byl s plněním svého dluhu v prodlení. Žádný právní předpis nestanoví, že by věřitel před podáním žaloby měl nejprve dlužníka vyzvat k dobrovolnému plnění.
Podle ustanovení §42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, vyzval Ústavní soud účastníky řízení a vedlejšího účastníka, aby se k projednávané ústavní stížnosti vyjádřili.
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ve svém vyjádření odkázal na odůvodnění napadeného usnesení a toliko zdůraznil, že s ohledem na okolnosti tohoto konkrétního případu byla aplikace ustanovení §150 o. s. ř. na místě.
Vedlejší účastník navrhl zamítnutí ústavní stížnosti a podrobně se vyjádřil. Zaměřil se však pouze na obhajobu správnosti výkladu ustanovení §150 o. s. ř., tak, jak byla provedena odvolacím soudem. V rovině ústavněprávní žádnou zásadní argumentaci, z níž by mohl Ústavní soud při svém rozhodování v této věci vycházet, neuvedl. Z toho důvodu toto vyjádření nebylo stěžovateli doručováno.
Ústavní soud si dále vyžádal spis Okresního soudu v Děčíně, sp. zn. 15 C 279/2005. Z něho zjistil, že stěžovatel podal žalobu o zaplacení částky 36.890 Kč s příslušenstvím, která byla soudu doručena dne 26. 7. 2005. Domáhal se jí vydání platebního rozkazu proti vedlejšímu účastníku. V žalobě není uvedeno, že by před podáním žaloby vedlejšího účastníka o zaplacení dlužné částky upomenul. Ještě předtím, než soud učinil jakékoliv procesní úkony, vzal stěžovatel podáním, které bylo soudu doručeno dne 24. 8. 2005, žalobu zpět s tím, že žalovaná částka byla vedlejším účastníkem zaplacena.
Ústavní soud není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů. Není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81, čl. 90 Ústavy). Proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností za předpokladu, že soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud na druhé straně opakovaně připustil, že aplikace a interpretace právních předpisů obecnými soudy mohou být v některých případech natolik extrémní, že vybočí z mezí hlavy páté Listiny a zasáhnou tak do některého ústavně zaručeného základního práva. Pod tímto zorným úhlem posuzoval důvodnost podané ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud postupuje při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu předmětu řízení před obecnými soudy podružné, nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení výroku o náhradě nákladů řízení se uchyluje jen zcela výjimečně, například zjistí-li, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces extrémním způsobem (viz. např. nález sp. zn. I. ÚS 351/05). Tak tomu však v daném případě není. Odvolací soud určitým způsobem vyložil ustanovení §150 o. s. ř. a zdůvodnil, proč došel k závěru, že toto ustanovení lze na daný případ použít. Stěžovatel s tímto výkladem citovaného ustanovení nesouhlasí. Jde však o výklad podústavního práva, do kterého Ústavní soud nemůže zasahovat. O porušení zásad spravedlivého procesu by v takovémto případě šlo, pokud by soud neodůvodnil své rozhodnutí vůbec nebo pokud by jím uváděné důvody neměly oporu v provedeném řízení. Ústavní soud si ze spisu Okresního soudu v Děčíně ověřil, že žalovaná částka byla zaplacena ještě před tím, než byla žaloba vedlejšímu účastníkovi doručena, a že stěžovatel v řízení nedoložil, že by před podáním žaloby dlužníka upomenul. Okolnosti, kterými odvolací soud odůvodnil své rozhodnutí, jsou tedy obsahem spisu.
Je sice pravda, že žádný zákon výslovně účastníkovi neukládá, aby před podáním žaloby k soudu o zaplacení dlužné částky zaslal dlužníkovi upomínku. Na druhé straně však civilní proces je veden zásadou minimalizace soudních sporů. Proto také v ustanovení §100 odst. 1 o. s. ř. ukládá soudu povinnost usilovat o to, aby spor byl vyřešen smírně. Jestliže tedy odvolací soud shledal jako důvod hodný zvláštního zřetele to, že dlužník dobrovolně zaplatil ještě před tím, než obdržel žalobu, a bez toho, aniž byl upozorněn, že je v prodlení, nevybočil svojí úvahou z obecných zásad, na nichž civilní řízení stojí.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. prosince 2006
Stanislav Balík, v. r.
předseda senátu