ECLI:CZ:US:2006:2.US.473.05
sp. zn. II. ÚS 473/05
Nález
Nález Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Jiřího Nykodýma a Dagmar Lastovecké - ze dne 7. března 2006 sp. zn. II. ÚS 473/05 ve věci ústavní stížnosti V. H. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2005 sp. zn. 3 Tdo 685/2005, jímž bylo odmítnuto stěžovatelovo dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2004 sp. zn. 7 To 361/2004.
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 6. 2005 sp. zn. 3 Tdo 685/2005 se zrušuje.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo odmítnuto jeho dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2004 sp. zn. 7 To 361/2004. Proti usnesení Městského soudu v Praze, jako soudu odvolacího, podal stěžovatel prostřednictvím své obhájkyně dne 3. 3. 2005 dovolání, jež bylo doručeno Obvodnímu soudu pro Prahu 3 dne 4. 3. 2005. Dovolání bylo podáno blanketní formou s tím, že bude odůvodněno ve lhůtě 14 dnů. Soudce Obvodního soudu pro Prahu 3 vyzval dopisem ze dne 7. 3. 2005 (doručeným dne 18. 3. 2005) stěžovatele a jeho obhájkyni, aby do čtrnácti dnů odstranili vady, které podané dovolání obsahuje, přičemž upozornil zejména na ustanovení §265f odst. 1 a §265b odst. 1 písm. a) trestního řádu. Dne 4. 4. 2005 bylo Obvodnímu soudu pro Prahu 3 doručeno doplnění dovolání.
Předkládací zpráva byla Nejvyššímu soudu doručena dne 25. 5. 2005, neveřejné zasedání k rozhodnutí o dovolání stěžovatele se konalo dne 15. 6. 2005. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl podle §265i odst. 1 písm. d) trestního řádu, neboť dopěl k závěru, že dovolání podané k poštovní přepravě dne 3. 3. 2005 nesplňovalo náležitosti dovolání požadované trestním řádem. Dovolání bylo odpovídajícím způsobem doplněno až přípisem podaným k poštovní přepravě dne 1. 4. 2005, avšak k této skutečnosti již nemohl dovolací soud přihlédnout. Zákonem stanovená lhůta k podání dovolání totiž začala běžet dnem 8. 1. 2005, kdy bylo usnesení odvolacího soudu doručeno obhájkyni stěžovatele a poslední den dvouměsíční zákonné lhůty byl den 8. 3. 2005. V této lhůtě však bylo podáno dovolání bez náležitostí předepsaných v §265f odst. 1 trestního řádu. Uvedené podání tak postrádalo podstatné náležitosti s tím, že pouze takové lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. Jestliže tedy v dovolání podaném dne 3. 3. 2005 nebyly podstatné náležitosti vůbec uvedeny, nebylo je možno s ohledem na výše uvedené doplnit či měnit až po uplynutí zákonem stanovené lhůty, tedy po dni 8. 3. 2005. Doplněné dovolání bylo podáno k poštovní přepravě až dne 1. 4. 2005 a teprve v něm jsou poprvé uvedeny zákonem vyžadované náležitosti dovolání, které za těchto okolností přirozeně ve vztahu k blanketně podanému dovolání nemohly být ani měněny. Nic na tom nemění ani to, že dovolatel respektoval výzvu soudu I. stupně ve smyslu ustanovení §265h trestního řádu, neboť ani s ohledem na tuto skutečnost nelze mít za to, že jím takto byla dodržena zákonem stanovená lhůta. Nejvyšší soud uzavřel, že takto popsaným způsobem nelze dosáhnout prodloužení zákonné lhůty k podání dovolání.
Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že Nejvyšší soud shora uvedeným postupem porušil jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, neboť meritorně nepřezkoumal podané dovolání, přestože bylo podle jeho názoru řádně a ve stanovené lhůtě doplněno.
K obsahu ústavní stížnosti se vyjádřil účastník řízení - Nejvyšší soud. Uvedl, že pro podání dovolání zákon stanoví minimální požadavky, které je třeba splňovat, když současně rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno a důvody dovolání lze měnit pouze po dobu trvání lhůty k podání dovolání (§265f odst. 2 trestního řádu). Pokud obhájce podá tzv. bianco dovolání na samotném sklonku lhůty stanovené zákonem pro podání dovolání a navíc si sám stanoví dobu, za kterou dovolání doplní (vědom si jeho nedostatečnosti), je takový postup ve výrazném rozporu s příslušnými ustanoveními trestního řádu a do jisté míry i nekorektní a nekompetentní. Uvedeným způsobem by dovolatel snadno dosáhl prodloužení zákonem stanovené lhůty pro podání dovolání, a to v souvislosti se zákonem předpokládaným postupem soudu I. stupně (§265h trestního řádu). V této souvislosti je potom namístě úvaha, zda bianco podané dovolání je vůbec takovým dovoláním, u něhož lze odstranit vady, když nelze vlastně ony vady ani identifikovat a jednalo by se o výzvu k tomu, aby dovolání bylo jako takové vůbec podáno. Po uplynutí lhůty pro podání dovolání je možno je pouze doplnit, nikoli prvotně založit dovolací důvody. Podle názoru Nejvyššího soudu je postup podle §265h odst. 1 trestního řádu namístě jen tehdy, je-li dovolání ve lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání opatřeno alespoň v základních rysech jeho esenciálními náležitostmi. Je namístě dodat, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který musí nutně provázet jistý formalizmus v rámci řízení o něm. V posuzované věci Nejvyšší soud podle svého přesvědčení nepostupoval přepjatě formálně a respektoval zmíněná ustanovení trestního řádu. I při vědomí jisté subtilnosti dané problematiky a rozdílnosti jednotlivých případů je Nejvyšší soud přesvědčen, že v dané věci postupoval v souladu se zákonem i z pohledu takových aspektů řízení, jakými jsou jeho rychlost a efektivita. V této souvislosti odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu (6 Tdo 251/2003, 6 Tdo 304/2002).
Ústavní soud po přezkoumání napadeného usnesení Nejvyššího soudu a posouzení důvodů ústavní stížnosti dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
Z obsahu spisu Nejvyššího soudu 3 Tdo 685/2005 Ústavní soud zjistil, že dovoláním napadené usnesení Městského soudu v Praze bylo stěžovateli doručeno dne 7. 1. 2005, jeho obhájkyni dne 8. 1. 2005. Podle ustanovení §265e odst. 1 trestního řádu se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému odvolání směřuje. Tuto podmínku stěžovatel splnil, neboť dovolání bylo obhájkyní stěžovatele podáno k poštovní přepravě dne 3. 3. 2005, tedy v zákonem stanovené lhůtě, avšak bez uvedení důvodů. V projednávané věci byl tedy namístě postup podle ustanovení §265h odst. 1 trestního řádu, podle něhož "nesplňuje-li dovolání nejvyššího státního zástupce nebo dovolání obviněného podané jeho obhájcem náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1, vyzve je předseda senátu, aby vady odstranili ve lhůtě 2 týdnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní je, že jinak bude dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. d) trestního řádu." Tuto procesní povinnost Obvodní soud pro Prahu 3 splnil přípisem ze dne 7. 3. 2005, doručeným obhájkyni stěžovatele dne 18. 3. 2005. Obhájkyně stěžovatele dopisem ze dne 31. 3. 2005 dovolání doplnila. K poštovní přepravě byl dopis podán dne 1. 4. 2005, tedy ve dvoutýdenní lhůtě uvedené Obvodním soudem pro Prahu 3.
Ústavní soud předesílá, že stejnou problematikou se již zabýval v nálezu ze dne 26. 8. 2003 sp. zn. IV. ÚS 134/03 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 31, nález č. 111). V uvedeném nálezu dospěl Ústavní soud k závěru, že "za tohoto stavu věci neměl tedy Nejvyšší soud aplikovat ustanovení §265f odst. 2 trestního řádu, podle něhož rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání, neboť citované ustanovení v projednávané věci, kdy bylo podáno, a to včas, jen tzv. bianco dovolání, nelze vůbec aplikovat. Tím, že právě z důvodu uvedeného v ustanovení §265f odst. 2 trestního řádu, Nejvyšší soud dovolání odmítl, porušil stěžovatelovo ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod".
Ze stejných důvodů musel Ústavní soud zrušit i usnesení Nejvyššího soudu napadené touto ústavní stížností. Podle názoru Ústavního soudu nelze souhlasit s názorem Nejvyššího soudu, že odstranit obsahové vady podaného dovolání lze jen ve lhůtě stanovené pro podání dovolání, tj. ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Pro tento případ je v ustanovení §265h stanovena lhůta dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu soudu I. stupně, u něhož bylo dovolání podáno. Jedná se o samostatné ustanovení, které nelze dávat do těsné souvislosti s ustanovením §265f odst. 2 trestního řádu, jak učinil Nejvyšší soud. Obligatorní obsahové náležitosti dovolání jsou stanoveny v ustanovení §265f odst. 1 trestního řádu. Trestní řád v žádném ustanovení nerozlišuje podstatné (esenciální) a jiné náležitosti dovolání. Chybí-li tedy kterákoliv z náležitostí podle §265f odst. 1 trestního řádu, je nutno postupovat podle ustanovení §265h odst. 1 trestního řádu a odstranění nedostatků dovolání akceptovat v zákonem stanovené dvoutýdenní lhůtě i v případě, že tato lhůta přesáhne zákonnou dvouměsíční lhůtu pro podání dovolání podle ustanovení §265e odst. 1 trestního řádu. Jiný výklad by nepřípustným způsobem zasáhl do právní jistoty dovolatele, který v dobré víře a zcela v souladu se zákonem i s výzvou předsedy senátu odstraní nedostatky dovolání v očekávání, že takto doplněné dovolání bude dovolacím soudem projednáno.
Ze shora uvedených důvodů byl shledán rozpor s článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, proto Ústavní soud ústavní stížnosti podle ustanovení §82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyhověl a napadené usnesení podle ustanovení §83 odst. 2 písm. a) citovaného zákona zrušil.