ECLI:CZ:US:2006:2.US.577.06
sp. zn. II. ÚS 577/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma v právní věci navrhovatelky Strany občanské sebeobrany S.O.S Praha, se sídlem Loretánské nám. 2/108, Praha 1, zastoupené advokátem Mgr. Janem Kutějem, se sídlem 28. října 5, Opava, o návrhu ze dne 24. 8. 2006, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelka se svým návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 25. 8. 2006, domáhá zrušení části §20 odst. 5 zákona č. 424/1991 Sb. a části §20 odst. 7 téhož zákona ve znění "a člena zastupitelstva hlavního města Prahy", dále části §123 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze ve znění "do zastupitelstva hlavního města Prahy a", a konečně části §45 odst. 1 zákona č. 491/2001 Sb. ("konkrétně část tohoto zákonného ustanovení upravující 5 % uzavírací klauzuli"), neboť aplikací těchto ustanovení údajně došlo k dotčení navrhovatelčiných ústavně zaručených práv, a navrhovatelka proto tato ustanovení považuje za odporující ústavnímu pořádku. Dále navrhuje, aby jí Ústavní soud přiznal vůči České republice - Ministerstvu financí ČR právo na úhradu nákladů řízení. Žádá rovněž, aby Ústavní soud vzhledem k závažnosti návrhu věc urychleně vyřídil.
Podle ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy Ústavní soud rozhoduje o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem. Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stanovuje, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení, a další pravidla o řízení před Ústavním soudem (čl. 88 odst. 1 Ústavy).
Podle ustanovení §64 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jsou k podání návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení oprávněni:
a) prezident republiky,
b) skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17 senátorů,
c) senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti,
d) vláda za podmínek uvedených v §118 zákona o Ústavním soudu,
e) ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v §74 zákona o Ústavním soudu.
Navrhovatelkou je politická strana. Navrhovatelka tedy není subjektem aktivně legitimovaným k podání návrhu na zrušení jiného právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení podle ust. §64 odst. 1 písm. a), b), c), d) zákona o Ústavním soudu.
Ve smyslu ustanovení §64 odst. 1 písm. e) citovaného zákona je politická strana oprávněna podat takový návrh současně se svou ústavní stížností, která splňuje podmínky uvedené v ustanovení §74 citovaného zákona. Podle ustanovení §74 může být spolu s ústavní stížností podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu, anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis.
Petit ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení §72 odst. 1 písm. a) a §82 odst. 3 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu musí navrhovat zrušení napadeného rozhodnutí orgánu veřejné moci, případně konkrétní opatření spojená s nápravou tzv. jiného zásahu orgánu veřejné moci. Petit projednávaného návrhu požaduje zrušení částí citovaných zákonů. Ačkoli navrhovatelka v odůvodnění nekonkretizovaně tvrdí, že její ústavní práva byla porušena, její návrh nesplňuje podmínky uvedené v ustanovení §74 zákona o Ústavním soudu. Jeho petit nepožaduje, aby Ústavní soud zasáhl ve smyslu ustanovení §82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je podle své ustálené judikatury vázán petitem návrhu, nikoli jeho odůvodněním. Ústavní soud je proto nucen konstatovat, že projednávaný návrh není ústavní stížností ve smyslu ustanovení §72 a násl. zákona o Ústavním soudu.
Vzhledem k tomu, že navrhovatelka není subjektem podle ustanovení §64 odst. 1 písm. a), b), c), d) zákona o Ústavním soudu aktivně legitimovaným k podání návrhu na zrušení jiného právního předpisu, a návrh nebyl ve smyslu §74 a §64 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu podán spolu s ústavní stížností, jejímž předmětem by musely být skutečnosti, které nastaly uplatněním částí právních předpisů, jejichž zrušení je navrhováno, je nutno navrhovatelku považovat za osobu zjevně neoprávněnou k podání takového návrhu.
Za situace, kdy návrh na zrušení výše uvedených částí citovaných zákonů ve smyslu §64 odst. 1 zákona o Ústavním soudu byl podán osobou zjevně neoprávněnou, nezbylo Ústavnímu soudu než návrh odmítnout podle ustanovení §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ustanovením §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu. Vzhledem k uvedenému závěru Ústavní soud nemohl vyhovět ani návrhu na úhradu nákladů navrhovatelčina právního zastoupení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. září 2006
Stanislav Balík
předseda senátu