ECLI:CZ:US:2006:2.US.614.04
sp. zn. II. ÚS 614/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o ústavní stížnosti B.H., zastoupeného advokátem Mgr. P.T., směřující proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 27. 4. 2001, čj. 41 C 22/97-104, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 8. 2004, čj. 15 Co 47/2004-146, za účasti Okresního soudu v Karviné a Krajského soudu v Ostravě jako účastníků řízení, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se na Ústavní soud obrátil s návrhem na zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, vydaných v rámci sporného řízení o peněžité plnění, které vedl. Stěžovatel tvrdí, že tato rozhodnutí zasáhla do jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, konkrétně zmiňuje článek 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Zároveň stěžovatel Ústavní soud požádal o úhradu nákladů právního zastoupení podle §83 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
V textu podání stěžovatel uvedl, že sporné řízení zahájil podáním žaloby v listopadu 1995. V řízení se domáhal na žalovaném M.Š. vydání bezdůvodného obohacení ve výši 7.000 Kč, které měl jmenovaný získat na úkor stěžovatele tím, že od něho přijal vyšší kupní cenu za koupené voskové svíčky, než kolik odpovídalo zboží skutečně dodanému. V průběhu řízení stěžovatel opakovaně navrhoval k prokázání svých tvrzení provést důkaz vážením obalů od dodaného zboží s tím, že z takto získaného údaje, váhy jedné svíčky a váhy jednotlivých zásilek by matematickým výpočtem bylo možno určit přesný počet zaslaných svíček.
Obdobně navrhoval provést ohledání a zaměření těchto obalů, které mělo prokázat, že žalovaným deklarované množství svíček se do nich ani nevejde. Stěžovatel v řízení dále předložil k důkazu usnesení Policie ČR ze dne 4. 1. 1995, čj. ORKA-1106/TČ-OOP-OR-94, jehož obsah měl zpochybnit údaje žalovaného o počtu dodaných krabic se svíčkami. Soud však vyšel při hodnocení skutkového stavu z důkazů jiných, důkaz ohledáním obalů od svíček nebyl v řízení proveden, vážení obalů okresní soud odmítl a uvedené usnesení Policie ČR nevzal bez bližšího vysvětlení při rozhodování vůbec v úvahu. Žaloba stěžovatele byla poté zamítnuta. Proti zamítavému rozsudku se stěžovatel odvolal. Odvolací soud se však s námitkou neprovedení uvedených důkazů taktéž nevypořádal. V postupu soudů obou stupňů stěžovatel spatřuje porušení svého práva na spravedlivý proces. Poukazuje na nálezy Ústavního soudu, kde byl zdůrazněn požadavek na řádné a vyčerpávající zdůvodnění rozhodnutí, z něhož má vyplývat také to, o jaké důkazy soud své rozhodnutí opřel a proč naopak další důkazy neprováděl. Stěžovatel má v této souvislosti za to, že ani jeden ze soudů nevysvětlil, proč se nezbýval jeho návrhem na přeměření krabic ani výše označeným usnesením Policie ČR. Stěžovatel dále připomíná judikaturu Ústavního soudu týkající se tzv. opomenutých důkazů, za který považuje i neprovedený důkaz spočívající ve zvážení obalů od svíček.
Ostravský krajský soud i Okresní soud v Karviné ve vyjádření odmítly, že by svým postupem porušily právo stěžovatele na spravedlivý proces či jeho ústavní právo jiné. Ve věci provedly úplné dokazování v souladu s občanským soudním řádem a své kroky řádně zdůvodnily.
Ústavní soud přezkoumal stížnost nejprve z hlediska jejích formálních náležitostí. Zjistil, že stížnostní lhůta byla zachována a poté, co stěžovatel k výzvě soudce zpravodaje odstranil vady podání a doložil dále, že jej v řízení zastupuje advokát, se mohl návrhem zabývat. Po prostudování obsahu stížnosti a obsahu spisu o nalézacím řízení, který byl vyžádán, pak Ústavní soud dospěl k závěru, že je namístě stížnost odmítnout, aniž by bylo potřeba činit další procesní úkony. Také vyjádření jednotlivých účastníků řízení již stěžovateli na vědomí nezasílal, neboť se v nich neobjevily žádné nové skutečnosti, jež by postrádala odůvodnění napadených rozhodnutí.
Jak uvedeno, stěžovatel namítá, že v řízení nebyly provedeny všechny jím navrhované důkazy a že napadená rozhodnutí nejsou řádně odůvodněna. Obsah napadených rozhodnutí a obsah spisu o nalézacím řízení však stěžovateli za pravdu nedává.
Postup obecných soudů při provádění dokazování a následném hodnocení důkazů, jakož i požadavky na odůvodnění výroku rozsudku upravuje občanský soudní řád. Ten soudům ukládá hodnotit důkazy jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti tak, aby mohl rozhodnout na základě zjištěného skutkového stavu věci. Jen soud přitom rozhoduje, které z účastníky navrhovaných důkazů provede a které nikoliv. Sama skutečnost, že všem důkazním návrhům není vyhověno, neznamená vybočení z mezí hlavy páté Listiny, pokud lze z ostatních provedených důkazů bezpečně zjistit skutkový stav. Je nicméně nutné o všech důkazních návrzích tak či onak rozhodnout.
V odůvodnění rozsudku je mimo jiné potřeba stručně a jasně uvést, které skutečnosti má soud za prokázané a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak posoudil věc po právní stránce.
Pokud jde o usnesení Policie ČR ze dne 4. 1. 1995, čj. ORKA-1106/TČ-OOP-OR-94, je pravda, že stěžovatel v průběhu prvoinstančního řízení jeho čtení k důkazu navrhoval, přičemž okresní soud se s tímto návrhem nijak nevypořádal. Z protokolů o jednání nevyplývá, že by soud tento důkaz prováděl a v odůvodnění napadeného rozhodnutí není ani uvedeno, proč tento důkaz soud nepřipustil. Ovšem toto pochybení uspokojivě napravil soud krajský, který v rámci odvolacího řízení provedl důkaz čtením celého policejního spisu ORKA-1106/TČ-OOP-OR-94, a z odůvodnění jeho rozsudku je zřejmé, že při zjišťování skutkového stavu vycházel taktéž z tohoto důkazu.
Obecné soudy se v řízení dostatečně vypořádaly také s ostatními důkazními návrhy. To, proč nevyhověl návrhu stěžovatele na zvážení obalů od dodaných svíček, okresní soud vysvětlil; soud krajský se pak s jeho závěrem výslovně ztotožnil. Soudy obou stupňů byly toho názoru, že takovým důkazním prostředkem by nebylo možné prokázat množství skutečně dodaných svíček, přičemž tento údaj získal soud jinak, konkrétně provedením výslechu žalovaného, výslechu svědkyně, která předmětnou zásilku svíček balila a vypravovala, a čtením listin, zejména pak dodacího listu vystaveného žalovaným. Učinit takové procesní rozhodnutí je plně v dispozici obecného soudu a odpovídá zásadě volného hodnocení důkazů, jež vychází z principu soudní nezávislosti. Vztaženo na stěžovatelem citovaný nález III. ÚS 569/03 nelze v případě návrhu na zvážení obalů hovořit o opomenutém důkazu, neboť soud jej neakceptoval proto, že ve vztahu k tvrzené skutečnosti nedisponoval vypovídací potencí a že dokazovaná skutečnost již byla v dosavadním řízení bez důvodných pochybností ověřena, nikoliv z důvodu nějaké libovůle.
Taktéž nelze souhlasit, že by soud pochybil, pokud se samostatně nezabýval návrhem na měření objemu krabic od svíček. Předně takové měření je, stejně jako již zmíněné vážení, jedním ze způsobů ohledání věci ve smyslu §130 občanského soudního řádu. Odmítl-li soud vést dokazování ohledáním obalové krabice, vztahuje se jeho závěr na zjišťování všech fyzikálních veličin, tedy váhy, objemu, povrchu, atd. V tomto konkrétním případě je zcela zřejmé, že pokud podle názoru soudu nelze zjistit množství dodaných svíček výpočtem vycházejícím z váhy obalové krabice a váhy jedné svíčky, taktéž to nelze zjistit výpočtem vycházejícím z objemu obalové krabice a objemu jedné voskové svíčky. Odůvodnění soudů obou stupňů tedy Ústavní soud chápe tak, že odmítnutí důkazního návrhu se vztahuje na vážení i měření obalových krabic. Ostatně také stěžovatel předmětný důkazní návrh formuloval v přípise ze dne 24. 4. 2001 způsobem, který odpovídá uvedenému výkladu. Stěžovatel uvedl, že navrhuje "... také ohledání krabic a vzorků zboží prostřednictvím dožádaného soudu, protože jejich změřením a porovnáním vypočteného objemu lze dospět k závěru, že deklarované zboží se do nich nemohlo vejít". Navrhoval tedy opět pouze ohledání a jen formuloval jiný postup při něm. Argumentaci uplatněnou stěžovatelem v ústavní stížnosti proto považuje Ústavní soud za přepjatý formalismus.
V této souvislosti Ústavní soud ještě doplňuje, že předmětný důkazní návrh je nejenom nejednoznačně formulován, ale byl také zahrnut do přípisu stěžovatele, který je omluvou (jednou z mnoha) z nařízeného ústního jednání. Žalobce opakovaným a nejasným měněním předmětu žaloby a nesystematickým podáváním důkazních návrhů v rámci omluv své neúčasti při procesních úkonech, učinil spor nepřehledným. Navíc se nezúčastnil ani jednoho ústního jednání, kde se mohl k průběhu dokazování a k případným nesrovnalostem vyjádřit. Těžko potom může úspěšně vytýkat soudu, způsob, jakým si obsah jeho návrhu vysvětlil.
V textu podání datovaného dnem 30. 10. 2004, s nímž se stěžovatel na Ústavní soud původně obrátil, zmiňoval ještě porušení čl. 6 "Evropské úmluvy" garantující "právo na spravedlivý proces v přiměřené lhůtě". K tomu Ústavní soud poznamenává, že řízení u obecných soudů ještě před podáním předmětné stížnosti pravomocně skončilo, a v takových případech stížnosti proti jinému zásahu spočívajícímu v průtazích v řízení, Ústavní soud zásadně odmítá. Ani v tomto případě není důvod činit jiný závěr.
Vzhledem k výše uvedenému tedy Ústavní soud stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný. Osud vlastní stížnosti sleduje i návrh, aby náklady spojené se zastoupením stěžovatele nesl stát; byla-li stížnost odmítnuta, nemohl Ústavní soud vyhovět ani tomuto návrhu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. ledna 2006
Stanislav Balík, v. r.
předseda senátu