ECLI:CZ:US:2006:2.US.614.05
sp. zn. II. ÚS 614/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o návrhu JUDr. J. Ž., o návrhu směřujícímu proti postupu Nejvyššího soudu v řízení vedeném pod sp. zn. 25 Cdo 1931/2005 a o návrhu na zrušení usečení Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2005, č. j. 25 Cdo 1931/2005-115, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 1. 11. 2005 doručeným Ústavnímu soudu dne 3. 11. 2005 navrhovatel brojí proti postupu Nejvyššího soudu v řízení vedeném pod sp. zn. 25 Cdo 1931/2005 a navrhuje mimo jiné zrušit rubrikované usnesení obecného soudu.
Vzhledem k tomu, že podání nesplňovalo náležitosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") - navrhovatel především nebyl zastoupen advokátem ve smyslu ustanovení §30 zákona o Ústavním soudu, vyzval Ústavní soud navrhovatele přípisem, doručeným mu do vlastních rukou dne 11. 1. 2006, k odstranění vad podání ve lhůtě 15 dnů, rovněž byl poučen o důvodech a podmínkách povinného zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem, výzva rovněž obsahovala upozornění, že pokud vady nebudou ve stanovené lhůtě odstraněny, bude jeho návrh odmítnut.
Navrhovatel přesto vady návrhu do dne vydání tohoto rozhodnutí neodstranil, pouze v písemnosti doručené Ústavnímu soudu dne 16. 1. 2006 mimo jiné uvedl, že bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo (neuvedl však, které a v čem konkrétně tento zásah spočívá), rovněž připojil svůj výklad ohledně právního zastoupení před Ústavním soudem.
Specifické náležitosti ústavní stížnosti nejsou svévolí, ale vyjadřují fakt, že ochrana poskytovaná v řízení před Ústavním soudem má zvláštní povahu. Na obecně platné závěry, které se týkají povinnosti právního zastoupení, Ústavní soud navrhovatele upozornil i s odkazem na kvalifikované odborné veřejnosti známé stanovisko pléna Ústavního soudu Pl. ÚS-st 1/96, jež bylo publikováno v 9. svazku Sbírky nálezů Ústavního soudu. Pouze pro doplnění z něj Ústavní soud vybírá: Institut povinného kvalifikovaného zastoupení zakotvil zákonodárce i v trestním i v občanském soudním řízení. Na rozdíl od občanského soudního řízení v trestním řízení však zákonodárce výjimku z nutné obhajoby u osoby s právnickým vzděláním nezakotvil. Smyslem a účelem ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je stanovení obecné povinnosti být v řízení před Ústavním soudem kvalifikovaně právně zastoupen, a to bez diferenciace vzhledem k druhu řízení před Ústavním soudem, jakož i vzhledem k druhu řízení, jež mu předcházelo, a současně i bez diferenciace povinnosti právního zastoupení v závislosti na stupni právní kvalifikace účastníků nebo vedlejších účastníků řízení. Pro interpretaci daného ustanovení platí tudíž princip lege non distinguente nec nostrum est distinguere. Smysl a účel obecné povinnosti právního zastoupení lze spatřovat zejména ve zcela mimořádné závažnosti řízení před Ústavním soudem a s tím spjaté snaze povinným právním zastoupením nejenom zajistit právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem, nýbrž i garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení.
Pokud jde o navrhovatelům odkaz na §29 zákona o Ústavním soudu, jež volí obrat "účastník ... se může dát v řízení ... zastupovat pouze advokátem ...", je nutno říci, že stěžovatel toto ustanovení nevyložil s ohledem na ustanovení jiná. Povinné zastoupení pro fyzické a právnické osoby je předepsáno již zmíněným §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a §29 cit. zákona je pouze obecným ustanovením pro všechny typy účastníků (tj. např. i pro orgány státu) a dispozice této právní normy směřuje k určení, že zástupce účastníka řízení může být pouze advokát, nikoliv jiná právně kvalifikovaná osoba (například notář).
Za této situace Ústavní soud návrh dle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl, neboť navrhovatel neodstranil vady svého návrhu ve lhůtě k tomu určené a nesplnil tak základní procedurální předpoklady předepsané zákonem k tomu, aby se Ústavní soud mohl podaným návrhem vůbec meritorně zabývat..
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. září 2006
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj