ECLI:CZ:US:2006:2.US.641.06
sp. zn. II. ÚS 641/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti K. Z., právně zastoupeného JUDr. Janem Peterem, advokátem se sídlem Masarykovo nám. 225, Benešov, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2006, sp.zn. 13 Co 213/2006, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. 4. 2006, sp. zn. 30 C 149/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností splňující formální podmínky jejího projednání před Ústavním soudem se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že se koncem měsíce dubna 2005 dozvěděl, že je proti němu vedeno exekuční řízení, a u Okresního soudu v Benešově poté ze spisu zjistil, že exekuce byla nařízena na základě platebních rozkazů Obvodního soudu pro Prahu 1. Vzhledem k tomu, že mu nebyly nikdy doručeny platební rozkazy, ani žaloba, z níž by zjistil, o jakou věc se jedná, podal proti platebnímu rozkazu odpor. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1, napadeným ústavní stížností, byl odpor proti platebnímu rozkazu odmítnut pro opožděnost, neboť byl stěžovateli doručen 2. 1. 1999 a odpor byl podán až dne 7. 2. 2006. Takto odůvodnil soud rozhodnutí přesto, že stěžovatel u soudu do protokolu dne 20. 1. 2006 uvedl, že podpis na doručence není jeho, ale jeho otce, kterému byly všechny platební rozkazy doručeny na adresu jeho trvalého bydliště. Protože otec již zemřel, navrhoval stěžovatel výslech matky a spojení věci s jinou věcí vedenou u téhož soudu pod sp. zn. 18 C 75/2005, v níž navrhoval provedení znaleckého posudku z oboru písmoznalectví.
Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil usnesení soudu I. stupně s tím, že doručenku je třeba považovat za veřejnou listinu a stěžovatel nenavrhl důkaz k tomu, že podpis na doručence není jeho podpisem. Stěžovatel uvádí, že tento důkaz navrhoval při výslechu dne 20. 1. 2006 a bylo povinností soudu zabývat se otázkou, zda doručenka má předepsané náležitosti a zda bylo doručení provedeno v souladu se zákonem. Protože oba soudy svými rozhodnutími porušily stěžovatelovo právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), navrhuje stěžovatel jejich zrušení.
Městský soud v Praze k obsahu ústavní stížnosti zopakoval argumenty již obsažené v napadeném usnesení a Obvodní soud pro Prahu 1 pouze uvedl, že až v odvolání proti jeho usnesení zmiňoval stěžovatel skutečnost, že podpis na doručence je podpisem jeho otce.
Ústavní soud po přezkoumání napadených rozhodnutí obecných soudů a posouzení argumentace v ústavní stížnosti obsažené dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83 a čl. 91 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů.
Ústavní soud ve své činnosti vychází rovněž z principu, že státní moc může být uplatňována jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Ústavní soud, s ohledem na ústavní vymezení svých pravomocí (čl. 87 Ústavy ČR), zejména respektuje skutečnost, že není součástí soustavy obecných soudů, proto mu zpravidla nepřísluší přehodnocovat "hodnocení" dokazování před nimi prováděné, ani právo přezkumného dohledu nad činností soudů. Ústavnímu soudu náleží pouze posoudit, zda v řízení před obecnými soudy nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele a v rámci toho uvážit, zda řízení před nimi bylo jako celek spravedlivé.
Ze spisu, který si Ústavní soud vyžádal od soudu prvního stupně, však nevyplývá, že by v řízení před obecnými soudy nebo v jejich rozhodnutích bylo porušeno ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, jehož se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolává.
Předmětný platební rozkaz byl stěžovateli doručován na adresu P. a doručenka je podepsána dne 2. 1. 1999. Z údajů ze spisu vyplývá, že doručující Obvodní soud pro Prahu 1 velmi pečlivě zkoumal a prověřoval, na jakou adresu má platební rozkaz doručovat. O tomto úsilí soudu svědčí žádosti adresované Ministerstvu vnitra (CEO), Městské evidenci obyvatel, Vězeňské službě ČR, jakož i neúspěšné doručení tří předcházejících zásilek na různé známé adresy, včetně adres místa bydliště a podnikání stěžovatele zapsaných v živnostenském rejstříku.
Obvodní soud pro Prahu 1 v odůvodnění napadeného usnesení odkázal na sdělení advokáta stěžovatele ze dne 19. 8. 2005, že v září 1998 bydlel stěžovatel na adrese M. a podnikal na adrese P. Uvedené adresy uvedl stěžovatel rovněž v odporu proti platebnímu rozkazu ze dne 3. 2. 2006. Městský soud v Praze, který potvrdil usnesení soudu I. stupně, v odůvodnění napadeného usnesení poukázal na vzájemné rozpory, týkající se tvrzení stěžovatele ohledně jeho bydliště a místa podnikání, a rovněž na skutečnost, že stěžovatel nenavrhl žádný důkaz o tom, že podpis na předmětné doručence není jeho. Tuto skutečnost Ústavní soud ověřil z příslušného soudního spisu.
Jak již Ústavní soud opakovaně uvedl, nelze jej považovat za superrevizní instanci, jejímž úkolem by bylo perfekcionisticky "předělávat řízení", které před obecnými soudy proběhlo a případně sestavovat inventář všech možných pochybení. Jeho povinností je neztratit ze zřetele skutečné poslání a omezit se na svůj základní úkol, jímž není kontrola soudní činnosti ve všech směrech a ohledech, nýbrž posuzování konformity aktů aplikace práva s ústavním pořádkem.
Na základě shora uvedených skutečností Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími obecných soudů došlo k porušení ústavně zaručených práv nebo svobod stěžovatele. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. prosince 2006
Stanislav Balík
předseda senátu