ECLI:CZ:US:2006:2.US.665.05
sp. zn. II. ÚS 665/05
Usnesení
II. ÚS 665/05
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti J. P., zastoupeného JUDr. Janem Vodičkou, advokátem Advokátní kanceláře v Liberci, Valdštejnská 381/6, proti usnesení Vrchní soudu v Praze ze dne 10. 8. 2005, č.j. 1 Co 158/2005- 70 a Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2005, č.j. 32 C 91/2002-65 , takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení práva na spravedlivý proces a práva na přístup k soudu, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení vrchního soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvého stupně o odmítnutí odvolání proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2003, č.j. 32 C 91/2002-36, pro opožděnost. (Stěžovatel požaduje zrušení i rozhodnutí soudu prvého stupně.)
Z obsahu tvrzení uvedených v ústavní stížnosti a připojeného spisu Městského soudu Praze 32 C 91/2002 Ústavní soud zjistil, že rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2003, byla zamítnuta žaloba stěžovatele na ochranu osobnosti dle §13 odst. 1 a 2 obč. zák. Rozsudek byl právnímu zástupci doručen uložením dne 8. 1. 2004. Právní zástupce, který se o uložení dozvěděl po nahlédnutí do spisu, podal dne 19. 3. 2004 odvolání a současně požádal o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání. Rozhodnutí městského soudu ze dne 30. 6. 2004, kterým byl návrh na prominutí zmeškání lhůty zamítnut, bylo vrchním soudem zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení s tím, že podání stěžovatele ze dne 19. 3. 2004 je třeba hodnotit jako odvolání a žádost o doručení rozsudku, nikoliv jako žádost o prominutí lhůty.
Ústavní stížností napadeným rozhodnutím městského soudu bylo odvolání stěžovatele, podané dne 19. 3. 2004, jako opožděné odmítnuto. Zásilku (obsahující rozsudek městského soudu), doručovanou dne 29. 12. 2003 na adresu advokátní kanceláře, se totiž nepodařilo doručit, a byla proto uložena, přičemž právní zástupce byl o uložení vyrozuměn. Vzhledem k tomu, že zásilka nebyla do 13. 1. 2004 vyzvednuta, vrátila ji pošta se všemi vyznačenými údaji soudu. Na základě uvedené skutečnosti nastala desátý den po uložení (29. 12. 2003) fikce doručení zásilky, tj. dne 8. 1. 2004, a dne 9. 1. 2004 začala běžet 15ti denní lhůta k odvolání, která skončila dne 23. 1. 2004. Rozsudek tak nabyl právní moci dne 25. 1. 2004. Vrchní soud prvostupňové rozhodnutí potvrdil a uvedl, že zásilka byla doručována postupem dle §48b o.s.ř. (ve znění před novelou provedenou zák. č. 555/2004 Sb.), přičemž stěžovatel správnost údajů vrácené dodejky, která je veřejnou listinou, nevyvrátil.
Stěžovatel namítá, že nebyly splněny zákonem požadované předpoklady a podmínky náhradního doručení. Dle jeho názoru nelze prokázat nedodání výzvy k vyzvednutí zásilky a tím prokázat nepravdivost údajů na dodejce. Uvádí, že dne 5. 1. 2004 převzal na poště sedmnáct zásilek a nic nebránilo tomu, aby stejného dne byla vyzvednuta i zásilka obsahující vyhotovení rozsudku, pokud by byl o jejím uložení vyrozuměn. Poukázal i na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 473/01, dle nějž nedůsledný postup soudů při doručování jejich rozhodnutí může vést v konečném důsledku k odmítnutí práva účastníků na přístup k soudu a práva na soudní ochranu.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem městského soudu z hlediska kompetencí daných mu Ústavou ČR, t.j z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), a dospěl k závěru, že není opodstatněná.
Podstatou ústavní stížnosti je polemika se způsobem interpretace a následné aplikace příslušných procesních ustanovení občanského soudního řádu upravujících doručování písemností, tedy podústavního práva, obecnými soudy. Stěžovatel uplatňuje tutéž argumentaci jako v řízení u obecných soudů, které se však s jeho námitkami zákonu odpovídajícím způsobem vypořádaly a svá rozhodnutí řádně odůvodnily. Takto pojatá ústavní stížnost staví Ústavní soud do pozice další instance v systému obecného soudnictví, která mu však, jak bylo uvedeno, nepřísluší.
Ústavní soud má za to, že obecné soudy aplikovaly na věc stěžovatele příslušná ustanovení občanského soudního řádu upravující doručování písemností advokátu (v tehdy platném znění), aniž by při této aplikaci vybočily z mezí ústavnosti. Jejich závěru, že shora popsané okolnosti způsobu doručování předmětné písemnosti naplnily podmínky ustanovení §48b o.s.ř., nelze z ústavního hlediska nic vytknout. Právní zástupce stěžovatelů, ani jiná osoba oprávněná ve smyslu ust. §48b o.s.ř. zásilku přijmout, nebyla zastižena na adrese, na niž bylo doručováno, což stěžovatel potvrdil i na č.l. 43, kdy uvedl, že v době doručování až do 4. 1. 2004 čerpali dovolenou. Poštovní doručovatelka potvrdila, že výzva k převzetí písemnosti byla vhozena do poštovní schránky. Námitka stěžovatele, dle níž z okolnosti, že si posléze vyzvedl ostatní zásilky doručované v době čerpání dovolené, lze dovodit, že výzva k vyzvednutí předmětné zásilky mu nebyla doručena, není způsobilá vyvrátit právní fikci doručení uložením zásilky ve smyslu ust. §48b o.s.ř, dle nějž platí, že nevyzvedne-li si advokát nebo jiná oprávněná osoba písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Ostatně stejná námitka by mohla tvrzení stěžovatele vyvracet, neboť z okolnosti, že mu byly v průběhu čerpání dovolené doručeny výzvy k vyzvednutí ostatních zásilek by bylo možné dovodit, že mu byla doručena i výzva týkající se zásilky obsahující rozsudek. Stěžovatelovo tvrzení, že nebyl uvědoměn o uložení zásilky, tedy nemá vliv na stanovení fikce doručení ve smyslu §48b o. s. ř.
Ústavní soud dodává, že zákon zjevně vychází z předpokladu (vyjádřeného i v důvodové zprávě k zák. č. 30/2000 Sb.), že je věcí řádného výkonu advokacie, aby v místě sídla advokáta byla v době doručování zásadně přítomna osoba oprávněná písemnost převzít (Bureš, J.; Drápal, L.; Krčmář,Z.:Mazanec, M.: Občanský soudní řád, komentář, 6. vydání, 2003, str. 180). Advokát má mimo to možnost požádat soud o doručování na jinou adresu, kterou sám určí (§48b odst. 1 o.s.ř.).
Poukaz na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 473/01 považuje Ústavní soud za nepřípadný, neboť jím byla řešena zcela odlišná situace, kdy zásilka určená advokátu byla doručována postupem stanoveným pro doručování fyzickým osobám.
Dle názoru Ústavního soudu napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces, jehož se dovolává. Uvedené právo jednotlivci nezaručuje přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Skutečnost, že obecné soudy svá rozhodnutí opřely o právní názor, se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě oprávněnost k ústavní stížnosti. Obecné soudy postupovaly v intencích příslušných ustanovení občanského soudního řádu, tedy ústavně konformním způsobem, při posuzování otázky doručení napadeného rozhodnutí se zabývaly všemi námitkami stěžovatele a svá rozhodnutí řádně a srozumitelně odůvodnily.
Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté Listiny, byl návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. května 2006
Stanislav Balík
předseda senátu