ECLI:CZ:US:2006:2.US.724.05
sp. zn. II. ÚS 724/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti Mgr. R.L., zastoupeného JUDr. Tomášem Cabalkou, advokátem se sídlem U Jabloně 358, Stříbrná Skalice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2005, čj. 39 Co 204/2005-178, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadl stěžovatel usnesení Městského soudu v Praze uvedené v záhlaví. Domáhá se jeho zrušení, neboť jím údajně došlo k dotčení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Ústavní soud si k projednání a rozhodnutí věci vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 43 C 6/2003, z něhož zjistil následující:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 9. 2004, čj. 43 C 6/2003-100, byla vyživovací povinnost stěžovatele vůči K.L.(v původním řízení žalobkyni), stanovená rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10.9.1998, čj. P 391/95-149, ve výši 2.500,- Kč, zvýšena pro dobu od 1. 6. 2003 do 2. 3. 2004 a od 1. 9. 2004 nadále na částku 5.000,- Kč měsíčně, splatnou vždy do každého patnáctého dne v měsíci předem k rukám žalobkyně, počínaje říjnem 2004. Dlužné výživné za dobu od 6. 1. 2003 do 2. 3. 2004 a za měsíc září 2004 v celkové částce 37.250,- Kč bylo stěžovateli uloženo zaplatit ve splátkách po 2.000,- Kč měsíčně, splatných spolu s běžným výživným, počínaje říjnem 2004. Soud dále rozhodl o nákladech řízení.
Proti rozsudku podal stěžovatel odvolání. Obvodní soud pro Prahu 4 jej usnesením ze dne 6. 5. 2005, čj. 43 C 6/2003-157, odmítl jako opožděné. Svůj závěr odůvodnil tím, že rozsudek byl stěžovateli do vlastních rukou doručen dne 5. 11. 2004, poslední den lhůty pro podání odvolání tak připadl na 20. 11. 2004 a protože tento den byla sobota, byl fakticky posledním dnem lhůty den 22. 11. 2004. Vzhledem k tomu, že stěžovatel podal odvolání k poštovní přepravě až dne 20. 12. 2004, nebyla patnáctidenní zákonná lhůta pro podání odvolání dodržena.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání. Uvedl v něm, že listinu označenou jako rozsudek skutečně obdržel v listopadu 2004, avšak tato listina údajně nebyla opatřena podpisem ani úředním razítkem. Domnívá se proto, že mu dosud nebyl rozsudek soudu prvého stupně řádně doručen, resp. že je nutné jej doručit znovu.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. 39 Co 204/2005, usnesení soudu prvého stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvého stupně, že odvolání stěžovatel podal opožděně, a je proto namístě jej odmítnout. Z obsahu spisu soud dále zjistil, že se k soudu dne 13. 12. 2004 dostavil JUDr. Cabalka a sdělil, že obdržel rozsudek postrádající úřední razítko a požádal o nové doručení rozsudku. Soud jej proto výzvou ze dne 16. 12. 2004 vyzval, aby předložil kopii rozsudku, aby mohla být tato dodatečně opatřena kulatým razítkem a podpisem vedoucí kanceláře. Této výzvě JUDr. Cabalka nevyhověl. Rovněž žalobkyně byla soudem vyzvána, aby kopii rozsudku soudu předložila, pokud kopie není opatřena úředním razítkem. Žalobkyně na výzvu nikterak nereagovala. Dne 14. 12. 2004 podal JUDr. Cabalka stížnost předsedovi soudu, v níž uvedl, že soud nevyhověl jeho žádosti o nové doručení řádně vyhotoveného rozsudku. Odvolací soud dospěl k závěru, že v posuzované věci nejsou splněny podmínky pro opětovné doručení rozsudku. Poukázal na skutečnost, že stěžovatel nevyhověl výzvě soudu k předložení stejnopisu rozsudku k vyznačení opravy. Pokud by tak učinil, a soud tak mohl na stejnopisu odstranit tvrzené nedostatky, stal by se den opravy dnem doručení. Pokud však stěžovatel výzvě soudu nevyhověl, je namístě vycházet z doručenky, na níž je vyznačeno datum 5. 11. 2004.
Proti tomuto rozhodnutí brojí stěžovatel projednávanou ústavní stížností. Rekapituluje v ní dosavadní průběh řízení. Zdůrazňuje, že otisk úředního razítka a podpis patří k náležitostem, které z rozsudku činí veřejnou listinu. Stěžovatel má pochybnosti, zda by soud v rámci exekučního řízení nařídil výkon takového rozhodnutí. Podle názoru stěžovatele nelze tak závažnou vadu odstranit postupem podle ustanovení §164 o.s.ř. Domnívá se, že v takovém případě je třeba rozsudek účastníkovi znovu doručit.
Za paradoxní označuje fakt, že městský soud na jedné straně argumentuje tím, že s okamžikem doručení zákon spojuje závažné právní důsledky, proto doručení nelze opakovat. Na straně druhé uvádí, že kdyby stěžovatel výzvě vyhověl a vadný stejnopis k odstranění nedostatků soudu předložil, byl by den doplnění řádné kopie a jejího převzetí stěžovatelem dnem doručení, který by založil běh odvolací lhůty. Podle názoru stěžovatele tak není z pohledu počátku běhu nové lhůty k podání odvolání rozdíl mezi tím, zda bude vyhotoveno nové řádné rozhodnutí, a to znovu doručeno účastníkům, či zda bude na stávajících stejnopisech vyznačena oprava. Stěžovateli dále není jasné, proč je datum doručení původního rozsudku i nyní relevantní jen proto, že se stěžovatel na výzvu k soudu nedostavil.
Stěžovatel odvolacímu soudu vytýká, že pokud měl pochybnosti o tom, zda rozsudek byl kulatým razítkem označen, měl stěžovatele vyzvat podle ustanovení §213 odst. 2 o.s.ř. Předmětný rozsudek stěžovatel k odvolání soudu nepřiložil, neboť měl obavu, aby razítko a podpis nebyly dodatečně na stejnopis vyznačeny.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Napadené rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvého stupně, které bylo v odvolacím řízení přezkoumáváno, vycházelo ze skutečnosti, že rozsudek soudu prvého stupně ve věci samé, byl stěžovateli, resp. jeho právnímu zástupci JUDr. Cabalkovi, doručen dne 5. 11. 2004. Tento den obě uvedená rozhodnutí považují za den rozhodný pro počátek běhu patnáctidenní odvolací lhůty.
Stěžovatel s tímto závěrem nesouhlasí. Tvrdí, že dne 13. 12. 2004 soudu oznámil, že rozsudek trpí vadami, konkrétně, že na něm chybí otisk kulatého úředního razítka a podpis. Podle jeho názoru soudy pochybily, když mu k jeho výtce nedoručily bezvadný stejnopis rozsudku, jehož doručení by založilo běh nové odvolací lhůty.
Těmto námitkám nelze přisvědčit. Situaci, kdy se v písemném vyhotovení vyhlášeného rozsudku vyskytnou vady, řeší ustanovení §164 o.s.ř., dle něhož předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.
Absence úředního razítka a podpisu, jíž by jistě soudní rozhodnutí nemělo trpět, není vadou výroku a jedná se o vadu, jejíž opravu je možné provést ve stejnopisech rozhodnutí. Pokud stěžovatel tuto vadu zjistil, mohl soudu stejnopis rozsudku k opravě předložit. Může tak ostatně učinit i nyní (zákon používá výraz "kdykoliv"). Opravení nesprávnosti, která se netýká výroku rozhodnutí, resp. doručení opraveného vyhotovení účastníkovi, však nezakládá běh nové odvolací lhůty. V tomto směru nelze úvahám napadeného rozhodnutí přisvědčit.
Pro počátek běhu odvolací lhůty v posuzované věci je tedy rozhodný den 5. 11. 2004, kdy byl rozsudek soudu prvého stupně ve věci samé doručen právnímu zástupci stěžovatele. Pokud stěžovatel podal odvolání k poštovní přepravě až dne 20. 12. 2004, učinil tak po lhůtě zákonem stanovené. Pokud obecné soudy z tohoto důvodu odvolání stěžovatele odmítly, nelze jejich postupu nic vytknout. Interpretace příslušných ustanovení procesního předpisu nikterak nevybočila z mezí ústavnosti.
Ústavní soud tedy nedospěl k závěru, že by napadeným rozhodnutím došlo k jakémukoli zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele. Ze shora uvedených důvodů mu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. září 2006
S t a n i s l a v B a l í k, v. r.
předseda senátu