ECLI:CZ:US:2006:2.US.733.06
sp. zn. II. ÚS 733/06
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 21. listopadu 2006 v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudkyň Dagmar Lastovecké a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. U., zastoupeného JUDr. Tomášem Dvořáčkem, advokátem se sídlem AK Javornická 1560, Rychnov nad Kněžnou, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2006, sp. zn. 17 Co 240/2006 - 207, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas zaslanou ústavní stížností splňující formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že Městský soud v Praze porušil jeho základní práva garantovaná čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále jen "MPOPP").
Výše citovaným usnesením odvolací soud ve výroku I. odmítl odvolání stěžovatele proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24.3.1997, č.j. 11 C 70/95 - 51, kterým byla zamítnuta stěžovatelova žaloba se žádostí, aby byl vedlejší účastník povinen vydat stěžovateli fotoaparát zn. Mamiya 645 Super s příslušenstvím oproti převzetí fotoaparátu zn. Nikkon F 70 s příslušenstvím, a kterým byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi náklady řízení ve výši 10.900,- Kč. Ve výroku II. pak odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Své rozhodnutí odvolací soud odůvodnil tím, že odvolání stěžovatele ze dne 15.5.2006 bylo podáno opožděně a neztotožnil se tak s tvrzeními stěžovatele, jež včasnost odvolání dovozoval z toho, že v důsledku vydání opravného usnesení soudu I. stupně ze dne 9.3.2006, kterým byl opraven výrok původního rozsudku o správné výrobní číslo fotoaparátu, mu běží nová lhůta k podání odvolání, a proto jej dle ust. §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. odmítl.
Stěžovatel v podané ústavní stížnosti namítá, že odůvodnění ústavní stížností napadeného usnesení odvolacího soudu není pravdivé, objektivní a vydané v souladu se zákonem. Dále poukazuje na skutečnost, že byl zbavený svého zákonného soudce při rozhodování soudu I. stupně, neboť opravné usnesení ze dne 9.3.2006 rozhodoval jako soudce JUDr. Lubomír Novák a ne JUDr. Dagmar Křišťanová. Stěžovatel má tak za to, že tímto postupem obecné soudy porušily jeho základní právo na spravedlivé proces a právo na zákonného soudce, a proto navrhl, aby Ústavní soud svým nálezem v záhlaví citované usnesení zrušil.
Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti, nikoliv "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud zásadně není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení ústavně zaručeného základního práva či svobody. Ve svých rozhodnutích zřetelně definoval podmínky, při jejichž existenci má vadná aplikace jednoduchého práva obecným soudem za následek porušení základních práv a svobod jednotlivce. Jedná se o případy, v nichž Ústavní soud posuzuje, zda obecné soudy v dané věci správně posoudily konkurenci norem jednoduchého práva, sledujících určitý ústavně chráněný účel, či konkurenci interpretačních alternativ jedné konkrétní normy, nebo o případy, kdy obecné soudy svévolně aplikují jednoduché právo (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 30/6/2004, sp. zn. III. ÚS 321/03).
Ohledně námitky porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces spočívající ve vydání rozhodnutí obsahující odůvodnění, jež je nepravdivé, neobjektivní a v rozporu se zákonem, se Ústavní soud se stěžovatelem neztotožňuje, neboť takový zásah neshledal. Ústavní soud po důkladném seznámení se s napadeným rozhodnutím konstatuje, že obecný soud, jehož rozhodnutí bylo napadeno, věc po právní stránce hodnotil přiléhavě a v souladu s ustanoveními občanského soudního řádu, která upravují průběh řízení, a do nichž se promítají principy obsažené v hlavě páté Listiny, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy, jakož i právní normy aplikoval ústavně konformním způsobem, své rozhodnutí řádně odůvodnil a podrobně se v něm vypořádal s argumenty, které stěžovatel ve svém odvolání uvedl. Jeho postup nelze označit za svévolný a napadené rozhodnutí proto neporušilo základní práva stěžovatele, jak tvrdil v ústavní stížnosti.
Co do stěžovatelem namítaného porušení práva na zákonného soudce spočívající v tom, že o opravném usnesení soudu I. stupně ze dne 9.3.2006 rozhodoval jiný soudce než ten, který rozhodoval o rozsudku ze dne 24.3.1997, Ústavní soud konstatuje, že ani zde stěžovatelem tvrzené porušení jeho základních práv a svobod neshledal, neboť stěžovatel v ústavní stížnosti nikterak neprokázal, že by změna soudců byla jakkoli v rozporu s rozvrhem práce daného soudu. Stejně tak nelze přisvědčit argumentu stěžovatele týkajícího se chyby v poučení o dovolání v napadeném usnesení. Ústavní soud jej shledal správným, neboť lhůta k podání dovolání se řídí, dle přechodných ustanovení zákona č. 30/2000 Sb. (bod 15 Hlavy I.), jež nabyl účinnosti dne 1.1.2003, procesními pravidly tehdejšího znění o.s.ř., kde lhůta k podání dovolání činila jeden měsíc, jak je v poučení napadeného usnesení správně uvedeno.
Další argumenty stěžovatele, o nichž má za to, že podporují jeho tvrzení o porušení čl. 36 Listiny, jsou v podstatě opakováním námitek, které uplatnil již v podaném odvolání a jimiž se odvolací soud zabýval ve svém rozhodnutí, které řádně odůvodnil. Samu okolnost, že těmto námitkám odvolací soud nepřisvědčil, nelze v žádném případě považovat za porušení práva na spravedlivý proces.
Z výše uvedeného je zřejmé, že nelze přisvědčit tvrzení stěžovatele o zásahu do jeho základních práv garantovaných čl. 36 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 14 odst.1 MPOPP. Vzhledem k tomu Ústavní soud návrh stěžovatele dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. listopadu 2006
Jiří Nykodým
předseda senátu