ECLI:CZ:US:2006:2.US.757.06
sp. zn. II. ÚS 757/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti společnosti INTERNATIONAL MARKETING SERVICES s.r.o., se sídlem Praha 1, Senovážné nám. 962/23, zastoupené JUDr. Stanislavem Blažkem, advokátem se sídlem Havířov - město, Moskevská 24a, proti usnesení Policie ČR, Služba kriminální policie a vyšetřování, Správa hl. města Prahy, ze dne 12. 7. 2006, ČTS: PSP-2713/OHK-3-234-2005, a usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 14. 9. 2006, sp. zn. 1 KZN 2833/2005, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 21. 11. 2006, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatelka s odkazem na porušení svého práva garantovaného článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jimiž byla nejprve odložena věc prověřování jejího trestního oznámení a poté zamítnuta její stížnost. Poukazuje na extrémní rozdíl mezi nashromážděným materiálem a právním posouzením věci, které je dle ní v zásadním rozporu s dosavadní judikaturou. Nesouhlasí se závěrem státního zástupce, že jednání Mgr. H. nemůže být trestným činem pro nedostatek subjektivní stránky, nedostatek následku předvídaného trestním zákonem i pro nedostatek požadovaného stupně společenské nebezpečnosti, v tomto směru odkazuje na stanoviska Nejvyššího soudu a obsáhle polemizuje s názory státního zástupce, vyslovenými v napadeném usnesení. Má za to, že jednání Mgr. H. naplnilo všechny znaky skutkové podstaty trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2 trestního zákona a trestného činu nekalé soutěže podle §149 trestního zákona. Zvolený postup státních orgánů tak dle ní umožňuje porušování platných zákonů, zneužívání privilegovaných informací, které byly získány z titulu postavení jiné osoby ve společnosti stěžovatelky a poškozování stěžovatelky v hospodářské soutěži.
Z obsahu listin připojených k ústavní stížnosti bylo zjištěno, že policejní orgán Policie ČR, Služby kriminální policie a vyšetřování Správy hl. ml. Prahy rozhodl usnesením ze dne 12. 7. 2006, sp. zn. ČTS: PSP-2713/OHK-3-234-2005, o odložení trestního oznámení stěžovatelky na Mgr. J. H. pro podezření ze spáchání trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2, 3 trestního zákona, případně jiných trestných činů, a to z důvodů a postupem podle §159a odst. 1 trestního řádu. Stěžovatelka, coby poškozená, podala proti tomuto usnesení stížnost, o níž rozhodl státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze usnesením ze dne 14. 9. 2006, sp. zn. 1 KZN 2833/2005, tak, že stížnost jako nedůvodnou podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí orgánů státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Jádrem ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s tím, že nebylo zahájeno trestní stíhání Mgr. J. H. a věc byla podle §159a odst. 1 trestního řádu odložena.
Jak již Ústavní soud opakovaně judikoval, otázka předpokladů stíhatelnosti trestných činů nepatří do oblasti těch základních práv a svobod, které jsou dle čl. 3 Ústavy součástí ústavního pořádku. Ústava ani Listina neřeší detailní otázky trestního práva, nýbrž stanoví nesporné a základní konstitutivní principy státu a práva (srov. Pl. ÚS 19/03, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 1, str. 11). Rovněž výkladem čl. 39 a čl. 40 odst. 1 Listiny lze dovodit charakteristický znak právního státu, podle něhož vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Pouze stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán, jaký trest, popř. jaké jiné újmy na právech nebo majetku pachatele lze za jeho spáchání uložit. Úprava těchto otázek v trestním řádu v dané věci uvedené zásady neporušuje a nezakládá v ústavní rovině ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy žádné základní právo stěžovatele na takový druh "satisfakce" (srov. I. ÚS 84/99, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 14, str. 291).
Rovněž v projednávané věci Ústavní soud dovozuje, že ve skutečnosti, že státní zastupitelství zamítlo stížnost stěžovatelky proti usnesení policejního orgánu o odložení věci pro podezření ze spáchání trestného činu, nelze spatřovat porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, jejichž ochrana spadá do kompetence Ústavního soudu. Jak již bylo uvedeno v předchozím odstavci, ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, totiž neexistuje.
Ústavní soud ještě dodává, že k porušení článku 36 odst. 1 Listiny, jehož se stěžovatelka dovolává, dochází tehdy, pokud je komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, resp. ve stanovených případech u jiného orgánu veřejné moci. V dané věci se policejní orgán podnětem stěžovatelky zabýval a svůj postup ve svém rozhodnutí řádně zdůvodnil, stejně jako příslušný státní zástupce, který věc přezkoumával na základě stížnosti stěžovatelky. Tyto orgány nezůstaly tedy nečinné, ani s předmětným podnětem nenaložily libovolně. Ani z tohoto pohledu proto nelze přisvědčit názoru stěžovatelky, že došlo k zásahu do jejího ústavního práva garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. prosince 2006
Stanislav Balík
předseda senátu